Když dorazili do tábora, po náročné túře po lesích a loukách za účelem hledat lidi, se jménem Jarmilka, vyhlásili velkolepý táborák a vyhlásili večer Hynků, Vilém a Jarmil- což vlastně znamenalo večer plný lásky a jejích náznaků, vždyť byl první máj.
Pokud se podařilo klukům některou z holek dohonit, bez skruplulí je chytli a políbili ji pod prvním stromem, co jim padl do cesty.
Ivett Louisovi natruc vběhla do náruče překvapenému třídnímu a koketně našpulila rty. "Tady mě máš, Viléme," pronesla laškovně. Učitel ji nesměle líbnul na tvář a pustil ji tak rychle, jako kdyby se spálil. Louis se poťouchle usmíval do doby, než spatřil, že Wren honí Harryho, který se snažil marně vytratit a schovat se ve tmě. No, nepovedlo se mu to, a Harryho chytil. Sklonil se a vtiskl Harrymu na rty krátký, vlhký polibek.
"Ani to nebolelo, viď?" usmál se a už uličnicky odbíhal dál.
Harry se pořád ještě usmíval, když se rozhlédl kolem sebe. Ale úsměv mu ztuhl, na rtech, když nedaleko od sebe, schovaného ve tmě, spatřil Louise.
Jeho nehybný, rozostřený výraz ve tváři Harryho zaskočil. Popošel pár kroků k němu. Louis si ho zachmuřeně prohlížel.
"Tohle by se Danielovi nelíbilo," pronesl pomalu. "A musím přiznat, že se to nelíbí ani mně."
"Je to jen hra," namítl. "Všichni to dělají."
"Já ne," odsekl. "Z takových blbostí jsem už vyrostl."
To Harryho konečně rozzuřilo. "Tvoje chyba," odpálil naštvaně. "Ale jen proto, že se neumíš bavit, nemusíš kazit náladu ostatním." Otočil se a chtěl odejít, ale Louis ho nečekaně drapl za ruku a táhl ho s sebou do tmy. Harry klopýtal přes pařezy, oslepený náhlou tmou, která je obklopila.
"Co blázníš, Louisi?" vyjekl, když se náhle zastavil.
"Právě se začínám bavit," oznámil mu a pobídl ho, ať se podívá nahoru. "Třešeň, ne?"
Harry udiveně sledoval směr jeho pohledu. "Asi. A co má být?" opáčil nechápavě.
"Teď přijde ta zábava," poučil ho Louis a pevně ho sevřel, aby se mu nemohl vysmeknout. Potom ho tvrdě, a zlostně políbil na rty, které se jen udiveně rozevřely a tím mu umožnily vklouznout jazykem dovnitř. Harry se mu pokoušel vytrhnout, ale přitiskl si ho k sobě ještě pevněji.
Původně měl Louis v úmyslu ho políbit jen tak, z legrace. Zajímalo ho, jak se bude tvářit a taky ho chtěl vytrestat. Nazlobilo ho, že dovolil Wrenovi, aby ho líbal. Netušil, jestli se zlobí proto, že je za něj zodpovědný, když si na pár dní vyměnil místo s jeho bratrem, nebo prostě proto, že nesnese, aby se ho vůbec někdo dotýkal. Od začátku měl dojem, že ho musí chránit.
Mezi šíleným odhodláním nepustit ho si uvědomoval, že jestliže by teď Harry potřeboval, aby ho někdo chránil, tak před ním. Krátké, provokativní políbení se změnilo v hluboký, vášnivý polibek muže, který zapomněl na zodpovědnost i opatrnost, který dokonce zapomněl, že je o skoro celých deset let starší, než Harry a navíc miluje někoho jiného.
Lucy.
Ve chvíli, kdy si na ni vzpomněl, Harryho konečně pustil. V očích mu stály slzy. Dlaně, semknuté v pěst, měl opřené o Louisovu hruď a vyčátavě na něj upíral zraněný pohled.
Louis bezmocně polkl. Rozpačitě si přejel dlaní po čele. "Tohle jsem neměl v úmyslu," řekl tiše. "Prosím, věř mi. Jenom jsem se o tebe bál."
Nevěřícně na něj zíral. "Takhle ty dáváš najevo strach?" zeptal se. Hlava se mu točila závratí a také vědomím, že tohle se nemělo stát...
Louis mu za poslední tři dny nabídl víc, než jeho vlastní bratr za celý jeho život. To, co zažíval s Louisem si přál začít s Danielem.
Teď se všechny pracně sesbírané střípky jeho života rozsypaly. A i když se mu podaří je zase všechny sesbírat, už nikdy je nedá zpátky na své místo. Pokaždé, když se podívá na Louise, vzpomene si na to, jak ho líbal.
Proč ten zmatek, který teď cítí, nevzbudil Stephen?
Ještě krátce pohlédl na modrookého muže a otočil se k odchodu.
"Haz, počkej přece."
Harry se pootočil.
"Omlouvám se."
Trhl hlavou, až mu pár pramenů spadlo do tváře. "Vždyť to byla jen hra," opáčil lhostejně. "Nebo snad ne?"
Zamračil se. "Dobře víš, že pro mě znamenáš víc," řekl. "Jsi jako bratr, kterého jsem nikdy neměl. Patříš do rodiny."
Oči se Harry zastřely bezmocnout touhou po skutečném, nepředstíraném domově. "Já do žádné rodiny nepatřím," řekl tiše. "Nikdy jsem nikam nepatřil."
-----------
tak co říkáte na vývoj, mí věrní? (:
