Nauč mě milovat ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

20. Chci zažít lásku

Když jsem dokončila své vyprávění, cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo a v očích mě štípají slzy. Astoria měla kolena přitažená k tělu, opírala se o ně bradou a sledovala mě se zvláštní směsicí bolesti, něžnosti, nejistoty a čehosi, co jsem nedokázala pojmenovat, a co se jí lesklo v očích. Odvrátila jsem se a hřbetem ruky jsem si setřela slzy, jež mi tiše kanuly po tvářích. Mluvit o nich byla sice jistá forma očištění, ale zároveň i odporné bolesti, jež jako jediná vyplňovala tu prázdnotu, co mi po nich zbyla v srdci.

„Tvoji rodiče museli být skvělí lidé," řekla Astoria potichu po chvíli. „Koneckonců, museli být, když vychovali tak úžasnou dceru. Omlouvám se, Hannah. Byla jsem úplně slepá, nedošlo mi, že je pro tebe těžké o nich mluvit. Neměla jsem tě do toho nutit."

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. „To nic. I když to bolí, jsem ráda... jsem ráda, že jsem se k nim mohla vrátit. Ale tak strašně moc mi chybí, víš," zašeptala jsem roztřeseně a najednou to už nešlo zastavit. Přitiskla jsem si dlaň před ústa a tlumila své vzlyky.

Ucítila jsem, jak se ke mně Astoria přisunula a okamžitě ke mně dolehlo teplo jejího těla. Vzápětí mě kolem ramen uchopila její něžná paže. V dalším okamžiku už mě Astoria svírala ve svém objetí, konejšivě mě hladila po zádech a já jí plakala do hrudi. „Pokud potřebuješ být sama, můžu odejít," uslyšela jsem její tlumený hlas. Mocně jsem zavrtěla hlavou a pevně ji uchopila kolem pasu, jako by mi mohla opravdu zmizet. „Ale taky můžu samozřejmě zůstat, pokud si to přeješ," ujistila mě rychle a objala mě ještě pevněji. Setrvaly jsme tak nějakou dobu, ona mě držela, byla tu se mnou a dopřávala mi čas, než se dám dohromady. Po nějaké době jsem přestala vzlykat, jen jsem tiše popotahovala, a postupně zmizely i slzy. Svírala jsem Astorii, jako kdyby na tom záviselo všechno, v očích mě pálilo a v duši jsem měla prázdno, jako už po několikáté za ten půl rok, co jsem zde sedávala sama, vzpomínala na dávné šťastné doby, kdy tu byli se mnou, a cítila jsem se neuvěřitelně osamocená, neviditelná a bez života. Ale nyní... nyní byl můj pláč skutečně očistný. A když to slzavé údolí pominulo, tentokrát mnou prostoupila úleva i jistý klid. Protože dnes jsem sama nebyla. 

Pomalu jsem Astorii pustila a napřímila se. Její ruce se z mých zad přesunuly na mé vlhké tváře, ze kterých bříšky prstů něžně stírala poslední potůčky slz. Z jejího důvěrného a laskavého dotyku se mi sevřelo srdce a já potlačila zajíknutí, zatímco jsme jedna druhé hleděly do očí a čas kolem nás se zastavil, ale zároveň dál plynul a vedl nás k nevyhnutelnému okamžiku. 

„Děkuju," zašeptala jsem, a myslela jsem tím tak nějak všechno. Že je tady, že je mou oporou, že ve mně znovu probouzí tu Hannah, kterou jsem po smrti svých blízkých pohřbila spolu s nimi. Pomalu zavrtěla hlavou. „Víš, dřív jsem takováhle nebývala. Vlastně bych byla radši, kdybys znala tu starou Hannah," pousmála jsem se posmutněle. „Byla jsem... veselejší. Otevřenější. Překypovala jsem láskou k životu, energií. Ale teď..." povzdechla jsem si.

„Přišla jsi o své blízké. Nikdo se nemůže divit tomu, že tě to zlomilo, že jsi ztratila víru v náš svět, v lidi, že jsi přestala být veselá. Nikdy jsem nikoho takovým způsobem neztratila, ale myslím si, že to je pochopitelné," odvětila Astoria zadumaně. Ještě pořád mě držela za tváře a náhle mě bezmyšlenkovitě pohladila. „A já mám ráda i tu Hannah, kterou nyní jsi," dodala něžně. „To, co jsi pro mě udělala, by mnoho lidí neudělalo. Byla jsi ke mně vlídná a laskavá, postarala ses o mě, dala jsi mi práci, střechu nad hlavou, věřila jsi ve mně. Probudila jsi ve mně pocit, že nejsem tak úplně marná, že za něco stojím, a že si zasloužím víc." Usmála se. „Kdyby nebylo tebe, Merlin ví, co by se mnou teď bylo, kde by mě byl konec. Nejspíš bych se s prosíkem vrátila domů a vdala se za Blaise. Ale ty... jsi mě přivedla do opravdového světa a pomohla jsi mi postavit se, aspoň trochu, na vlastní nohy. A za to ti nikdy nepřestanu být vděčná, Hannah," vydechla a na chvíli sklopila pohled. „A taky díky tobě vím, že si zasloužím lásku. A že se chci zamilovat."