Poslední okvětní lístek

5. kapitola

Léto loňského roku

"Liliano, nemyslíš, že tohle už je trochu moc? Jdete na Harasov, ne na módní přehlídku."

"Mami, je to jenom oblečení. Venku je vedro, tak se nechci v něčem pařit."

"A že Sára není takhle vymóděná."

Kouknu na mou kamarádku, která stojí vedle mě a nepřipadá mi, že by se od sebe naše oblečení nějak výrazně lišilo. Spíše se obávám, aby teď neměla strach, že jí to snad sluší méně než mně, když si máma neodpustila tuhle poznámku. Na večerní party na Harasově jsme se chystaly u nás doma a daly jsme si doopravdy záležet. Sára je nádherná. Má sportovnější postavu jak já, je vyšší, nosí krátké mikádo blonďatých vlasů těsně nad ramena a její oči jsou blankytně modré. Dneska si na sebe vzala krásné, tyrkysově modré šaty až na zem s vázáním okolo krku, k tomu bílé sandály. Rozhodně dnes bude jednou z nejkrásnějších holek na Harasově. Já budu možná jednou z nejvyzývavějších, ale určitě nebudu jediná, která zvolila trochu úspornější model. Oblékla jsem si červenou mini sukni a k tomu bílé tílko s lehce odhaleným pupíkem, na nohou mám černé žabky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a na stranách jsem si upletla dva tenké copánky.

"Mami, nikdy ses nestarala o to, co mám na sobě. Takhle chodím oblíkaná pořád a myslím si, že jsem dneska zvolila odpovídající model s ohledem na to, kolik je venku stupňů a kam jdeme."

"Aby ses pak nedivila, až ti bude večer chladno. Sáro, budeš dneska spát u nás?"

"Jestli to nevadí, zůstala bych. Přijdeme s Lily spolu a už se mi nebude chtít přecházet ještě k nám."

"Jasně, zlatíčko. Jen to pak dej vědět vašim, ať se o tebe nestrachují. A pravidla jako vždy, do půlnoci doma, pokud půjdete samy, o trochu déle, pokud s vámi půjde zpátky někdo z kluků."

Dneska je máma celá přehnaně a zbytečně starostlivá. Nikdy nám pravidla nepřipomínala. Už od patnácti se pohybujeme všude po okolí, jak se nám zlíbí. Nikdo nás nekontroluje a nedává nám žádná ultimáta. Bydlíme na vesnici a všichni se tu znají, zde doopravdy žádné nebezpečí nehrozí. Jen si na sebe vezmu jednu trochu kratší sukni a už je oheň na střeše. Samozřejmě mámě se Sárou nepřiznáme, že ani jedna z nás není zrovna nejvhodněji oblečená na cestu lesem, která nás čeká, abychom se na Harasov dostaly. Pro krásu se ale musí trpět a my tento fakt již dávno přijaly. Chceme se líbit a já se dnes chci líbit jedné konkrétní osobě.

Na kraji lesa potkáme Michala se Zuzkou, tak se nám zábava rozjíždí už cestou na Harasov. Když dorazíme na místo, ostatní už tam jsou a ulovili jeden stůl blízko baru. Vždycky to tak máme, zabereme jeden stůl, okolo kterého naše parta celý večer rotuje. Známe se i s ostatními tady, s většinou z nich, ale nejraději se držíme spolu. David, Jakub, Alex už na nás mávají. Jen Alena nevypadá tak nadšeně a vidím, jak si mě od hlavy až k patě měří. Asi by dnes souhlasila s mojí mámou o nevhodností mého modelu. Ale Aleně to také dnes sluší, dala si záležet. Její dlouhé nohy vykukují z džínových šortek, k nim zvolila květovanou blůzku, má vyčesaný vysoký culík svých havraních vlasů a je velmi výrazně nalíčená. Naši kluci jsou perfektní jako vždy a to se nemusí nijak zvlášť snažit.

"Naši opozdilci jsou tady. Ale když se tak podívám na holky, chápu, co vás zdrželo. Tak pojďte chytit místo, já vám zatím donesu něco k pití."

To je celý Alex, vždycky se snaží, abychom se všichni měli za každou cenu dobře. Stará se o dobrou náladu celé naší party a umí nás pokaždé všechny rozesmát nějakou totální bláznivinou. Byl to vždycky takový můj a Sáry třetí do party, protože s námi chodil do třídy celou základní školu. David, Jakub a Alena byli o třídu výše. Zuzka s Michalem u nás mají chalupu a tráví zde snad všechny víkendy a prázdniny, známe se s nimi také od dětství. Mezi nás si už nepouštíme nikoho nového, protože si takhle stačíme a všichni se dokonale vzájemně doplňujeme.