Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 7

V hale už to vypadalo, že už tam jsou všichni, ale zmílila jsem se. Nikde jsem neviděla Bena s Mattem. Najednou k nám přišel Jeremy.

"Hele holky, nešly byste pro Matta a Bena. Nejspíš zaspali a my ještě musíme podepsat nějaký papíry."

"Kde maj pokoje?" zeptala se ho Abi.

"68 a 67. Moc díky. Nechceme, aby měli hned první den problém."

"Jasný, v pohodě," řekla jsem mu.

S Abi jsme se otočily zpátky k výtahu a vyšly jsme.

Když jsme dojely do 6. patra, Abi si to štrádovala k pokoji číslo 68, ale já ji zastavila.

"Hele, mohla bys jít do šedesát sedmičky?"

"Proč? Vždyť stejně nevíš, kde má jakej kluk pokoj ne?"

"Právě, že vím." Culila jsem se.

"Jak?" Byla zvědavá Abi.

"Včera, když si odešla, přišel Ben na svůj balkon a povídali jsme si."

"A?"

"A nic. To je všechno. Co jako čekáš? Že s nim hned skočim do postele?"

"Až tak jsem to nemyslela."

Zaťukala jsem na dveře číslo 68. Chvilku jsem počkala a zaťukala znovu. Abi dělala to stejné. Koukala jsem stále na Abi, když sem chtěla zaťukat ještě jednou, ale nepovedlo se mi to. Ben zrovna otevíral dveře.

Stál tam jen v černých přiléhavých boxerkách , které vyrýsovali úplně vše. Chtěla sem ho, ale nemohla jsem to přece na sobě nechat znát. Rychle jsem odtrhla oči od jeho chlouby. Na hlavě se mu ve spánku udělal roztomilý rozcuch.

Měla jsem takovou chuť ho políbit.

"Copak je?" vytrhl mě z mého snění.

"S Mattem jste zaspali. Rychle hoď něco na sebe nebo budeš mít hned první den průser."

"Ježiši." Bylo jediné, co ze sebe dostal. Rychle zalezl zpátky do pokoje a zhruba po minutě vyběhl ven v bílém tričku a fialových plážových kraťasech.

"Moc ti děkuju. Teď už sme se budili navzájem." Mrkl na mě s úsměvem.

Do chvilky se venku ukázal i Matt.

Do haly jsme dorazili těsně před chlapem z agentury. Bylo to jen tak tak.

"Takže lidi," začal mluvit ten chlap z agentury, "já budu muset zpátky. Odteďka se se vším budete obracet tady na Boba." A poplácal po rameni chlápka vedle sebe. "Přeju vám tady přijemný pobyt a hlavně tady nedělejte žádný blbosti."

"Takže, já jsem Bob a jak už nám tady můj kolega řekl, se vším se na mě kdykoli obraťte. I kdybyste si mysleli, že je to prkotina, protože to tak nemusí vždy bejt. Teďko si tady projdeme areál, abyste věděli, kde co je. Má někdo nějaké otázky?"

Bobovi mohlo být něco kolem 40. Byl vysoký, atletický typ. Určitě na něj ženské pořád letěly a v mládí byl fešák.

"Proč tady nejsou žádní lidé?" zeptala se zrzka, co stála kousek od nás.

"Každé úterý pořádáme pro naše hosty několik výletů, které jsou v ceně pobytu, a oni si vždy jeden vyberou. Takže každé úterý se budou podávat pouze večeře. Snídani mají v autobusu a oběd na místě, kam jedou. O rozpisu vám řeknu až později. Ještě někdo má pro mě nějakou otázku?"

Nikdo se už na nic nezeptal, a tak jsme mohli vyrazit. Byla jsem tak natěšená a zvědavá.

V tomhle hotelu jsem si připadala jako v pohádce. První jsme prošli vnitřek. Nejdříve jsme zamířili do restaurace a kuchyně, kde většina z nás měla pracovat.

"Co a jak tady budete dělat, to se dozvíte na schůzce personálu, která se koná v jednu hodinu. Pojďte, jdeme dál."

Dále jsme zavítali do vnitřních bazénů s vířivkou i bez, sauny, solária, posilovny, místnosti, kde se hrál squash, herní místnosti i do malého domku, kam lidé chodili na masáže.

Když jsme procházeli kolem posilovny, Abi do mě drkla. "Budeme spolu chodit do posilovny, když to máme zadarmo. Je ti to jasný," ušklíbla se na mě.

"Ok, počítám s tebou."

Venku to bylo ještě nádhernější než uvnitř. Měli tu strašně velkou zahradu s lavičkami, hromada bazénů a bazénků, místo vyhrazené pouze pro opalující, nespočet deštníků a lehátek a bary na každém rohu. Kousek od bazénů byli hřiště na tenis, minigolf a plážový volejbal.

A samozřejmě tu nemohla chybět ani písčitá pláž s mořem.

Všechno bylo tak dokonalé a já si začala vysnívat svůj pobyt tady.

Když jsme ukončili prohlídku areálu hotelu, tak nám Bob řekl: "Teď máme půl 12. Každému dám průkaz s čipem, na kterém je vaše fotografie. Noste ji stále u sebe. Budete se tím prokazovat a bude vám sloužit k veškerým výhodám a slevám. Až dostanete kartu, dojděte si na oběd do restaurace."

Když jsme s Abi dostaly kartu, rozešly jsme se k hotelu. Cestou nás dohnali i kluci.

Na obrázku máte kousek hotelového areálu zvenku :)