Eruwen (Část první)

Skřetí království

Skřetí království uvnitř hor...

Skřetům se podařilo trpaslíky a čaroděje zajmout. Začali je odvádět ke skřetímu králi, který měřil alespoň takových devět stop do výšky. Gandalfovi se podařilo během toho veškerého zmatku ztratit skřetům z očí.

Díky kouzlům mi poslal zprávu, takže jsem navedla Feona k jednomu vchodu skřetího království, odkud jsem vyrazila po svých.

"Eruwen," ozval se Gandalf, kterého jsem málem trefila šípem, "Pospěš."

"SRAŽTE MU HLAVU!!!" slyšela jsem mohutný hlas velkého skřeta. 

Spatřila jsem pětici skřetů - čtyři Thorina drželi, aby se nemohl hýbat a ten pátý plánoval oddělit jeho hlavu od zbytku těla. Zasáhla jsem ho šípem, než Gandalf použil mocné kouzlo.

"Chopte se zbraní... Bijte se... Vpřed!!" křikl čaroděj směrem k trpaslíkům a s elfským mečem v rukách vyrazil proti skřetům, kteří strnuli hrůzou, když elfskou čepel poznali.

Mě poznali také podle meče, když jsem jej vytáhla. Proslavil se mezi nimi jako Čepel noci.

"Dcera Bílého čaroděje," promluvil skřetí král.

Dostala jsem se k Thorinově meči a hodila mu ho. Oba jsme odrazili ránu holí skřetího krále, která mířila na trpaslíka.

"Za mnou!" vykřikl čaroděj a tím započal náš boj, který nám měl umožnit vybojování cesty k útěku.

Měla jsem v plánu ukázat trpaslíkům své schopnosti boje, jelikož jsem zatím neměla velikou příležitost k tomu. Využívala jsem i kouzla.

Když jsme si už mysleli, že jsme jim utekli, cestu nám zarazil král.

"Myslel jste, že mi uniknete?" začal a svou holí švihl proti Gandalfovi.

"Co uděláš teď, čaroději?"

Gandalf se vzchopil a svou holí mu vypíchl oko, následně jej trefil do břicha.

"To je konec," konstatoval král, než ho Gandalf řízl do brady a on padl mrtvý k zemi. Byl ale tak těžký, že se most, kde jsme všichni stáli, zřítil a my se tak řítili dolů. Naštěstí ty kusy dřeva se zastavily o stěny skal tak, že nás nic nerozmačkalo.

Jakmile jsem měla možnost, zvedla jsem se na nohy a smetla ze sebe prach a špínu.

"No, mohlo to dopadnout hůř," konstatoval Bofur a v tu chvíli na ně spadl Velký skřet.

Pomohla jsem ostatním z trosek mostu, než nás Kili upozornil na blížící se hordu skřetů.

"Pojď," řekla jsem a pomohla mu na nohy.

"Je jich moc, na to nestačíme," konstatoval Dwalin.

"Mohu je zpomalit," nabídla jsem se, "běžte."

"Co máš v plánu?" zajímal se Thorin.

"Uvidíš."

Rozhodla jsem se zkusit kouzlo, které jsem moc často nekouzlila, protože bylo hodně náročné ale účinné. Vyslala jsem bílé světlo, které začalo postavené skřetí cesty skrz hory ničit. Zem se začala třást a skřeti se museli začít vyhýbat padajícím balvanům. Bylo to ničivé kouzlo.

Cítila jsem, jak ze mě energie pomalu vyprchává. Z nosu mi začala téct krev.

Rozeběhla jsem se z posledních sil za trpaslíky. Dostali jsme se ven z hor - Mlžné hory byly za námi, překročili jsme je.