Vytržení (série Andělé 3) ✓

Prolog: Černý kůň

LOUISVILLE, KENTUCKY – 27. LISTOPADU 2009

Práskl výstřel. Brána se prudce rozlétla a koňská kopyta zabušila do dráhy. Znělo to jako burácení hromu.

„Už běží!"

Shizune si upravila širokou krempu svého klobouku ozdobeného peřím. Byl v tlumeném odstínu fialové, měl sedmdesát centimetrů v průměru a spadal z něj šifonový závojíček. Klobouk byl dost velký, aby v něm vypadala jako správná dostihová nadšenkyně, a natolik nenápadný, že k ní nepřitahoval nežádoucí pozornost.

Pro dnešní dostihy dostal kloboučník z Hilton Head objednávku na tři speciální klobouky. Jeden, v máslově nažloutlé barvě, zakrýval sněhobílé vlasy Lyriky Crispové, která seděla vedle slečny Shizune a vychutnávala si sendvič s nakládaným hovězím. Další, slamáček v barvě mořské pěny, zdobený širokou puntíkatou stuhou, spočíval na hlavě Viviny Soleové, která seděla napravo od slečny Shizune v klamně plaché póze. Ruce v bílých rukavičkách měla sepjaté v klíně.

„Nádherný den na dostihy," prohodila Lyrica. Ve svých sto šestatřiceti letech byla nejmladší ze Starších Zhsmaelimů. Otřela si z koutku úst hořčici. „Věříte, že jsem poprvé na závodišti?"

„Psst," sykla Shizune. Lyrica je taková hlupačka. Dnes vůbec nešlo o dostihy: bylo to tajné setkání velkých myslitelů. Ti ostatní se sice zatím neukázali, ale co má být? Jistě tady někde jsou. Na tomhle dokonale neutrálním místě, které si Shizune přečetla na pozvánce vyražené zlatým písmem, kterou jí poslal neznámý odesílatel. Ostatní pozvaní se jim jistě brzy odhalí a představí jim svůj plán společného útoku. Už každou minutu. Shizune v to aspoň doufala.

„Krásný den a krásný sport," prohodila suše Vivina. „Škoda že nás kůň tady neběhá v kruhu s těmi ostatními rocky, co, Shizune? Těžko sázet na to, jak doběhne naše plnokrevná klisnička Sakura."

„Řekla jsem pššt," sykla Shizune. „Držte ty svoje přezíravé jazyky za zuby. Špehové jsou všude kolem nás."

„Jsi paranoidní" prohlásila Vivina. Lyrica se pronikavě zachichotala.

„Nic jiného než já vám nezbývá," odsekla Shizune.

Bývalo jich mnohem víc — čtyřiadvacet Starších na vrcholku pyramidy Zhsmaelimů. Smrtelníci, nesmrtelní i pár věčných jako Shizune. Osa vědění a vášně a víry s jediným jednotícím cílem: obnovit svět tak, jaký býval před prvotním hříchem, v tom krátkém nádherném čase před Pádem andělů. Ať už to dopadne jakkoli.

Tak to jasně stálo v úmluvě, kterou dali společně dohromady a všichni podepsali: v dobrém i zlém.

Protože upřímně řečeno..., mohlo to dopadnout jakkoli.

Každá mince má dvě strany. Panna, nebo orel. Světlo, nebo tma.

Dobro, nebo...

A Shizune nemohla za to, že se ostatní Starší nepřipravili na obě možnosti. Ale byl to kříž, který musela nést, když její bývalí souputníci jeden po druhém odpadali a posílali zprávy odůvodňující jejich zběhnutí. Vaše záměry jsou už příliš temné. Nebo: Mravní zásady organizace upadly. Nebo: Starší se už silné odchýlili od původní úmluvy. První smršť dopisů přišla, jak se dalo očekávat, do týdne po incidentu s tou smrtelnou dívkou, TennyTeather. Zběhové psali, že nemohou strpět smrt toho bezvýznamného dítěte. Jeden nedomyšlený okamžik s dýkou, a Starší se rozprchli jako vyděšené myši. Děsili se hněvu Stupnice.