JEN PRO TEBE ...

Kapitola 14.

Ráno jsem mu chtěla napsat zprávu. Netušila jsem, co bych mu chtěla, a hlavně měla napsat. Že by alkohol ukazoval mou pravou tvář? Opravdu toužím po tomhle? Po Samuelovi Darwinovi?

„Musím se nejdříve srovnat." Sama jsem věděla, že to nebude jednoduché. Byla jsem na sebe tak rozzlobená.

Pan Drsňák: „Za hodinu u mě."

Překvapila mě jeho zpráva. Nemůžu k němu jít. Ne teď.

Šedá myš: „Není mi dobře."

Pan Drsňák: „Vím, že lžeš. Přijď."

Z toho se nevykroutím.

Dnes bylo chladněji, tak jsem si vzala kalhoty, volné tričko bez výstřihu a mikinu přes hlavu. Chtěla jsem co nejvíce zakrýt svůj stud nad svým chováním. Po cestě jsem šla velmi pomalu a přemýšlela, co mu řeknu. Když jsem se blížila k jeho domu, můj žaludek se svíral, až mě to bolelo. Věděla jsem, že jdu pozdě.

„Psal jsem za hodinu, ne hodinu a půl." Bylo jeho přivítání.

Jeho vyrýsované tělo bylo obepnuto oblekovými kalhotami, košilí a vestičkou. Proč jen v tom vypadá tak neskutečně dobře.

Tentokrát mě neposadil na gauč, ale na židli u jídelního stolu, na kterém už čekaly dva hrnky s čajem.

„Musíme si promluvit." Začal, když se posadil.

„Omlouvám se." Vyletělo ze mě. „Vím, že jsem to pokazila svým včerejším chováním."

Nadechoval se, že by něco řekl, ale přerušila jsem ho.

„Vím, že alkohol mé chování neomlouvá. Ale potřebuji ti to říct. Omlouvám se."

„Přijímám tvou omluvu. Sám jsem se mohl zachovat lépe. Ale o tom jsem s tebou nechtěl mluvit." Odmlčel se, aby se napil čaje. Až nyní jsem si všimla jeho zarudlých kloubů na ruce.

„Co se ti stalo?"

„Musel jsem uvolnit tlak a zeď mi byla dobrým oponentem." Zadíval se na svou ruku. „Stello měla by sis někoho najít. Ne nutně na vztah, ale na sex."

Zbledla jsem a zapomněla, jak se vlastně dýchá.

„Uvolnila jsi se, a to je dobré, ale zdá se, že ti to nestačí a potřebuješ víc." Každé slovo bylo jako bodnutí dalšího nože do srdce. „Myslel jsem si, že ti hračky postačí, ale tvá divokost se takto zkrotit nedá. Otevřela jsi v sobě něco, co se v tobě dlouho dusilo a potřebuje to posunout dál."

„Tím chceš říct, že jsem vyléčená a už se nebudeme scházet?" zamrkala jsem, abych potlačila slzy.

„Přesně tak. Potřebuješ se posunout dál."

Vztekle jsem se odsunula od stolu a zvedla se. Mé pěsti uhodily do stolu. Nechápala jsem, proč takto reaguji.

„Bude pro tebe nejlepší, když se přestaneme scházet a někoho si najdeš Stell." Zvedl se a chtěl mě chytit za ruku.

Ucukla jsem mu a podívala se mu do očí. Nyní už jsem slzy neudržela. „Ráda jsem vás poznala Samueli Darwine." Bez dalšího slova a s prásknutím dveří jsem odešla.

„Já hloupá, naivní husa. Jak jsem si, kdy mohla myslet, že mu můžu věřit. Pat měl s ním pravdu. Zahrává si s city." Házela jsem jeden kus oblečení za druhým do batohu. Chtěla jsem odjet k rodičům. Elie jsem nechala vzkaz, že odjíždím a nasedla na první vlak.

Já jsem k nim stejně ani nedošla a šla jsem se rovnou projít k vodě. Po cestě jsem se zastavila pro láhev alkoholu a už po cestě jsem se snažila zmírnit naštvání. Nešlo to. Alkohol mě dohnal k tomu, že jsem mu zavolala.