JEN PRO TEBE ...

EPILOG

„Neboj se, jsi naprosto dokonalá." Ujišťovala jsem Sofie.

„Co když se rozcuchám, nebo upadnu, nebo já nevím co." hysterčila.

„Takhle jsme tě ještě nikdy neviděli Sofie." smála se Elie, která jí upravovala poslední detaily v líčení.

„Bude to úžasné a vše dopadne dobře." usmála jsem se na ní.

„Tobě se to řekne, když nejdeš k oltáři." Podívala se na mě v odrazu zrcadla. „Chce se mi zvracet."

S Elie jsme se jen smály a dál se jí snažili uklidnit.

Když jsme stáli před dveřmi u salónku v malém romantickém zámečku, začala jsem být nervózní i já. Sice jsem šla pouze, jako Sofiina svědkyně, ale i tak se mohlo něco pokazit.

Když nastal čas, abych tam vešla, rychle jsem se otočila na Sofii. „Budeme tam na tebe všichni čekat." objala jsem ji.

Neměla jsem ani čas zjistit, kde sedí Sam, nebo kolik tam vlastně je lidí. Všechno se odehrálo tak rychle a už stáli s Finnem u sebe a odříkávali své sliby. Byla jsem za ně neskutečně šťastná. Byli dokonalí.

Po obřadu následovalo velké focení, kde už jsem si konečně našla Sama a byla mnohem klidnější. V jeho přítomnosti je jednoduše vše lehčí.

„Byla jsi tam nádherná." Políbil mě.

„Poprosím všechny, aby si stoupli k sobě, abyste se mi vešli do objektivu." Volal na nás fotograf. „Tak. Super. A teď všichni úsměv."

„Nejraději bych tě hned ohnul." Zašeptal mi Sam do ucha ve chvíli, kdy stiskl spoušť.

Bylo mi jasné, že se na fotce budu tvářit šíleně a rozhodně se nebudu usmívat. Za tohle mu budu muset vynadat.

Před oslavou novomanželů probíhaly různé přípitky, kde jsem musela i já něco říct. Celou dobu jsem ale myslela jen na to, co mi Sam řekl. Horkost se mi neustále rozlévala po těle a já netoužila po ničem jiném, než už být doma a nechat ho si se mnou dělat, co by jen chtěl.

Vše probíhalo, jak má do chvíle, kdy měla nevěsta házet kytici. Měla jsem chuť se vypařit, ale Elie mě nenechala a zatáhla mě k ostatním nezadaným dívkám.

Věděla jsem, že tam stejně budu jen stát a nebudu zvedat ruce stejně, jak to dělaly všechny ostatní. Neustále jsem se dívala na Sama, který byl snad jediný muž, kterému oblek seděl naprosto perfektně. Byl prostě dokonalý.

Něco mě praštilo do hlavy a já to automaticky chytla, než to spadlo na zem. Než jsem se vzpamatovala, všichni jásali a tleskali. Já se jen podívala, co to na mě přistálo a došlo mi, proč ten náhlý rozruch.

Kytice, kterou jsem nyní svírala v rukou byla jasným znamením.

Sofie ke mně přišla a začala mě objímat. „Jsem tak ráda, že jsi to byla zrovna ty Stell." Odtáhla se ode mě a zadívala se mi do očí. „Nyní je to na tobě." ....

Moc ráda bych poděkovala všem, kteří mé dílo dočetli až sem. 

Doufám, že vás příběh zaujal a líbil se vám. 

Budu ráda za každý komentář, ať už dobrý, či špatný. 

Budu se na vás těšit u dalších příběhů, které napíšu. :*