Nauč mě milovat ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

7. Kdo je ten pravý

Ginny supěla. Nebyla si jistá, zda ji někdy v životě nakrklo něco víc než dnešek a Blaisova úžasná zpráva. Rozzuřeně si setřela slzy, které jí stékaly po tvářích. Nechtěla plakat. Už vůbec ne pro něj. Nezasloužil si to, aby oplakávala jejich vztah, a nezasloužil si ani ji. Možná měla tehdy poslechnout Billa, když jí prozradil, že si není jistý, zda jejich vztah bude fungovat. Jenže ona byla zamilovaná, zaslepená, na očích měla růžové brýle, jež by možná nesundala po několik dalších měsíců, dokud by nezjistila, že je Blaise ženatý.

Musela se nad tím nevesele zasmát. Na to, že je zasnoubený s jinou ženou, přišla vlastně úplnou náhodou, když mezi dopisy našla jeden, na jehož obálce stálo svatební oznámení. Na svou zvědavost vzápětí doplatila, poněvadž toužila po tom zjistit, kdo se bude brát. Ani ve snu by ji nenapadlo, že to bude její Blaise. Pan Blaise Zabini a slečna Astoria Greengrassová si řeknou své "ano"... V tu chvíli by se v ní krve nedořezali. Měla chuť to oznámení rozcupovat na kousky, zapálit ho, předstírat, že nikdy neexistovalo. Ale tím by se nic nespravilo, nevyřešilo, nezměnilo. Místo toho počkala, dokud se Blaise nevrátí domů, a každou minutou jí víc a víc pukalo srdce, až místo něj zbyla jen prázdná a bolavá zející díra.

Hádka, která následovala, byla poslední pomyslnou tečkou za jejich vztahem, jejž si Ginny idealizovala, do nějž vkládala všechno, svou lásku, svůj čas. Svou tašku s věcmi měla už dávno sbalenou. Naposledy se na něj otočila ve dveřích. Slzy se jí leskly v očích. „Hodlal jsi mi to vůbec někdy říct? Nebo jsi to chtěl všechno dál předstírat, tajit to přede mnou, celý svůj skutečný život, kterého jsem já neměla být vlastně vůbec součástí? Měla jsem být prostě milenka ženatého chlapa, bokovka, někdo, za kým bys chodil, když by ses chtěl pobavit, když by tě tvoje ženuška omrzela? Jak sis vůbec představoval, že by to fungovalo?"

Nezmohl se na jediné slovo. I kdyby nějaká její část chtěla zůstat, chtěla tohleto podstoupit a zrazovat sebe, ženy, své zásady, jeho mlčení ji utvrdilo v tom, že nemá smysl zůstávat. A tak se nyní courala londýnskými ulicemi a pošmourné počasí dokonale odráželo její mizernou náladu.

Vztekle nakopla kamínek před sebou. Jak je možné, že si ničeho nevšimla? Jak si tohle Blaise mohl dovolit? Cožpak mu to přišlo normální? Proč s ní vůbec byl, když moc dobře věděl, že oni dva nemají žádnou budoucnost? Ztratila s ním tolik měsíců a zlobila se na sebe, protože si ještě před pár hodinami myslela, že on je pro ni ten pravý.

Najednou jí kotníkem projela ochromující bolest. Ginny vykřikla, noha se pod ní podlomila. Včas nabrala ztracenou rovnováhu a zachytila se lampy. K čertu s tím. Ještě se kvůli tomu idiotovi zmrzačí.

Udělala opatrný krok vpřed. Každé došlápnutí ji bolelo tak, že jí do očí tlačilo slzy. Ginny měla chuť se posadit na ten zpropadený obrubník a prostě jenom brečet, protože na to měla teď právo, když se jí celý život a budoucnost, již si v duchu malovala, rozpadaly pod rukama.

„Zatraceně se vším," zavrčela si pro sebe a belhala se směrem k Děravému kotli. Rozhodla se, že si zde alespoň na jednu noc pronajme pokoj. Domů se jí nechtělo, netoužila po tom, aby se jí rodiče i její bratři vyptávali na to, co se stalo, neměla chuť jim povídat o tom, jak byla hloupá a naivní a jak se jí rozpadl vztah s tajemným mužem, kterého jim dosud ještě nepředstavila.

„Ginny?"

Překvapeně se ohlédla. Jeho hlas za ta léta poznala dokonale. Blížil se k ní Draco Malfoy, nejlepší kamarád jejího bývalého přítele, mhouřil oči proti větru a vysoký límec kabátu měl vytažený až k bradě, aby se chránil před zimou. Jindy by jí Dracova přítomnost nevadila, koneckonců po skončení školy se dost spřátelili, ač to bylo s podivem, a taky k tomu patrně dopomohl fakt, že chodila s Blaisem. Dneska na něj ale opravdu neměla náladu.