Eruwen (Část první)

Smlouva

"Když jsme si všimli těch znamení my, proč by si jich nevšiml někdo jiný?" promluvil Thorin a sjel očima po všech přítomných u stolu, "Šíří se různé zvěsti, draka Šmaka nikdo nespatřil šedesát let. Leckdo hledí na východ k hoře, přemítá a zvažuje rizika. Celé bohatství našeho lidu možná nikdo nehlídá. Zůstaneme sedět, až nám budou brát, co nám patří? NEBO SE CHOPÍME ZÍSKAT HORU ZPÁTKY?" zařval na konci.

Odpovědí mu byl radostný křik ostatních trpaslíků.

"Pamatujte, přední brána je zavřená, do hory není kudy se dostat," pronesl Balin pesimisticky.

"To, můj milý Baline, není zcela pravda," namítl Gandalf a  svíral v ruce nějaký klíč.

Thorin ztuhl, když jej viděl.

"Jak jste k němu přišel?" zeptal se čaroděje.

"Byl mi svěřen vaším otcem, Thrainem, do úschovy. Teď je váš, prosím," odpověděl a předal jej právplatnému majiteli.

"Když je tu klíč, musí být i dveře," ozval se Fili.

Inteligence trpaslíků byla někdy až hrozivá. 

Gandalf přikývl.

"Tyhle runy mluví o tajné cestě k dolním síním," vysvětlil Šedý čaroděj.

"Je tam další vchod," promluvil šťastně Kili a položil ruku na bratrovo rameno.

"Snad ho najdeme, ale dveře trpaslíků nejsou vidět, když jsou zavřené. Odpověď se skrývá někde v této mapě. Já však nejsem schopen ji objevit, ale ve Středozemi jsou tací, kteří ano. Úkol, o němž hovořím, vyžaduje pořádnou dávku lstivosti a taky nemalou kuráž," podíval se na hobita, "a však budeme-li opatrní a chytří, věřím, že to dokážeme."

"Proto potřebujeme lupiče," řekl Ori.

"Hm a to dobrého, odborníka řekl bych," ozval ten hobit.

"A to vy jste?" zeptal se Gloin.

"Jsem co?"

"Řekl, že je odborník," poznamenal Oin šťastně.

"Já? Ne, ne, já nejsem lupič, v životě jsem nic neukradl."

"Bohužel musím s panem Pytlíkem souhlasit," souhlasil Balin, "z něj sotva může být lupič."

"No," zareagoval a dal Balinovi za pravdu.

"Divočina není nic pro nárudek, co se neumí bít, ani se o sebe postarat," dodal Dwalin.

To vyvolalo hádku, jelikož si to někteří vzali až příliš osobně.

"TAK DOST, KDYŽ JEDNOU ŘEKNU, ŽE BILBO PYTLÍK JE LUPIČ, tak lupič je!!!"promluvil čaroděj přísným hlasem a zvedl se od stolu, "Hobiti jsou neobyčejně hbití. Když chtějí, pohybují se tak, že si jich nikdo nevšimne. Zatímco trpaslíky drak pozná po čichu, jak voní hobiti, o tom nemá ponětí, což nám poskytuje značnou výhodu. Chtěl jste, abych vybral 14. člena výpravy, já vybral pana Pytlíka a má víc co nabídnout, než tušíte... ani on, to netuší. V tom mi musíte věřit."

Já ani Gandalf jsme se jako oficiální členové výpravy nepočítali. Smlouvu jsem ale vyhotovovala já.

Balin vytáhl smlouvu, předal ji Thorinovy a ten ji dal do rukou hobita.

"Jsou tam obvyklé body, placené cestovní výdaje, časový plán, náhrady, pohřební výlohy a tak dál," informovala jsem ho.

"Pohřební výlohy?" zeptal se překvapeně a začal si smlouvu číst.

Thorin se zvedl a zašeptal Gandalfovi oznámení, že za hobita ručit nebude. Nechtěl, aby ho Bilbo Pytlík slyšel, což bylo pochopitelné.

"Zpopelnění?" ozval se hobit, když se dostal k onomu bodu ve smlouvě.

"No jo, sežehne ti maso z kostí ani nemrkneš," vysvětlil Bofur.

Hobitovi se udělalo zle.

"Všechno dobrý?" ptal se Balin.

"Jo jen... je mi trochu slabo."

"Představ si pec, ale s křídly," dodal Bofur.

"Potřebuju vzduch," dostal ze sebe hobit.

"Záblesk světla, pronikavá bolest a puf, zbude z tebe hromádka popela."

"Ne," odpověděl a omdlel.

"Opravdu si pomohl, Bofure," promluvila jsem ironicky.