Nauč mě milovat ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

12. Ve jménu lásky

„Co kdybychom do nové týdenní nabídky přidaly toto?" navrhla Astoria, která si pečlivě listovala v knize receptů mojí babičky. S tím sešitem jsem ji vídala tak často, až jsem se skoro divila, že všechny ty recepty už nezná nazpaměť.

Pohlédla jsem jí přes rameno. Dnešní den byl velice poklidný, zákazníků se zde objevilo jen pomálu, takže jsme většinu směny jen lelkovaly. „Ale jo, proč ne, perníkové řezy jsem nepřipravovala už hodně dlouho. Vlastně snad naposledy loňské Vánoce," poznamenala jsem a u srdce mě trochu zabolelo, protože loni to byly poslední Vánoce, které jsem strávila se svými rodiči. Kdo by to tehdy jen tušil, že nám zbývá tak málo času...

Astoria se na mě ohlédla. „No vidíš! O to větší důvod, proč je tam zařadit. A třeba to přiláká i nové zákazníky. Pokud na výlohu vylepíme velký plakát a obřími písmeny napíšeme vánoční novinka, tak by to mohlo- čemu se směješ?" ohrnula spodní ret a zlehka se zamračila, když jsem se tiše pochechtávala.

„Ale ničemu, jen mě pobavila představa obřího plakátu. Co to takhle vyvěsit i na okolní domy v Prasinkách?"

„Nedělej si z toho legraci! Já si náhodou myslím, že by to zabralo. Vsadím se, o co chceš, že na pátek a víkend dostanou bradavičtí studenti povolení navštívit Prasinky. A tohle je naláká, věř mi. Děcka tohle přitáhne. A když k tomu přidáme speciální nabídku, že při koupi dvou dostanou třetí zdarma, bude to zlatý důl."

„Poslyš, kdy se z tebe stal marketingový specialista?" zeptala jsem se pobaveně.

„Od té doby, co jsme musely čelit dnům, jako je tento," prohlásila a ukázala do prostoru. „Podívej se, zeje to tu prázdnotou. Ačkoliv... co když je to mnou? Třeba ty zákusky ode mě nejsou tak dobré a lidi to odrazuje -"

„To si vůbec nemysli," zarazila jsem ji. „Chutnala jsem je a jsou výborné. Ne každý den je posvícení, Tori. Některé dny je tu narváno k prasknutí a já se sotva stíhám otáčet, jindy po nás neštěkne pes. Tak to prostě chodí," odvětila jsem a pokrčila rameny, protože mě to neznepokojovalo. Horší by bylo, kdyby takových mizernějších dnů bylo víc - to už by mi začalo dělat starosti.

„No dobře," připustila, „ale stejně si nech ten nápad projít hlavou. Abys věděla, - ne že bych se teda chtěla chlubit - ale umím docela dobře kreslit."

„Měla jsi soukromé hodiny kreslení?"

„Ty se tomu směješ, ale je to tak. Čistokrevní totiž často neví, kam s penězi," ušklíbla se kysele.

„No dobře, když ti to udělá radost, tak si tu pro mě za mě vyvěs ten plakát," svolila jsem nakonec a musela se zasmát, když jsem viděla, jak se jí rozzářily oči. Pohlédla jsem na hodinky. „Co bys řekla na to, kdybychom dnes zavřely trochu dřív? Myslím, že takhle k večeru už stejně nikdo nepřijde... A aspoň bychom mohly napéct pár dobrot, udělat si ochutnávku a vybrat, co zařadíme do nabídky."

Zvedla ruce, jako kdyby chtěla dát najevo, že takové rozhodnutí náleží jen mně. „Pro mě za mě, jestli chceš..." Pak jí zajiskřilo v očích. „Aspoň se zase pořádně najíme."

Zatvářila jsem se naoko dotčeně. „Cože? Tím chceš říct, že jinak vařím špatně? Trpíš u mě hlady? Dneska jsi na řadě ty, tak to jsem zvědavá, čím mě ohromíš," dobírala jsem si ji. Od té doby, co zde Astoria začala pracovat a bydlet u mě, jsme se domluvily, že se budeme střídat v přípravě obědů a večeří. Astoria, která měla od svých rodičů prakticky zákaz zdržovat se v kuchyni, kde povětšinou pracovali domácí skřítkové, tady absolvovala nejen kurzy pečení, ale i vaření. Zpočátku jí dělaly problémy nejrůznější lehké úkony, postupně však i při vaření začala nabývat jistoty. A když vařila podle jednoduchých receptů, byla její jídla docela chutná. Ale, upřímně, pomyslela jsem si, zatímco jsem odcházela ke dveřím, které jsem se už chystala zamknout, asi bych jí pochválila i tu nejnechutnější porci, jen kdyby to znamenalo, že ji uvidím se usmívat.