JEN PRO TEBE ...

Kapitola 12.

Ráno jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Chtěla jsem jet vlakem, ale Sam a jeho rozkazovačný tón mě přesvědčili, abych jela s ním.

Rozloučili jsme se s rodiči a vyrazili na cestu. V jeho velkém a moderním autě nebylo kromě hlasitého motoru slyšet vůbec nic. Nechtěla jsem s ním mluvit, protože bych se vrátila k jeho zlým snům a bála jsem se, že se bude vyptávat na další detaily z mé minulosti. Vyhovovalo mi to tak.

Zastavil až u mého bytu. Já jsem mu poděkovala a chtěla vystoupit. On však mé dveře zamkl.

„Pokud ti to bude vyhovovat, mohla bys tu Sametku nosit i mezi lidmi. Dodá ti pocit bezpečí, který potřebuješ." Zaskočil mě tím.

Chvíli jsem netušila, co na to mám odpovědět. „Mám nápad."

Sam jen zvedl obočí.

„Pokud budu mít na sobě sametku, jsem připravena trénovat dotyky. Pokud ji na sobě nebudu mít, ani se mě nedotkneš." Překvapila jsem sama sebe, jak rychle jsem na to přišla a jak jednoduše mi ta slova šla z úst.

„Takže pokud to chápu dobře, tak se sametkou mám povolení tě osahávat a pokud ji na sobě mít nebudeš, mám utrum?" zasmál se.

„Bože to je hloupost. Zapomeň na to." Snažila jsem se otevřít dveře auta a zmizet, než si všimne mé barvy obličeje.

Naštěstí se mi to povedlo a já se zabouchnutím dveří utekla do domu.

Teprve za dveřmi bytu mi došlo, co jsem vlastně řekla. „Já ho právě požádala o to, aby na mě sahal?" praštila jsem se dlaní do čela. „Meyersová ty jsi ale kráva." Nadávala jsem sama sobě.

„Koho jsi požádala o co?" objevila se přede mnou překvapená Elie. Očividně jsem to bohužel řekla nahlas.

Do toho mi zacinkal mobil.

Pan Drsňák: „Přijímám tvou nabídku. Jen neočekávej, že ti pomůžu s experimentováním ohledně tvých intimností."

„Dobře, můžu se jít definitivně někam zahrabat." Svalila jsem se na studenou podlahu v mém pokoji.

Elie si lehla vedle mě. „Máš to tu příjemné, ale teď bych ráda vysvětlení toho, co jsi před několika vteřinami prohlásila."

Pomalu jsem otočila hlavu k ní a snažila se přijít na jakoukoliv výmluvu jen, abych nemusela přiznat pravdu. Nic nepřicházelo.

„Sam."

„Co je se Samem?"

„Já nevím."

„Já ho právě požádala o to, aby na mě sahal? Tohle jsi říkala, když jsi přišla. Ty jsi požádala Sama, aby na tebe sahal?" opřela se o loket a pobaveně se na mě podívala. „Tak se mi zdá, že jste se sblížili víc, než jsem očekávala."

Já si musela zakrýt obličej dlaněmi, abych zakryla rudnutí v něm.

„Slečno Meyersová vy jste úchyl." Zasmála se a dala mi vlasy za ucho. „Neschovávej obličej, když tvé uši řeknou vše. Jsou úplně rudé."

Nemohla jsem jí to přiznat. Pravidlo číslo jedna mi to zakazovalo. Řekla jsem jí jen o tom, že jsem mu nezvedala hovory a on se o mě bál, tak za mnou přijel. O zlých snech, ani o jeho přiznání vzrušení jsem jí neříkala. Dokonce ani o společné chvíli u jezera. A už vůbec ne o naší dohodě.

„Dokážu si jasně představit, jak vtipně musel vypadat v těch krátkých teplácích." Válela se Elie po zemi. „Takže nic nebylo?" zastavila se najednou.