Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 20

"S kluky jsme vymysleli, že bychom se jeli projet na čtyřkolkách. Půjdete holky s náma?" zeptal se Nick.

S Abi jsme se na sebe podívaly. Už před snídaní jsme si řekly, že si uděláme holčičí den.

"Běžte sami," řekly jsme obě naráz.

Ben se na mne otočil se zklamáním v obličeji. "Proč?" zeptal se mne.

"Holčičí věci."

"Tak se půjdeme alespoň večer projít jen my dva?"

"To bych moc ráda," odpověděla jsem mu. Ještě jsme se krátce políbili a pak kluci odešli. My tu s Abi zůstaly opět samy.

"Co budeme dělat my?" Otočila jsem se na Abi.

"Šla bych si zaplavat. Četla jsem v hlavní hale na informační tabuli, že ve 12:00 je nějaký aquaerobic. To by mohla být docela sranda, ne?"

"Tak jo, vyzkoušíme to."

Když jsme došly k bazénům číslo šest, pár žen v různém věku stálo v bazénu po pás a čekalo na předcvičitelku. S Abi jsme si též vlezly do vody a chvilku si povídaly.

K mému překvapení nepřišla předcvičovat žádná žena. Byl to muž. Měl krátké blonďaté vlasy, bílé kraťasy a tyrkysové tílko, které mu obepínalo jeho svalstvo na každém centimetru jeho vypracovaného těla.

"Teda to je kusanec," řekla mi Abi, aniž by se na mne podívala.

"Ahoj, já jsem Brett," řekl ten chlap. "Dámy, dneska vám dám pořádně do těla."

"Byla bych moc ráda, kdyby mě protáhnul," dodala Abi.

"Ty seš blbá." Smála jsem se.

"No co. Já nikoho nemám, narozdíl od tebe." Vyplázla na mne jazyk.

"Ben je mnohem hezčí, tak nevím co děláš."

"Ale notak."

"Jsem s ním šťastná."

"Alespoň tě nemám jako soupeřku."

...

"Co budeme dělat teď?" zeptala se mne Abi. Po aquaerobiku jsme si objednaly ještě další koktejly a lehly si zpět na lehátka.

"Napadlo mne, že bychom mohly jít na masáž. Já na ní ještě nikdy nebyla."

"Hej, ale to je dobrý nápad."

"Tak dopijeme a půjdeme?"

"Ok."

"Já si odskočím, jo? Pohlídáš mi věci?"

"Jo, prosimtě."

Když jsem přicházela ze záchodů zpět k lehátkům, uviděla jsem, že je u Abi zrovna Pete a šahá ji na stehno stejně tak jako mě.

Abi na nic nečekala a vlepila mu mu facku. V první chvíli na něm bylo vidět, že takovou reakci od ní vůbec nečekal.

"Tohle si odskáčeš," zařval na ní a odešel.

To už jsem byla u ní já

"Debil," bylo jediné, co Abi řekla.

"To byl Pete. Ten, co mě dopoledne obtěžoval."

"Co si jako myslí? Že mu každá holka dá na počkání?"

"Je to zvrhlý prase. Ale hlavně je to můj vedoucí u plavčíků."

"Fakt?"

"Jo. Hele nepůjdeme raději na tu masáž už teď? Nemám náladu už tu být ani minutu."

"Tak jdeme."

...

"Ahoj mami, tak co, jak se máš? Jak ses měla včera s kámoškama?'

"Bylo to super. Ta nová restaurace je moc příjemná. Až přijedeš, zajdeme tam spolu na oběd nebo večeři. Myslím, že se ti bude moc líbit."

"To je super nápad." Usmála jsem se na mamku přes webkameru. Musela jsem uznat, že mi chybí. Trávily jsme s mamkou poslední dobou spoustu času a najednou jsem ji nemohla ani obejmout.

Z ničeho nic jsem uslyšela štěkot. "Mami, ty máš puštěnou televizi?" divila jsem se.

"Nemám. Koukej, Jess," odpověděla mi a pohla malou kamerkou. Vedle ní stálo malé bílé štěňátko s hnědou hlavičkou. Bylo tak rozkošné.

"Mami, to nemyslíš vážně. Tak já odjedu a ty si pořídíš štěně? Kdykoli jsem o něm básnila, řekla jsi 'Jen přes mou mrtvolu'. Tak moc bych ho chtěla pohladit."

"Bylo mi tu smutno a ty přijedeš až na konci prázdnin. Stejně se tento rok převážně budeš učit na maturitu a pak už půjdeš na vysokou."

"Je to kluk nebo holka? A jak se vůbec jmenuje?"

"Kluk a je jen na tobě, jak se bude jmenovat." Usmívala se na mne a přitom hladila malou dvojbarevnou kuličku vedle sebe.

"Vymyslím to nejlepší jméno na světě." Slyšela jsem zaťukání na dveře. "Mami, už budu muset jít, Abi na mne nejspíše klepe a už mám nejvyšší čas jít pracovat. Jsem ráda, že jsem tě mohla slyšet. Mám tě ráda. Ahoj."

"Pa holčičko a hlavně na sebe dávej pozor."

Vypnula jsem počítač a šla otevřít dveře. Abi to určitě nebyla, ta by se hned vyřítila bez zaklepání. Možná to je Ben a chce mne ještě na chvilku vidět.

Když jsem ale otevřela dveře, nikdo tu nestál. Vykoukla jsem na chodbu, tam to bylo bez známek života také.

Už už jsem zavírala dveře, když v tom jsem uviděla na zemi pohozený papírek. Zvedla jsem ho. Byl tam krátký vzkaz:

Ahoj krásko,
sejdeme se dnes v 22:00 u mola vedle palmy.

Znělo to záhadně. Začínala jsem se těšit na společný večer jen Bena a mne. Už ráno jsme se domluvili na společně stráveném večeru, a tak přes den nejspíše něco vymyslel.

Vlezla jsem do pokoje i se vzkazem a šla se připravit do práce.

...

Slyšela jsem zapraskání větvičky za sebou. Zastavilo se mi srdce strachem. Už jsem tu čekala přes 10 minut a začala jsem mít strach. Slunce už zapadlo a já skoro nic neviděla. Kde se Ben mohl tak zdržet? Nevzala jsem si sebou ani telefon, abych mu zavolala. Dávala jsem mu ještě chvilku než se otočím a půjdu zpět k hotelu.

Uslyšela jsem další zvuk, tentokrát blíže u mě.

"Bene, tohle není vtipný. Já mám docela strach."

"Já se bavím skvěle," řekl mi někdo těsně u ucha.

Rychle jsem se otočila a poznala osobu, která přišla.

"Tak si můj vzkaz dostala," řekl Pete se zákeřným smíchem. Na sucho jsem polkla.

Ahoj, ahoj,
tak doufám, že se vám příběh stále líbí. Nemám moc vymyšlené, co bude následovat, jen jenom takové střípečky. Měla bych na tom trochu zapracovat :D

Budu moc ráda za vaše komentáře, co si o tomto příběhu myslíte. Pište klidně i negativní názory, alespoň budu vědět, v čem se mám zdokonalit.

Haňulle ♡