Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 1

Sakra, já to určitě nestihnu...znělo mi hlavou.

Ano, jsem to já. Zmatkář za každých okolností.

Samozřejmě jsem balení nechala na poslední chvíli a teď nestíhám. A ještě k tomu jsem zaspala. Bylo jen chvilku před polednem a na letišti jsme měli být už ve 3.

Lítala jsem z pokoje do pokoje. Mamka mě pozorovala a několikrát mi řekla, ať tolik neblázním, že to určitě stihnu. Dokonce mi nabízela i pomoc. Ale já hrdě opakovala, že ne, že to všechno samozřejmě zvládnu sama, i když v mé hlavě byly opačné myšlenky.

"Chceš nějakou svačinu?" dolehl do mého pokoje mamky hlas.

"Ne mami, jídlo v letadle je zajištěný."

...

Nakonec jsem sbalit zvládla, ale bylo to jen tak tak. Na letiště jsme přijeli chvíli před třetí. Sraz byl v terminálu 2.

Když jsem s mamkou dorazila do terminálu 2, nemohla jsem si vzpomenout, kde přesně se máme sejít.

Najednou jsem u obchodu Costa Coffee uviděla hlouček lidí. Popadla jsem svoje zavazadlo, dlouze se rozloučila s mamkou, která mě odvezla na letiště. Musela sem mamce slíbit, že jí budu neustále psát a aspoň někdy si spolu zaskupujem.

Když mě mamka konečně pustila, mohla jsem v klidu dojít k hloučku lidí před obchodem. Zřejmě si neuměla představit, že svoji "malou" holčičku, která příští rok bude "teprve" maturovat, odjede na celé 2 měsíce prázdnin někam pryč do zahraničí úplně sama.

Samozřejmě jsem úplně sama nejela. Abi, moje nejlepší kamarádka, jela se mnou. Sehnaly jsme tuhle brigádu přes jednu agenturu, která se specializovala na zahraniční brigády po Evropě.

Náplní práce bylo servírovat jídlo v hotelu Blau Mediterraneo. Sudé týdny snídaně a večeře, liché obědy + jsme si z nabídky museli vybrat nějakou odpolední aktivitu. Já si vybrala dozor u bazénu jako plavčík (teda vlastně plavčice). Chtěli jsme si s Abi vydělat ještě nějaké peníze navíc, a tak jsme vzaly ještě výpomoc jako pomocnice v kuchyni před podáváním obědů.

Za tuto brigádu dostaneme samozřejmě zaplaceno. Ale víte, co bylo na této brigádě nejlepší? Letenku na Malorcu zaplatila ze 75% agentura, když jsme nepracovali, mohly jsme využívat všechna zařízení hotelu. A navíc všechno jídlo, pití a alkoholické drinky jsme měli se slevou 60%. No není to úžasné?

Každý z nás měl dostat svůj vlastní pokoj. Sice na internetových stránkách psali, že bude menší, zato bude s koupelnou a balkonem.

Celý červen jsme s Abi básnily jaké to asi bude. Že se budeme jen opalovat a ještě k tomu si parádně vyděláme. Každý večer budeme pít osvěžující alkoholové drinky a flirtovat s kluky. Obě jsme byli nezadané a plné toho užívat si života.

Zatím tu čekalo přibližně 10 lidí, kluci i dívky, ale Abi tu ještě nebyla. Na kurz, na který jsme docházely každou sobotu v červnu, nás chodilo vždy přibližně 20, takže jsem odhadovala, že na letiště dorazí kolem 20-25 lidí. Většina byli mladí lidé do 25 let. A pár hezkých kluků by se tu taky našlo.

"No ahoj, konečně už seš tu," slyšela jsem za zády Abiin hlas. V jedné ruce držela kufr, v druhé kelímek s džusem z McDonaldu.

"Vždyť si přišla teprve teď." Koukala jsem na ní a nechápala jsem to.

"Já už jsem tu tak půl hoďky. Měla jsem žízeň, tak sem si zašla do mekáče pro pití. Chceš se napít?"

"Ne nechci, díky. Mám svoje."