Poslední okvětní lístek

29. kapitola

Léto loňského roku

Bouřlivá, intenzivní, vášnivá, divoká, spalující, hřejivá a nekonečná, tak si já představuju lásku. Emoce jako na horské dráze, radost z jejího uvědomění si, strach z její případné ztráty a napětí z dalších okamžiků, které se svým protějškem zamilovaná osoba stráví. Nikdy nekončící změť emocí a já se zmítám uvnitř nich. Každý den jiné rozpoložení mého srdce, o rozum už jsem dočista přišla, když jde o něj. Včera jsem se probudila se srdcebolem, zklamáním, strachem a nervozitou, dnes cítím lásku, nadšení a radost. Nervozita zůstává, ale ta vítaná nervozita plná očekávání. S Davidem na nejrůznější situace reagujeme každý jinak a je to přirozené. Já jsem dívka bez zkušeností, která se poprvé zamilovala. On je mladý muž, který se doteď nevázal, ale zkušeností stačil nasbírat nepřeberně. Milujeme se, i když jsme si ta slova ještě neřekli, ale během včerejšího polibku a rozhovoru u hospody jsem to poprvé pocítila hluboko uvnitř sebe. Naše přátelství se přetavilo v lásku a stačilo tak málo. Co se stane, až tomu naplno propadneme a necháme tomu volný průběh? Mohla bych tady v posteli ležet celé ráno a ignorovat zprávy v našem společném chatu, ale to by se mi mohlo také stát, že parta na Mácháč odjede beze mě. A to nesmím v žádném případě dopustit.

Vyskočím z postele s energií, která mi je vlastní, otevřená prodlouženému víkendu u Máchova jezera s celou naší partou a s Davidem. V posledních letech jsme tam párkrát během letních měsíců vyrazili. Dříve s dohledem Alexe rodičů, loni sami vlakem a letos to je poprvé, co se tam chystáme sami v pohodlí aut. Pustím si do pokoje čerstvý ranní vzduch a na tvář mi dopadnou sluneční paprsky letního vycházejícího slunce. I počasí mi přeje. S obrovským entuziasmem si naklepu polštáře a peřinu a konečně do rukou vezmu mobilní telefon, který se neustále rozsvěcí a zhasíná v rytmu nových zpráv. A hned mi úsměv zamrzne na rtech. Zatímco jsem se rozplývala nad mojí láskou k Davidovi, parta řešila, kdo s kým pojede v autě. Já, Sára a Alex jsme skončili v autě s Jakubem a zbytek party, tedy Alena, Michal a Zuzka, jede s Davidem, mým Davidem. Mohu za to poděkovat Sáře, která to tam aktivně řešila, ale ta mě asi chtěla pouze ušetřit Aleny společnosti, která se jako první přihlásila jak jinak než do Davida auta. Upřímně to dusno, když bychom byli v jednom autě já, Alena a David, si jen představím, a hned dávám Sáře za pravdu. 

Bliká mi tam také soukromá zpráva od Davida, kterou mi poslal ještě před touto automobilovou smrští. Ta mě teď zajímá mnohem více.

"LIL, VY HOLKY BUDETE V JEDNÉ CHATCE, MY KLUCI VE STANECH. ZAŘÍDÍM, ABY V NOCI JAKUB NĚKAM VYPADNUL. P.S.: VEZMI SI TY MODRÉ KVĚTOVANÉ ŠATY."

Zmůžu se jen na pouhé OK, protože David myslí doopravdy na všechno. Pravděpodobně nebyly takhle narychlo dvě volné chatky, tak se kluci rozhodli, že klidně přespí ve stanu, nemají s tím problém. Stejně budeme většinu času u vody, ohně nebo na baru. Když si představím sebe a Davida v malém prostoru stanu za svitu baterky či v lepším případě měsíce, poleje mě horko a cítím mravenčení po celém těle z očekávání toho, co bychom tam spolu mohli všechno dělat. Jen dva dny zpátky jsme toto všechno dělali v mé posteli a Davida zkušené a jisté si ruce mi přivodily můj první orgasmus s klukem v posteli. Jen jsem ale já odepřela potěšení Davidovi a málem to mezi námi celé pokazila a zadusila, ještě než všechno stačilo doopravdy začít. Tentokrát necouvnu, stejnou chybu podruhé neudělám. Proč si odepírat něco, po čem stejně dříve nebo později toužím?

Mám hodinu do odjezdu. S balením jsem nikdy neměla problémy. Jedeme pouze na tři dny, dvě noci. Předpověď hlásí typické letní počasí, proto budou stačit nějaké šaty, hlavně ty, co se tak líbí Davidovi, nějaké kraťasy, tílka, plavky, mikina na večer k ohni, otevřené boty a zavřené, pokud bychom vyrazili za nějakou turistikou, kosmetika, hřeben, nějaké přitažlivé spodní prádlo do zásoby a jsem připravená. Mou největší neřestí jsou mé vlasy. Vedro a cestování by mě měly přesvědčit, abych si je stáhla gumičkou, ale já miluju, když se mi vlní okolo obličeje a můžu si je přehazovat z ramene na rameno, nebo je nechat splývat na zádech. Během letních měsíců se mi vždy některé prameny vyšisují sluníčkem a jsou téměř zlatavé. Nejsem posedla vzhledem, ale vlasy jsou mou pýchou, tak proč jich maximálně nevyužít. Na sebe si natáhnu bílý overal s modrými proužky, který jsem ještě na sobě neměla, sluneční brýle, žabky a mohu vyrazit.