Skřeti nám byli v patách a Bilbo dostal za úkol zjistit, jak blízko Azogova smečka Vrrků byla. Nešlo přeslechnout v okolí řev velkého medvěda - věděla jsem, o koho šlo, ale i tak bylo lepší si od něj držet odstup, alespoň pokud šlo o to zvíře.
"Je ta smečka blízko?" zajímali se trpaslíci, když se vrátil.
"Až moc, sotva pět minut, to ale není to nejhorší," odpověděl.
"Vrrci chytli naší stopu?" zeptal se Dwalin.
"Ještě ne, ale chytnou. Máme ale jiný problém."
"Viděli vás?" ozval se Gandalf, "Viděli."
"Ne, neviděli."
"Co jsem vám říkal? Je tichý jako myška, z nejlepšího lupičského těsta."
"Můžete mě poslouchat?" řekl Bilbo hlasitěji, "Snažím se vám říct, že je tam něco jiného."
"Medvěd, je to tak?" promluvila jsem.
"A-ano, ale větší, mnohem větší."
"Vy jste o té potvoře věděl?" zajímal se Bofur a pohlédl směrem ke Gandalfovi, "Bude lepší se vrátit."
"A nechat se uštvat skřety?" zareagoval Thorin.
"Nedaleko odtud stojí dům. Dům, kde bychom se snad mohli ukrýt," vysvětlil čaroděj.
"Čí dům, přátel či nepřátel?" zeptal se vedoucí trpaslíků.
"Ani jedno. Buď nám pomůže, nebo nás zabije."
"Máme jinou možnost?" zeptal se Thorin a v tu chvíli se ozval hlasitý medvědí řev.
"Ne," odpověděl Gandalf a rozeběhl se, ostatní ho následovali po svých. Já nasedla na Feona.
Věděla jsem, kam mířili, takže jsem vyrazila napřed.
ČTEŠ
Eruwen (Část první)
FanfictionEruwen - v krvi ji proudí krev vznešených elfů a mocného čarodějě. Její otec je nejmocnější čaroděj Středozemě, Saruman. Z počátku měla ke svému otci blízko, jenže potom se jejich názory začaly odlišovat a Eruwen se rozhodla odejít ze Železného pasu...
