Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 9

Otočila jsem se tam, odkud jsem slyšela hlas. U bazénu mezi Tomem a tou holkou stál chlap, mohlo mu být něco kolem 30. Na sobě měl pouze červené šortky. Horní část těla mu zahalovala pouze píšťalka, která mu visela z krku. Tělo měl dost vysportované.

A sakra, pomyslela sem si, to je určitě ten chlap na zaučování.

Co sem mu na to asi měla odpovědět. Že se tady snažim flirtovat s klukem, kterýho chci dostat a vlastně nevím proč mě do vody hodil.

"To je taková naše tradice," řekl nakonec Ben.

"Tak si tu tradici prosím dělejte ve svém osobním volnu," odpověděl nám chlápek, nevypadal při tom ale vůbec naštvaně, což mě zarazilo. Myslela jsem, že jeho hlas bude znít přísně, ale nebylo tomu tak.

"Laskavě se běžte převléknout, máte na to 15 minut, pak začneme."

Vylezla jsem po schůdkách z bazénů, Ben mi byl v patách. Nebo spíše těsně za mým zadkem. Stačilo jen, abych zastavila a měl by celou mou zadnici ve svém obličeji. To jsem nemohla dopustit.

"Hned jsem zpátky." Bylo jediné, co jsem řekla, než jsem odeběhla do hotelu.

Ben běžel vedle mě a smál se.

"Čemu se jako směješ?"

"Ale ničemu. Jsme jak Jeníček a Mařenka, jen místo drobečků za sebou necháváme kapky vody.

"Proč si to vůbec udělal? Zase."

"Jen sranda. Stála si tam tak vyzývavě a jediné, co mě napadlo, bylo toto. Jen jsem nečekal tvou reakci takovou, ale jakou si měla předtím."

"Ty chceš, abych ti dala facku?"

"Ne tak docela." Ušklíbl se.

"Tady má někdo rád něco drsnějšího." Rýpla jsem do něj.

"Chtěla bys to vědět a rovnou vyzkoušet?" Oplatil mi to.

To už jsme ale byli u našich pokojů, já jsem vzala kartu (ještě že byla vodotěsná) a otevřela jsem dveře.

Rychle jsem se oblékala. Když jsem si oblékala tílko, vrazil mi do pokoje Ben. Ještě že jsem se tak rychle převlékla.

Ikdyž mám ten názor, že podprsenka je jako plavky akorát s více množstvím krajky.

"Tak co? Můžeme?" zeptal se mne.

"Jojo, jenom se ještě rychlovka kouknu na mobil. Vydrž chviličku."

Začala jsem v kabelce šátrat po mobilu. Nakonec byl v malé přední kapsičce.

Když se displej rozsvítil, viděla jsem, že mám 21 zmeškaných hovorů a 14 nepřečtených zpráv.

"A sakra," vyšlo z mých úst.

"Co je?" Byl zděšený Ben.

"Musim si rychle zavolat."

Samozřejmě, že všechny ty nepřijatý hovory a zprávy byli od mé mamky, které jsem se zapomněla ozvat.

Rychle jsem vytočila její číslo. Stačilo jednu pípnutí a už jsem na druhé straně slyšela mamky ustrašený hlas.

"Ahoj. Nestalo se při cestě něco? Jseš v pořádku? Proč ses neozvala? Máš nějaký problém? Nemám raději přijet za tebou? Nebo nechceš přijet domů? Myslím, že to nebyl dobrý nápad, abys sama jela tak daleko," začala se mě mamka rychlostí blesku ptát.

"Mami sem v pořádku, jen jsem tak trochu zapomněla ti aspoň napsat. Ani sem vlastně neměla moc času. Nejezdi prosimtě, je mi tu skvěle. A sama tu rozhodně nejsem. Jsem tu s Abi, jak už jsem ti milionkrát řekla doma. Hlavě se o mě neboj, už nejsem malá holka."

"Ale..." začala, ale já ji přerušila.

"Promiň mami, ale budu muset už jít. Čeká na mne pár lidí u bazénu a nechci je nechat čekat. Pošlu ti nějaký fotky až budu mít čas, ale slibuju, že to bude co nejdříve. Mám tě ráda." A mobil jsem típla.

Trhalo mi to srdce, že jsem to mamce musela tak rychle položit, ale neměla jsem čas se s ní teď vybavovat. Věděla jsem, že by neustále mluvila o tom stejném. Jestli sem si to náhodou nerozmyslela. Že u nás ve městě je plno brigád. Už jsem neměla argumenty, že zrovna brigáda v zahraničí mi pomůže v budoucnu.

Dala jsem si za úkol ještě dnes vyfotit alespoň hrstku fotografií a poslat je večer mamce, aby se aspoň na chvilku uklidnila.

A v tom mě něco napadlo.

"Bene, můžu se s Tebou vyfotit?" Koukal na mne s udiveným výrazem. "Mamka má o mne strach, tak jí chci ukázat, že Abi není jediná, s kým se tu bavím."

"Jo klidně." Usmíval se na mě jako andílek.

Obejmul mě kolem ramen. Já nastavila svůj foťák a ještě než jsem stiskla spoušť, jsem si přičichla k jeho tričku. Voněl božsky. Zamilovala jsem se do jeho vůně a možná nejen do ní...

*cvak

Vyfotil nás můj foťák a já se z blízka koukla na obrazovku. Kéžby jsme měli takových fotek nejméně milion. Oba jsme se tvářili jako zamilovaná dvojice. Jen škoda že to tak nebylo ve skutečnosti.

"Chceš jich víc?" zeptal se mne.

"Kdyžtak později," uculila jsem se.

"Měli bysme jít nebo přijdeš pozdě."

Přikývla jsem.

Jak jsem se u bazénu posléze dozvěděla, ten muž se jmenoval Pete a byl to náš vrchní plavčík. Všimla jsem si, že po něm ta zrzka, co s náma byla ve skupině, dost pokukuje a on si toho náležitě všímal.

Pete nám vysvětlit co a jak, museli jsme jeden druhého zachraňovat z vody a následně nám každému rozdal po jedné píšťalce. Všimla jsem si, že je na ní vyryto mé jméno. Bylo to milé.

"Bylo mi řečeno, že všichni dnes máte na starost večeře. Mám vám oznámit, že se v kuchyni sejdete v 5, hosti přijedou kolem 6, takže máte zhruba dvě a půl hodinky na to se psychicky připravit."

Trochu mě ta poslední slova vykolejila. Začala jsem se trochu obávat příchozí večeře. Z panikaření mne ale vysvobodil Tom, krerý se mne zeptal: "Neskočíme na drink k Benovi a Abi?"

"To by bylo super," odpověděla jsem mu.

"Jane jdeš s náma?" zeptal se Matt zrzky, postávající opodál, která stejně jako mi dělala plavčíka.

"Jasně."

"Jo vy se vlastně ještě neznáte," dodal ještě Tom. "Jess tohle je Jane, Jane tohle je Jess."

"Ahoj," řekly jsme jednohlasně.

...

U baru se nás Ben zeptal: "Tak co si dáte?" A koukal při tom jen na mne.

"Sex on the beach." Mrkla jsem na něj.

"S radostí," odpověděl mi s úsměvem na rtech.

Omlouvám se, že jsem přidala až teď, ale neměla jsem vůbec čas.
Na obrázku máte koktejl Sex on the beach.
Jsem ráda, že můj příběh čtete :) ♡