JEN PRO TEBE ...

Kapitola 7.

Do soudu už zbývalo jen pár dní a já byla čím dál víc nervózní. Budu se s ním muset setkat a vše opakovat. V noci jsem nemohla spát a budila se ze zlých snů celá propocená. Mé dny byly jako přes kopírák. Do práce, z práce, večer spát a ráno znovu. Ani na páteční čajové sezení jsem nechodila, a tak bylo přesunuto k Elie do bytu. Po slibu, který jsem dala Samovi jsem se alkoholu ani nedotkla. Ten se mi ani neozval a já se mu nedivila. Po tom, co jsem předvedla bych se sama se sebou také nebavila.

Den před soudem přijeli moji rodiče, kteří odmítali obtěžovat u Elie, tak si našli pokoj v hotelu, abychom tam mohli být všichni tři. V noci jsem stejně nemohla spát a neustále se převalovala.

Ráno mi mamka pomohla se dát dohromady, abych vypadala slušně. Snažila se mi zakrýt kruhy pod očima make-upem, ale stejně mi prosvítaly. Sejít jsme se měli v půl 10 před budovou soudu s Elie, Sofií, Finem a panem Sandersem. Táta nás tam odvezl autem a k mému překvapení tam zatím byl jen pan Sanders, který si s někým povídal. Až když jsem vystoupila, poznala jsem, o koho jde. Sam tam postával s cigaretou v ruce a bavil se s ním.

„Můžeme?" zeptala se mě mamka.

Na znamení souhlasu jsem vykročila. Už po pár krocích si mě oba dva všimli a otočili se mým směrem. Měla jsem tolik otázek a zároveň jsem se nechtěla na nic ptát. V hlavě jsem měla neskutečný chaos.

„Tak já jdu napřed." Oznámil Sam a zašel do budovy soudu.

S panem Sandersem jsme probrali poslední detaily a počkali na zbytek. Sofie s Elie mě každá chytla za jednu ruku a vstoupili jsme do budovy. Tam nás všechny prohledali a poté pustili dál. Klapání našich bot se ozývalo prázdnými chodbami a s každým dopadem nohy na zem jsem cítila stoupající nervozitu.

U rohu, za kterým měly být dveře do soudní síně stál Sam, kterému se rozčilením hýbala čelist.

„Už je tam." Vypadlo ze mě.

„Jsi připravená?" stiskla mě pevněji Elie. Jen jsem jí kývla na souhlas a pokračovala dál v cestě.

Když jsme procházeli kolem Sama, udeřila mě do nosu jeho svěží vůně a cigarety. Zvláštním způsobem mě to uklidnilo a dodalo odvahu.

Za rohem už čekal. Michael tam seděl ruku v ruce s drobnou blondýnkou a naproti nim stála Lauren.

Udělalo se mi nevolno, ale napřímila jsem se. Nechtěla jsem mu ukázat slabost.

„Stell ..." oslovil mě. Naštěstí ho zastavil právník, že není dobré se se mnou bavit.

Srdce mi bilo na poplach a nohy chtěly utéct. Holky mě držely, abych nezkolabovala. A dalo mi velkou námahu, abych se nesesypala.

„Nezaslouží si klid."

Samova slova mi zněla v uších a utvrzovala mě v tom, že dělám správně. Stála jsem na místě vypovídajících a opakovala celou situaci do nejmenších detailů, protože mě vyslýchal pan Sanders a potřebovali jsme to. Každá námitka, kterou přednesl oponent, byla zamítnuta a vše šlo v náš prospěch. Poté šel na stejné místo se svou verzí Michael a s každou jeho lží mi bylo čím dál více zle. Veškerý cit náklonosti k němu úplně zmizel.

V jednu chvíli se rozsvítila obrazovka, na které se zobrazily fotky, mého těla ve spodním prádle, které bylo pokryto modřinami. Některé z nich byly zabrány detailněji, jako třeba ta, kterou jsem měla na krku. V soudní síni se rozhostilo nepříjemné ticho. Jediný, kdo promluvil, byl Sam. „Kurva" ujelo mu při pohledu na modřiny.

Lauren se rozklepala při pohledu na spoušť, kterou na mě napáchal její syn.

Postupně se střídali svědkové i obhájci. Bylo to jako ve filmu, jen toto bylo opravdové.