Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 22

Z pohledu Bena

Domluvili jsme se s Jess, že si večer uděláme jen ve dvou. Můžu vám upřímně říci, že jsem se těšil jako malý kluk. Mám ji vážně od srdce moc rád. Nikdy bych nevěřil, že za tak krátkou chvíli budu k člověku cítit něco takového.

Neměl jsem čas ani možnost se s Jess domluvit, v kolik a kde se sejdeme, a tak jsem doufal, že se všichni sejdeme jako každý večer po práci u baru a následně se odpojíme.

Když jsem tam ale došel, sešli jsme se všichni kromě Jess.

"Kde je Jess?" zeptal jsem se Abi.

"Asi se ještě upravuje. Chce být pro tebe přece krásná," zaculila se.

"Ona je krásná vždy."

Řekl jsem si, že určitě brzy přijde a objednal si u barmana koktejl.

Po čase jsem se kouknul na hodinky. Bylo už 21:52 a Jess jsem stále nikde ani očkem nezahlédl. Začal jsem mít strach. Co když se jí něco stalo?

Uklidňoval jsem se tím, že jí je možná jenom špatně a zůstala na pokoji. Ale stejně, je tam sama. A tak jsem se rozhodl, že se za ní půjdu podívat.

Výtahem jsem vyjel do šestého patra. Klepal jsem na její dveře, volal její jméno, ale nic se nestalo. Nikdo mi neotevřel. Přitiskl jsem ucho na dveře. Nic jsem nezaslechl.

Kde sakra je?

Začal jsem mírně vyšilovat. Abi i Jane byly dole s námi, takže prakticky nemohla být s nikým, koho znala. To by Abi věděla, kde je.

Běžel jsem se podívat do vnitřních bazénů, vířivky. Nikde ale nebyla.

Kde by mohla být? Kde by mohla sakra být?... můj mozek pracoval na tisíc procent. Vážně mi na ní dost záleželo. Chtěl jsem ji držet v náručí. Mít ji u sebe v bezpečí.

Usoudil jsem, že by mohla být ještě na jednom místě. Tam, kde to všechno mezi námi vlastně skutečně začalo.

Běžel jsem, co mi síly stačily. Když jsem tam ale doběhl, moje naděje byly ty tam.

Sedl jsem si do písku, chytl se za hlavu.

"Co mám, do prdele, dělat?" křičel jsem do prázdna.

Poslední naděje byla, že Jess už je dávno s ostatními venku u baru a já tu plaším jako blbec. Ona tam ale nebyla.

Rozhodl jsem se zkusit to ještě jednou v jejím pokoji.

Bouchal jsem, co to jen šlo, volal jsem její jméno, ale marně. Nikdo mi neotevřel.

Přitiskl jsem ucho na dveře a zaposlouchal se. Uslyšel jsem slabý brekot.

Neváhal jsem, rozeběhl se proti dveřím a vyrazil je. Zvuky vycházely z koupelny, a tak jsem vyrazil i dveře tam.

Seděla na zemi celá schoulená.

"Prosím, nech mě být," zařvala na mě.

"Proboha, Jess, co se ti stalo?" zeptal jsem se jí vyděšeně.

Zvedla hlavu ze svých kolenou a mne se naskytl pohled na její obličej. Po spánku jí stékala kapka krve, levou tvář měla celou rudou. Trochu se pohla a já uviděl, že jí chybí kousek tílka. Začal jsem zuřit.

"Kdo ti to udělal? Řekni mi to a já ho jdu hned zabít."

Smutně na mne koukala a řekla: "Zůstaň tu, prosím, se mnou."

"Bolí tě něco?"

"Hlava," řekla jen a začala zavírat oči. Věděl jsem, že upadá do bezvědomí.

"Jess, vnímej," křičel jsem.

"Co se stalo? To si jí udělal ty?" Slyšel jsem za sebou Abi.

"Zbláznila ses? Nikdy bych na holku nesáhl. Takhle jsem jí tu před chvílí našel."

Zvedl jsem její bezvládné tělo.

"Jess, haló." Snažil jsem se jí mírně poplácat po tváři. Nereagovala.

Nastoupil jsem s Jess do výtahu, Abi mi byla v patách.

"Dělej, zazvoň na ten pjtomen zvonek," popoháněl jsem Abi před dveřmi malé ambulance v hotelu.

Do pár vteřin otevřel dveře mladý doktor. "Co se stalo?" zareagoval ihned.

"Takhle jsem ji našel v jejím pokoji. Když jsem ji našel, tak ještě komunikovala. Teď už je v bezvědomí a nevnímá. Hned jsem ji vzal a běželi jsme sem."

"Položte ji sem," zavelel doktor. To už přišla i sestřička.

"Poprosím vás, abyste odešli ven," řekla nám sestřička.

S Abi jsme ji uposlechli a odešli zpět na chodbu.

"Kdo jí to mohl udělat?" ptala se mne Abi a uronila slzu.

"Já toho hajzla dostanu." Nenapadlo mne nic lepšího než Abi obejmout. Ona mé objetí opětovala.

"Já myslel, že už máš Jess," uslyšel jsem za svými zády. Pustil jsem Abi a otočil se. Stál tam Tom.

"Tak to vůbec není, Jess je právě tady na pohotovosti. Někdo jí asi přepadnul."

Tomovi se vytratil úsměv z tváře. "Kecáš," vylétlo z něj.

"Myslíš, že bych o tomhle kecal?" ohradil jsem se na něj. Měl jsem vážnou starost o Jess.

Nakonec jsme se rozhodli, že si všichni tři sedneme na lavičku kousem od dveří ambulance.

Po pár minutách otevřel dveře doktor. Ihned jsem si stoupnul.

"Bude v pořádku, už je při vědomí. Omdlela nejspíše kvůli stresu. Jen vás prosím, nemluvte před ní o tom, co se stalo."

"Můžeme jí vidět?" zeptal jsem se ihned, jakmile doktor domluvil.

"Můžete jít jenom dva," oznámil nám doktor.

"Běžte vy dva," řekl nám Tom.

Jess ležela na lůžku, tam, kde jsem ji položil. Měla ovázanou hlavu, na tváři zelenou chladivou podložku. Když nás uviděla, usmála se.

"Ahoj lásko," řekl jsem jí a dal jí pusu na rty.

"Co se mi to stalo?" zeptala se nás Jess.

"Teď o tom nebudeme mluvit. Musíš odpočívat," řekla jí na to Abi.

Byl jsem velmi rád, že se Jess nic vážněho nestalo. Až já toho parchanta dostanu, tak ho zabiju!

Ahoj,
tak jsem napsala trošku něco jiného. Tím myslím, že jsem psala z pohledu Bena. Líbílo se vám to a uvítali byste to i u dalších dílu nebo je to divné? :D Moc bych si přála slyšet váš názor ♡

Co bych vám ještě řekla :D jak se máte? :)

Haňulle ♡