JEN PRO TEBE ...

Kapitola 4.

V práci jsem se vymluvila na nevolnost, což jsem si nechala potvrdit u doktorky a několik dní jsem zůstala doma zabalená do deky. Holky se mě snažily kontaktovat, ale neodepisovala jsem a hovory nepřijímala. Michael buďto dělal, jako by se nic nestalo, nebo si to přes alkoholové opojení nepamatoval.

Sofie: „Stell odpověz nám, máme o tebe strach."

Elie: „Jestli nám neodpovíš, dojdeme si pro tebe."

Tak zněly poslední zprávy od holek. Chtěla jsem jim na to něco odpovědět, ale nešlo to. Modřiny bych před nimi neschovala a kruhy pod očima z nespavosti taktéž ne. To samé platilo i u rodičů. Michael se pokoušel zjistit co mi je, ale jeho chladný hlas mě vždy jen rozbrečel, nebo jsem začala zvracet. Lauren ke mně párkrát přišla, ale její přítomnost páchnoucí po alkoholu mi nepomáhala.

Michael mi ublížil, ale já ho pořád miluji. Já hloupá husa.

„Chceš něco? Vodu, jídlo?" mezi dveřmi se mě ptal Michael.

Jen jsem zakroutila hlavou a nechala ho odejít. To byla jeho veškerá snaha.

Po několika minutách se rozezněl zvonek u dveří a mě se zatajil dech. Nemohly si pro mě opravdu přijít.

„Kde je?" slyšela jsem křičet Sofii a rychlý běh dvou párů nohou po schodech.

Zachumlala jsem se ještě víc pod peřinu.

„Stello, co se sakra stalo?!" vřítila se do ložnice Sofie s Elie v zádech.

„Jen je mi zle." řekla jsem potichu a pevně si chytla peřinu. Avšak ne dostatečně a mě ovál náhlý chlad.

„Vypadáš příšerně." vypadlo z Elie.

„A takhle moc oblečená nebýváš. Mluv." přísně se na mě podívala Sofie a poté nastalo hrobové ticho.

Bylo takové ticho, že by byl slyšet i špendlík padající na zem.

Věděla jsem, že se tomu nevyhnu, ale pokusila jsem se to zachránit. „Opravdu mi je jen zle." poškrábala jsem se rukou ve vlasech, ale to jsem neměla dělat, protože si mi lehce vytáhl rukáv. Rychle jsem dala ruku zase dolů, ale holkám to neuniklo.

„Co ti to prase udělalo?" procedila potichu Sofie mezi zatnutými zuby.

„Já jsem jen upadla, to nic není." nasadila jsem si falešný úsměv.

„Stello neštvi mě a řekni, co ti to prase udělalo."

„Stell, víš, že nám pravdu říct můžeš." zapojila se do toho vyděšená Elie.

Sofie se zvedla a otevírala skříně, ze kterých vyndala mé kufry a házela do nic všechny mé věci.

„Co to děláš Sofie?" zeptala jsem se.

„Je mi jedno, co ti to prase udělalo, ale tady nebudeš už ani minutu."

Elie se zvedla a začala jí pomáhat.

„Kam bych asi tak měla jít?"

„Ke mně." otočila se na mně Elie, kterou jsem takhle vážnou nezažila.

Jen jsem tomu všemu mlčky přihlížela, dokud po mě Sofie nehodila čisté tričko a tepláky. „Převleč se, jsi celá propocená."

Velmi opatrně jsem si sundala rolák a podívala se směrem k holkám. Elie tam jen stála s otevřenou pusou a pár kousků mého oblečení jí upadlo na zem.

„Elie, co to děláš. Házej to do kufru." řekla dřepící Sofie, která se až teď na mě podívala. „A kurva. Já ho zabiju."

Rychle jsem se převlékla a zůstala sedět.