JEN PRO TEBE ...

Kapitola 28.

Následující ráno mě probudila vůně kávy. Když jsem otevřela oči, Sam u mě nebyl. Pomalu jsem se zvedla a rozhodla se, že za ním rozhodně nemohu jít nahá, a tak jsem šla do jeho šatny, kde jsem si půjčila jedu z jeho černých košil. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, musela jsem se zasmát. Jeho košile mi byla stejně dlouhá, jako mé nejodvážnější šaty. Chtěla jsem ho trochu provokovat, a tak jsem šla jen a pouze v té košili.

Už po schodech dolů jsem slyšela, jak si Sam pobrukuje při tiché hudbě znějící z malého rádia, které tu musel mít nové.

„Dobré ráno Stell." pozdravil mě, aniž by se ke mně otočil.

„Dobré ráno Same." zezadu jsem ho objala.

„Jak jsi se vyspala?"

„Po té naší soukromé oslavě? Náramně." musela jsem se usmát.

Teprve teď jsem se podívala, co na kuchyňské desce dělá. Úkladně pokládal jeden plátek avokáda za druhým na opečený a natřený chléb. Z toho pohledu mi zakručelo v břiše.

„Sedni si do jídelny, už tam na tebe čeká čerstvá káva a salát." naznačil hlavou směr a já se jím vydala.

Rovnou jsem vzala do ruky svou kávu a zhluboka nasála její omamnou vůni. Následně jsem se napila a otočila se zpět na Sama. Stál jako opařený se dvěma talíři v jedné ruce. Jeho rychle se zvedající hruď mi prozradila, že můj plán vyšel. Projížděl mě pohledem od hlavy dolů a znovu zpět.

„Snad nevadí, že jsem si ji půjčila." pokrčila jsem lehce jednu nohu a rukou si provokativně povytáhla spodní lem košile o něco výš.

„Stello nedívej se na mě tak, nebo se neudržím."

Nemohla jsem si pomoct a musela jsem provokovat dál. Věděla jsem, že jsme teď měli půst a v něm to musí vřít.

Odložila jsem hrnek zpět na své místo a zády k němu se natáhla pro kousek salátu na druhá straně stolu. Košile se mi vyhrnula výš a on měl dokonalý výhled na můj zadek.

Pak jsem slyšela jen cinknutí talířů o linku a během vteřiny byl u mě. Chytil mě za vlasy a zaklonil mi hlavu, abych se mu dívala do obličeje. Oči mu doslova plály.

„Teď se tu předkloníš, lehneš si na ten stůl, roztáhneš nohy a dáš si ruce za záda. Rozumíš?" rozkázal.

„A když ne?" provokovala jsem dál.

„Tak bych ti musel pomoct a věř mi, že pár dnů by sis nesedla." vyhrožoval.

Bylo mi jasné, že to myslí vážně. „Rozumím." odpověděla jsem.

Sam si pustil vlasy a já udělala přesně to, co chtěl.

Všude, kde by nás někdo mohl vidět, zatáhl závěsy a vrátil se ke mně.

„Pro něco si dojdu nahoru a ty se ani nehneš."

„Rozumím." s kývnutím jsem odpověděla.

Jak řekl, tak i udělal.

Měla jsem neskutečně provokativní náladu, a tak jsem se na stole posunula o pár centimetrů dál od jídla.

„Přivádíš mě do nepříjemných situací Stello." zavrčel na mě, když se vrátil dolů. „Je ti jasné, že za to posunutí tě trest nemine, že?"

Zamrazilo ve mně. Jeho tón hlasu byl ještě chladnější než kdy dřív.

„Omlouvám se." poraženecky jsem se snažila vyváznout. Bezúspěšně.