Nakonec se z toho učení stal rituál. Každý večer chodil k Harrymu a snažil se ho vše naučit.
Nikomu, ani jemu Harry nepřiznal, že bývá vzhůru dlouho do noci, aby se doučil to, na co dřív neměl čas. A že vstává brzy ráno, aby se buďto vrhl znovu do učení, nebo tajně uklidil dům.
Daniel trávil veškerý svůj čas buď v práci, nebo s Kate. Že má bratra, si uvědomoval jen tehdy, když na něj náhodou někde narazil.
Pokud si Louis nebo Lucy mysleli, že jim zodpoví jejich všetečné otázky ohledně existence Harryho, pokud si to samé dokonce myslel sám Harry, všichni se šeredně mýlili.
Harry se poctivě snažil. Nehádat se. Nevzdorovat. Neprovokovat. Neodmlouvat. Snažil se dokonce i jíst. Sice to zatím nebylo moc poznat, ale alespoň netrpěl závratěmi. Žebra mu už tolik netrčela a tváře neměl propadlé jako ty první dny. Ale ještě pořád vypadal spíš jako malý chlapeček než jako šestnáctiletý student. V očích se mu usadila naděje. Začal zase věřit na zázraky. Začal věřit... lidem.
Jednou pozdě večer přistihl Stephen Harryho v pokoji, jak v sobě dusí pláč. Slzy mu stékaly po křečovitě sevřených dlaních, které si tiskl k obličeji. Přemáhal hlasité vzlyky, protože se bál, že by ho mohl někdo slyšet. A on nechtěl, aby někdo tušil, jak moc osaměle se cítí. Jak moc se mu stýská...
Po doteku. Pohlazení. Lásce.
Té lásce, které nikdy nevěřil. Po lásce, která umřela spolu s babičkou. A teď se mu jen vysmívala s krutou domýšlivostí krásy, která dobře ví, že je nedostižná. Že po ní každý touží. A málokdo ji získá.
Babička pro něj znamenala náruč. Bolestivou náruč. A přes všechnu bolest, kterou v sobě skrývala, z ní sálalo teplo a laskavost. Harry se v ní mohl schovat přede vším. Setřít bolest bolestí...
Stephen rozpačitě stál ve dveřích a netušil jestli zůstat, nebo odejít. Nakonec se dotápal k Harrymu. Ten sebou trhl, když se ho dotkl a vytřeštil oči do tmy.
Dávno minula doba návratů. Už se neměl kam vracet.
Stephen ho pevně sevřel a svezl se s ním na zem.
•○•○•○•○
Když se Harry probudil, zjistil, že se na něj Stephen dívá a usmívá se, a ještě stále ho nepustil z obětí.
"Haz," zašeptal, a Harry si uvědomil, že ho poprvé oslovil zdrobnělinou, kterou kdysi dávno vymyslel jeho bratr. Ale jako by na tom přestalo záležet.
Harry se na něj taky usmál, andělsky něžně, a v té chvíli by ho považoval za krásného kdokoli. Nejen Stephen, omámený snem a napůl probdělou nocí.
A pak Harryho políbil. Trochu uspěchaně, jako by měl strach, že si to zase rozmyslí nebo zasáhne osud- jako už tolikrát předtím.
Teď si dal sakra záležet, aby to nepokazil. Nesnažil se podmanit si Harryho rty, snažil se je očarovat. Zaklít na věky věků jenom pro sebe.
Pronikl jazykem do jeho úst- tak blízko se k Harrymu srdci před ním nikdo nedostal. Matně si uvědomoval, že Harry tak úplně nerozumí tomu, co po něm jeho jazyk chce, ale potěšilo ho to ještě víc. Radostí ho povalil na záda a přitiskl se k němu.
Harry zamrkal dlouhými řasami a v jeho očích četl překvapení, něhu a hravost. Po lásce nepátral. Stačilo mu, že ho neodmítá. Když se však pokusil vyhrnout jeho tričko na spaní, splašeně se pod ním Harry zavrtěl.
"Haz, no tak..." pokusil se jeho odpor zlomit. Ale hned toho nechal, když spatřil hrůzu v jeho ještě chvíli předtím důvěřivých očích.
Nechal tričko tričkem, a věnoval se jeho rtům. Hladil ho po tvářích, líbal ho na oči, do ďolíčku mezi klíčními kostmi, líbal ho do vlasů a ignoroval zapovězená místa, protože zoufale nechtěl pokazit krásu toho pomíjivého okamžiku.
Když pak už jen tiše leželi a snažili se popadnout dech, oba příjemně polehtaní na hranici snesitelnosti, se zářícími obličeji se hihňali do dlaní.
Náhle se ozvalo bušení na dveře.
"Haz?" ozvala se Lucy. "Jsi vzhůru?"
Lucy po krátkém zaváhání vzala za kliku a hned po dvou krocích zůstala užasle stát, při pohledu na Harryho a Stephena, kteří seděli na rozválené posteli s rozcuchanými vlasy a naběhlými rty.
První se vzpamatoval Stephen. "No...nazdar," konstatoval. "To je překvápko takhle po ránu, to mi věř."
Konečně se Lucy probrala z transu. "Ty buď rád, že jsem vám to překvapení nachystala já a ne Daniel. Co tady děláš?"
"Ještě před chvilkou jsem spal," řekl a dodal: "Oblečený."
"A to ti mám věřit, jo? To snad nemyslíš vážně!"
"Věř nebo ne. Jsem plnoletý, takže do toho, co, kde a s kým dělám, mi nemáš co mluvit."
V očích se jí mihl vztek. "Ty možná jo. Ale Harry má do plnoletosti ještě hodně daleko. Necháš ho na pokoji, rozumíš?"
"Ségra, vzpamatuj se. Chodím Harryho každý večer doučovat. Klidně se ho zeptej co tu celé hodiny děláme."
"Učili jsme se," potvrdil Harry. "A pak jsme... usnuli no."
Lucy na to nic neřekla a jako uražená bohyně vyplula na chodbu. Stephen seběhnul o patro níž, aby se převlékl a Harry si hned na to serval triko a tepláky na spaní a oblékl si na sebe kalhoty a košilu. Během chvilky se ti dva srazili v předsíni. Museli si pohnout, protože zaspali. Do školy to už před zazvoněním nestihli. Ale podařilo se jim zpoždění zmírnit na deset minut. O všem o tom, že to bylo mírné, Harryho profesor ani nesmýšlel a nechal ho po škole.
Seděl v prázdné učebně a zíral znuděně z okna. Učitel si najednou přestal psát poznámky . "Všiml jsem si, že jsi přestal chodit na obědy. Proč?"
Harry zrudl a odvrátil od jeho upřené tváře oči. "Já... ztratil jsem kartičku."
Zaklapl notes a vstal. "Tak si dej udělat novou. A bratrovi zatím nic neříkej."
•○•○•○•○
Když konečně vyšel ze třídy, připadal si příšerně vyždímaný. Prázdný. Stejně jako první dny po babičině smrti, když si uvědomil, že je konečně volný. Volný, ale bez naděje. Když přišel dopis, zjistil, že ještě pořád dokáže věřit. Naději, příslibům, instinktu.
Ve skutečnosti v něm naděje nikdy nezhasla, jen dřímala, zpola zapomenutá, až na dně jeho srdce. Na dně té hluboké studny plné zapomnění, ve kterou se jeho srdce proměnilo. Tam tajně utápěl všechnu svou bolest, smutek i vinu.
Klátil se po ztichlé chodbě, když zaslechl pomalé, uspěchané kroky. Zpoza rohu se vyhoupla mužská postava, které prvně neviděl do tváře, díky slunci. Potom ten člověk udělal ještě pár spěšných kroků směrem k němu a těsně předtím, než mu zastoupil cestu, ho Harry poznal.
Louis?
———————————————
předem bych chtěla poděkovat za vaše hvězdičky a komentáře, kterými jste mě obdarovaly :)
no, líbí?
v další kapitolce bude převážně jen Harry a Louis... taaakže... uvidíme se brzy ;)
