Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 23

Jak jsem slíbila ... :)

Z pohledu Jess

Co se to se mnou děje???

Auuuu, hlava mo třeští, jako by mi do ní někdo vrtal. Pomalu jsem se snažila otevřít oči, ale hned mě oslepilo oslňující světlo. Tvář mě pálila a vlastně celé tělo mne bolelo. Co se mi to stalo?

Když se mi konečně podařilo otevřít oči, uviděla jsem obličej mladé ženy. Víc jak 30 bych jí rozhodně netipovala.

"Co se to se mnou stalo?" vyhrkla jsem.

"Slečno, buďte v klidu," upozornil mne mužský hlas.

"Kde to vůbec jsem?" přemýšlela jsem nahlas. Jak jsem se sem vůbec doatala? Proč si nic nepamatuju?

Trochu jsem zvedla hlavu a ucítila velmi výraznou palčivou bolest. Rukou jsem si chtěla šáhnout na rozbolavělou hlavu, ale nedokázala jsem to. Ruce mě bolely a já na nich dokonce zahlédla modřiny.

"Slečno, prosím, nenamáhejte se," upozornila mne opět mladá žena, nejspíše sestřička. "Jste na ambulanci v hotelu Blau Mediterraneo."

Když to sestřička dopověděla, uslyšela jsem kroky. Otočila jsem se a uviděla Bena s Abi. Byla jsem tak šťastná, že se alespoň jim nic nestalo.

"Ahoj lásko," přišel ke mně Ben a políbil mě.

"Co se mi stalo?" zeptala jsem znovu. Chtěla jsem už konečně vědět, proč tu ležím.

"Teď o tom nebudeme mluvit. Musíš odpočívat," bylo to jediné, co mi Abi milým hlasem řekla.

"Slečno musíte opravdu odpočívat. Musíme si vás tu minimálně přes noc nechat, aby jsme vyloučili krvácení do mozku, popřípadě jiné vážnější zranění."

"A co bude dál?" zeptal se Ben doktora.

"Minimálně pár dní by měla ležet a odpočívat."

"Ale co moje práce? Nemohu o ni přijít. Nemohu odsud odjet." Začala jsem vyšilovat.

Dovolenou si v takto luxusním hotelu dovolit nemohu. A že bych se skoro dva měsíce neviděla s Benem ani Abi jsem si nedokázala představit. Maximálně jsme s mojí nejlepší byly bez sebe něco málo přes dva týdny.

Co budu dělat?

"Slečno, nebojte se," uklidňovala mne milá sestřička. "Jsem si jistá, že vás kvůli pár dním nevyhodí."

To mne trochu uklidnilo, ale stále jsem se bála.

"Měli byste jít, měla by se prospat," vyzval doktor Abi a Bena.

"Můžu za ní ráno dorazit?" zeptal se hned Ben doktora.

"Přijďte za ní ráno. Ubytujeme ji zatím na pokoji 3 na lůžkovém, což je tady hned vedle." Ukázal prstem směr.

"Moc vám děkujeme za pomoc," zavolala ještě ze dveří Abi. Pak už js jen slyšela zaklapnout dveře
"Tak a teď vás převezeme," řekla mi sestřička. "Každé dvě hodiny vás budeme muset vzbudit kvůli tomu, jestli nedošlo k nějakým komplikacím. Proto, prosím, odpočívejte, jak jen to půjde. Když všechno půjde jak má, odpoledne vás pustíme na pokoj, kde si na pár dní ještě poležíte a pak opět s chutí do práce. Dáme vám prášky na spaní, ať si trochu odpočinete," usmála se na mne.

Pak už mne jen převezla na pokoj, já si lehla do ustlané postele a do pár minu, s hlavou plnou myšlenek, díky práškům usnula.

...