JEN PRO TEBE ...

Kapitola 29.

Celý následující týden mě Sam každé ráno vozil od Elie do práce. Káva a snídaně nikdy nechyběla a já už si začínala říkat, jak jen to dělá, že je od něj vždy vše tak dobré.

„Holky se ze mě stále snaží vymámit, co jsme dělali v den mých narozenin, když jsme se tak vytratili." smála jsem se. „Mám jim to prozradit na dnešním čaji?" popichovala jsem Sama.

„Chceš jim vyprávět, jak jsem si tě svázal a užíval si pohled na tvé svíjející se tělo, zatímco jsem sám trpěl tím, že jsi u toho tak úchvatná a snažil se, aby mi nepraskl při tom pohledu?" samolibě se usmál.

„Dobrá, takhle přesně jim to řeknu." Zazubila jsem se ještě více.

Sam mě chytil za stehno a pevně ho stiskl. „Jsi neskutečná provokatérka lásko. Mám já to ale štěstí."

Zastavili jsme před školkou a já se chystala vystoupit. Sam mi ale nepouštěl nohu.

„Hlavně si to užijte." řekl už s vážným pohledem a políbil mě.

Celý den jsem musela myslet na naši první zkušenost v oné místnosti. Od té doby jsme tam byli ještě dvakrát a pokaždé to bylo o něco zajímavější. Zjistila jsem, že BDSM hrátky jsem si zamilovala. Jediný problém stále vězel u tvrdého sexu.

„Shodli jsme se, že to bude chtít čas." Přiznala jsem holkám svůj problém.

„Ach zlatíčko." objala mě Elie.

„Jeden hajzl a už si pořádně ani neužiješ." dodala Sofie. „I když vy asi máte jiné praktiky, jak se uspokojovat."

Zaskočil mi čaj a rozkašlala jsem se.

„Takže jsem se trefila. Tak co to je? Vibrátor? Nějaké to svazování? Bičování? Ponižování?"

S každým Sofiiným slovem se Elie prohlubovala čím dál hlouběji do dřevěné lavice studem.

Já si nemohla pomoct a musela jsem myslet na naše společné chvíle a celá zrudla.

„No nekecej!" vykulila na mě oči Sofie.

„To nemyslíš vážně." otevřela pusu do kořán Elie.

Neřekla jsem jediné slovo a snažila jsem se schovat za hrnek.

„Stello Darwinová, ty nemravo." rozesmála se Sofie.

„Když já za to nemůžu." snažila jsem se obhájit, protože jsem věděla, že vymlouvat je to zbytečné. „Jen jsem to chtěla zkusit a nějak to do sebe zapadlo no."

„Bože můj já si tě ani nedokážu představit, jak před ním klečíš a prosíš ho, aby si s tebou hrál." smála se Sofie.

„Já si to ani nechci představovat." dodala Elie a schovala si obličej v dlaních.

„Už to prosím nerozmazávejme." snažila jsem se tuto nepříjemnou konverzaci utnout.

„Tak to ani náhodou. Tohle potřebuju nutně vědět." Přisedla si ke mně Sofie. „Jaký to je?"

Nevěřícně jsem na ní zírala, ale bylo mi jasné, že neustoupí.

„Je to naprosto úžasný." začala jsem. „Není to podle mého úplně přesně tak, jak si myslíš, ale zároveň nebudeš daleko od pravdy." To jí jako odpověď nestačilo a já musela pokračovat.

„Jsou chvíle, kdy se věnuje pouze tvému potěšení a neskrývá to. To jsou chvíle, kdy si je schopný tě svázat, spoutat, nebo chytit tak, aby si se nemohla bránit a následně si hraje s tvým tělem, jako by to byla nejsvatější věc na celém širém světe. Je to zvláštní a zároveň se toho nemůžeš nabažit, protože ten pocit uvolnění, který tě čeká na konci, je úžasný." Zamyslela jsem se, co říct dál. „Pak jsou chvíle, kdy si s tebou hraje a oddaluje ten slastný konec. S každým oddálením jsi zoufalejší a čím dál víc prosíš o ukončení tvého trápení. Nakonec jsi ale neskutečně šťastná, že to udělal, protože ten výbuch, který to vyvolá a následná něžná péče o tvé slabé tělo je neuvěřitelné uvolňující. Ale nejvíc miluji..." Zarazila jsem se, protože jsem si uvědomila, že mluvím až moc.