Eruwen (Část první)

Jezdci na Sudech

Šla jsem si odpočinout do svých komnat, které jsem v království měla. Na posteli jsem měla položené své zbraně. Luk, meč i všechny své dýky, vše jsem si oblékla, než jsem pocítila přítomnost někoho dalšího.

"Vím, že jsi tady. Proč se skrýváš ve stínu?" 

Byl to Bilbo, který se schovával za sloupem.

"Co tady děláš? Jak ses sem dostal?" dostala jsem ze sebe, "Strážní tě neslyšeli?"

"Neslyšeli mě," odpověděl.

"Gandalf měl pravdu, jsi tichý jako myška," řekla jsem, "asi přemýšlíš nad tím, proč jsem zde, a proč nesedím v žalářích."

"Thranduil je váš bratr, vím to."

"Jak?"

"Tak trochu jsem slyšel váš rozhovor."

Přiložila jsem mu dýku ke krku.

"Proč?" dostal ze sebe.

"Trpaslíci se to nesmí dozvědět, jasné?!" promluvila jsem přísným tónem, "Dozví se to ode mě v pravý čas, rozumíme si?"

"Ano."

Dýku jsem dala pryč.

"Blíží se elfské oslavy. Bude to vhodný čas k osvobození trpaslíků. Klíčník tráví spoustu času dole ve sklepení, tam jistě nalezneme klíče. Budeš mě následovat."

Vyrazili jsme a přesně, jak jsem očekávala, klíčník byl dole a popíjel se svými dvěma přáteli. Lekli se mě, protože se měli věnovat svým povinnostem a ne ochutnávání vína, nicméně jsem se k nim přidala také a kouzly jsem do něj přidala látku, po které rychle usnuli.

"Můžeme použít ty sudy," promluvil Bilbo a vzal si klíče od žalářů.

"To je geniální nápad," souhlasila jsem, "na mě nečekejte. Dojdu pro nějaké zbraně trpaslíků a přiletím na Feonovi. Teď je běž osvobodit."

Vyrazila jsem zpět do svých komnat, než se k mým uším dostaly hlasy stráží. Zaregistrovaly útěk vězňů, takže nastal můj čas vyrazit pro zbraně. Ne pobrala jsem toho mnoho, ale hlavně jsem tam šla pro Thorinův meč.

Vyrazila jsem ven za trpaslíky a bylo to dobře, protože jim elfové zavřeli bránu skrz kterou se dostávala jenom voda. Navíc se objevili skřeti, kterých bylo mnohonásobně víc než elfů. Zachránila jsem několik elfů, než jsem zaregistrovala skřeta jménem Bolg, šlo o syna Azoga Znesvětitele.

Trpaslíkům se nakonec podařilo bránu otevřít a v sudech je čekala cesta prudkou řekou. Voda se uklidňovala až za delší dobu, proud byl prozatím rychlý a měli tedy šanci utéci skřetům i elfům.

Připojil se Legolas s dalšími lukostřelci a skřeti se rozhodli následovat Thorina a další, takže jsme přeskočili hradby a vyrazili podél řeky.

Udržovat tempo s trpaslíky bylo těžké, ale dařilo se mi to. Měla jsem kolem sebe velmi schopné bojovníky včetně mého synovce. 

Zahlédla jsem Feona, který se ke mně blížil. Doběhla jsem na vysokou skálu a skočila na něj. Střílela jsem nějakou dobu z luku a také jsem zachránila Legolase, jehož málem jeden skřet zasáhl šípem.

Proud začal ještě více zesilovat, takže je skřeti ani Legolas nemohli dohnat.