Ráno vstal ještě za tmy a poklidil v jídelně i kuchyni. Vytřel chodbu a zametl přede dveřmi. Vynesl koš a dal se do vytírání koupelen, když ho přistihl Daniel, který vstával první a málem o něj zakopl.
"Co to tu vyvádíš?" obořil se na Harryho.
Ten vzhlédl a hned pokorně sklopil oči k hadru, který žmoulal v dlaních. "Uklízím."
"A proč? Mohl sis ještě přispat."
"Chci si to zasloužit," hlesl.
"Haz, co to plácáš?" sklonil se k němu.
Pohlédl mu do očí. "Nechci, aby si litoval, že si mě vzal k sobě. Nechci nikomu překážet. Chci si to všechno zasloužit."
"Co všechno?"
To, že toho Daniel už litoval, mu nehodlal prozradit. Včera večer byla Kate roztrpčená a jeho nerozumný krok, za jaký považoval Harryho příchod, mu vyčetla. Mohl se s ní napřed poradit. Mohl...
Mohl udělat spoustu věcí.
Už tehdy.
"Všechno," opakoval Harry. "Jídlo, oblečení..." polk a sklopil oči zpátky k zemi. "Domov."
"Haz..."
"A taky tebe."
"Haz," opakoval bezmocně. "Můj bože, Haz..."
"Chci si to zasloužit... strašně moc chci." zašeptal.
Tohle všechno...
Daniel k němu napřáhl ruku, ale v poslední chvíli se zarazil. Harry se na něj smutně podíval. "Ty o mě nestojíš, viď? Ne doopravdy."
Zachmuřil se. "Musím si na tebe zvyknout, Haz. Zvykl jsem si žít sám. Spoléhat jen sám na sebe." Díval se na něj a cítil lítost při pohledu na bratrovu pohasínající tvář. "Asi mi to chvíli potrvá. Je mi to líto, jestli jsi čekal něco jiného."
"Vlastně jsem nečekal vůbec nic," přiznal.
Nechci nic, babičko. Nic.
Potom plácl hadrem do kýble a postavil ho pod umyvadlo. "Nebudu ti překážet," zašeptal. "Nebudu tě stát ani o korunu víc. Nebudu si stěžovat. Nebudu nic chtít. Jen mě neposílej pryč."
Potom tiše vyklouzl ze dveří, aniž počkal na to, co Daniel odpoví. Možná tušil, že odpověď nezná ani on.
•○•○•○•○
"Hmmm...." polkl Stephen při pohledu na Harryho, který sešel schody, aby s ním mohl jít do školy. "Ani bych tě nepoznal." přiznal rozpačitě. Tmavé kalhoty Harrymu obepínaly útlý pas jako ulité. Nevisely na něm jako ty, co měl půjčené od něj. Stephen se na něj usmál.
"Tak pojď."
Po krátkém zaváhání mu Harry úsměv vrátil. Cestou do školy z něj napětí opadlo. Nějak to dopadne. Bude se snažit, aby to dopadlo co nejlíp.
Uvolněně se zasmál.
"Však on tě ten smích přejde," ujistil ho kysele Stephen, když se blížili ke škole. "Věř zkušenému," mrkl na něj.
Zaparkoval Harryho před ředitelnou a vzal do zaječích.
•○•○•○•○
Třída ho přivýtala úžaslým šepotem. Ze zadních lavic se ozval smích. Učitelka si zjednala ticho.
"Vážení, tohle je váš nový spolužák Harry," představila ho a našla mu místo v první lavici u dveří.
Jak se dalo čekat, spolužáci si od něj drželi odstup a čekali, jak dlouho to vydrží.
