JEN PRO TEBE ...

Kapitola 6.

Další pátek jsem dostala salvu otázek ohledně Sama od Sofie. Rozplývala se nad tím, jaký je to gentleman a jak je krásný a mužný. Musela jsem jí zklamat, že je to opravdu jen náhodný známý a upozornit, že má doma Finna.

„Window shopping neznáš? Jen se dívám." zvedla omluvně ruce do vzduchu. „Stejně bych Finna nevyměnila."

„Kde jste se vlastně potkali?" přerušila její snění Elie. Vlastně se mě na nic přes týden nevyptávala. Buď chtěla být taktní, nebo jí to ani nepřišlo na mysl.

„Vlastně jsem na sebe narazili v Euforii. Doslova."

„Jak jako doslova?" otevřela pusu Sofie.

„Tak jak to říkám. Poprvé jsem byla na baru, pila a on do mě nechtěně narazil." Do hlavy se mi vrátila vzpomínka na jeho pronikavé oči. „Při druhém setkání mě zachránil před svým opilým kamarádem."

„To si pamatuju. To byl Sam?" vykulila oči Elie a já přikývla.

„Třetí setkání bylo v parku, kdy si všiml mé modřiny na krku." Zarazila jsem se a přejela si rukou po krku, kde jsem stále cítila ten pevný stisk. „Přišel ke mně a domluvil mi, abych šla na policii. Vlastně jsem si do té chvíle nebyla jistá, jestli tam mám jít."

Obě dvě na mě zíraly s otevřenou pusou a nedostávalo se jim slov.

„Oficiálně jsme se seznámili až před týdnem v Euforii."

To už se Sofie probudila z transu. „Jinak ti musím oznámit, že na má slova o tvém mokrém nahém těle nijak nereagoval. Jen změna výrazu v očích. Jinak nic. Asi to nebude tak vážné, jak jsem si myslela. Kontakt na tebe si taky odmítal vzít, tak jsem ho musela napsat na papírek a dát mu ho do kapsy." Povzdychla si. „Jaké to zklamání."

Dál se náš rozhovor změnil na věci ohledně soudu. S panem Sandersem jsme probírali vše do detailů. Dokonce si ode mě vzal i účtenku z lékárny, kterou jsem našla v kapse u kalhot. Prý by nám to mohlo pomoct.

Po cestě domů jsme se s Elie rozhodly procházet chvíli po městě, když už se nám oteplilo. Bohužel pro mě to nebyl moc dobrý nápad.

„Stello?" ozvalo se za námi a já hned poznala Lauren.

Stála jsem jako opařená a cítila, jak mi z obličeje mizí barva.

„Elie? Nechala bys nás na chviličku? Buď prosím opodál." Jen mi na mou prosbu kývla a odešla kousek po cestě dál.

Opatrně jsem se otočila a čekala nejhorší. Lauren stála přímo naproti mně a se slzami mi hleděla do očí.

„Stell, nedělej to prosím. Stáhni to."

„Jak bych jen mohla? Víš, co mi udělal."

„Dalo by se to vyřešit i jinak. Nenič mu život."

Musela jsem se pousmát. „Já jemu? A co on mě? Mě život zničit může?" skoro jsem křičela. „Nic nestáhnu. Zaslouží si to a nechci, aby ublížil někomu dalšímu. Lauren, tvůj syn je násilník." Každé slovo mě pálilo na jazyku.

„Stell, to nemyslíš vážně. Staral se o tebe, miloval tě a ty jeho."

Věděla jsem, že má pravdu. Alespoň v tom posledním. Já ho tolik milovala a ten cit ještě celý nezmizel.

Nedokázala jsem jí na to nic říct.

„Vždyť tě jen trochu udeřil. Kvůli tomu přeci nemusíme k soudu." Snažila se mě chytit za ramena, ale já o krok ustoupila, abych se vysmekla.