Eruwen (Část první)

Jezerní město

Trpaslíci nebyli nadšení, že museli cestovat v sudech s rybami. Nedivila jsem se jim, ale mohli být trochu více vděční. 

"Půjdu si promluvit se starostou," řekla jsem.

"Proč?" zajímal se Bard.

"Nepojme to podezření," vysvětlila jsem.

Pomohla jsem trpaslíkům z problémů, když si jich všimli strážní. Několik jich omráčili, a když se objevila další skupina, ukázala jsem se a naprosto oficiálně jsem si nechala udělat prohlídku města.

"Ráda bych viděla, jak město prosperuje a podobné náležitosti," vysvětlila jsem, "můžeme?"

Prošla jsem si město s vojenským doprovodem, než mě zavedli ke starostovi, který již byl Alfridem informován o mém příchodu. 

"Jistě vám stráže ukázali naše malebné město?" zajímal se.

"Ano, ukázali," odpověděla jsem.

Trpaslíci se mezitím v pořádku dostali do Bardova domu.

"Co vás vlastně přivádí do našeho města?"

"Zajímám se o to, jak se městu daří, jak obchodujete, a jakým způsobem investujete. Mnoho mi již vysvětlili vaši strážní."

Doufala jsem, že trpaslíci nic nevyvedou a zvlášť v noci. Starosta mi připravil pokoj a bylo by podezřelé, kdybych ho nevyužila.

Bohužel trpaslíci po setmění něco provedli - rozhodli se vloupat do městské zbrojnice a kvůli hluku se prozradili. 

Strážní je zajali a vedli ke starostovi.

"Co má tohle znamenat?" zeptal se naštvaně starosta.

"Chytli jsme je, když kradli zbraně, pane," odpověděl jeden ze strážných.

"Ah, nepřátelé státu, co?"

"Ubohá hrstka žoldáků nic víc, pane," řekl Alfrid.

"Pozor na jazyk," začal Dwalin, "Nemáte ponětím, s kým mluvíte... To není žádný zločinec, tohle je Thorin. Syn Thraina, syna Throrova."

"Jsme trpaslíci z Ereboru..." řekl Thorin.

Stála jsem na balkonu a dívala se na ně seshora.

"... Přišli jsme dobýt zpět svou vlast," pokračoval Thorin, "Pamatuju tohle město za starých dobrých časů. V přístavu kotvily celé flotily lodí plných hedvábí a drahokamů. Kdepak zpustlé město na jezeře, tohle býval střed veškerého obchodu na severu... Chci, aby se ty časy vrátili. Chci, abychom obnovili své slévárny a bohatství trpaslíků proudilo ze síní Ereboru."

Jeho slova na obyvatele města fungovala.

"Smrt, přivoláte na nás smrt," promluvil Bard, který se prodral skrz dav, "Drakův oheň a zkázu. Jestli tu bestii vzbudíte, tak nás všechny zničí."

"Můžete poslouchat toho pochybovače, ale slibuji vám toto. Pokud uspějeme, na bohatství hory budou mít podíl všichni. Budete mít dost zlata na obnovu města Esgarothu a desetkrát víc," poslední slova už Thorin křičel a lidé jásali.

"Vy všichni, poslouchejte," ujal se slova Bard, "Poslouchejte mě. Zapomněli jste, co se stalo s Dolem? Zapomněli jste, kolik lidí zahynulo v plamenech? A kvůli čemu? Kvůli zaslepenosti krále pod horou, ovládaného hamižností natolik, že nevnímal nic jiného."

Thorin měl v plánu mu něco udělat, ale jejich spor byl přerušen starostou.

"Počkat, počkat," začal, "nesmíme, nikdo z nás někoho ukvapeně obviňovat. Nezapomínejme, že to byl Girion, pán Dolu, váš předek," ukázal na Barda, "kdo měl zabít tu bestii, hm?"

"To je pravda, pane" začal Alfrid, "Víme, jak to bylo. Střílel šíp za šípem a pokaždé minul cíl."

To obyvatele města přesvědčilo. Vidina bohatství byla silnější než vidina smrti.

"Mluvím ke starostovi jezerních lidí," promlouval Thorin, "Chcete, aby se proroctví naplnilo? Chcete podíl na nesmírném bohatství našeho lidu?"

Starosta se rozmýšlel, co odpoví.

"Co odpovíte?" zeptal se trpaslík.

"Má odpověď zní," začal starosta.