Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 14

Zamilovala jsem se do tohoto místa. Byl tu klid, jediné co bylo slyšet byl šum vln a pár ptáků poletovalo kolem. Ještě sklenice vychlazeného koktejlu a bylo by to dokonalé.

V tom ke mě zezadu někdo přistoupil a zakryl mi oči.

Dostala jsem strach. Na Abi byly tyto ruce dosti velké.

"Kdo to je?" zeptala jsem se vystrašeně.

"Hádej," promluvil mne už známý hlas.

"Bene, co tady děláš?" Proč přišel? Aby mi opět zamotal hlavu a následně se mnou nemluvil? Nejsem žádná hračka. Na druhou stranu se mi ale ulevilo, že to byl jen Ben a né žádný násilník.

"Chtěl jsem s tebou mluvit. Celý den ses mi vyhýbala." Já, že se vyhýbám jemu? Co to mele?

"Já jsem se ti nevyhýbala. To ty mně," nenechala sem se.

"Já se ti nevyhýbám." Řekl v šoku. "Trávím rád čas s tebou."

Druhá věta mne vykolejila. On se mnou rád tráví čas?

"Tak proč si hned ráno utekl při první příležitosti?"

"Protože za tebou přišla Abi, která nás vyrušila v... no ty víš v čem." Koukal na mne posmutněle.

"Takže si utekl, protože si to nechtěl udělat." Sklopila jsem hlavu.

"Chtěl," řekl jen. V šoku jsem zvedla hlavu a začala mu koukat do očí. "Nechceš se jít projít?" zeptal se mne ještě.

"Moc ráda," usmála jsem se na něj. On můj úsměv opětoval.

Brouzdali jsme se v moři po kotníky, písek nám proplouval mezi prsty. Sluníčko stále ještě trošku svítilo. Bylo to tak romantické. Prolomila jsem ticho: "Chtěla bych ti ještě jednou poděkovat za to, že jsi mne odnesl do postele. Bůhví, kde bych skončila."

"Abi se tě pokoušela odnést, ale taky měla docela upito." Zasmál se při vzpomínce na to.

"Jako zase aby sis nemyslel, já zase tolik nepiju. Jen jsem byla trochu nesvá, když si začal mluvit o mém tátovi. Tak jsem se chtěla trochu napít a přehnala jsem to.

"Promiň." Omlouval se mi. Zastavili jsme se a koukali si do očí. Foukal slabý vánek, nikde nikdo nebyl.

"Už se neomlouvej, nemohl jsi to vědět."

"Moji rodiče jsou rozvedení a já bydlím s tátou," přiznal se mi.

"Kdy se rozvedli?"

"Když jsem šel do 5. třídy. O... oni," začal koktat.

"Řekneš mi to někdy jindy, ano?" Nechtěla jsem, aby teď myslel na něco očividně otřesného z jeho minulosti. Pohladila jsem ho po ruce, on se na mě mírně usmál.

"Rád bych něco udělal," řekl mi.

Pousmála jsem se na něj také, jako náznak, a doufala, že to pochopí. A on pochopil.

Uchopil mne za tvář, druhou ruku mi dal kolem pasu a přitáhl si mne k sobě. Já ho též objala kolem pasu. Naše rty se přibližovaly a tentokrát nás nikdo nevyrušil. Zavřela jsem své oči.

Když se naše rty setkaly, vybuchla ve mě extáze létajících motýlků v mém břiše. Měl hebké měkké rty a musím říct, že líbal báječně. Po pár polibcích jsme zapojili i jazyky a on mě při tom hladil po tváři. Zabořila jsem mu jednu ruku do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když jsme se od sebe konečně odtrhli, slunce už bylo zapadlé. Přitulila jsem se na jeho hruď a hladila ho po zádech.

Koukla jsem se vzhůru a uviděla, že se na mne dívá. Krátce mne ještě políbil a řekl mi: "Měli bychom jít, aby ostatní neměli starost."

"Ona tě sem poslala Abi?"

"Ptal jsem se jí, kde seš. Všichni jsme se sešli dole u baru a ty jsi jediná chyběla. Potřeboval jsem tě vidět. A jsem moc rád, že jsem tě našel." Usmá se opět.

Naše ruce se propletly a vyrazily jsme zpět k hotelu. Můj život je jako na horské dráze, pomyslela jsem si. Že bych mohla být konečně zase šťastná?

Tak tu máte další díl. Je sice o troškhu kratší, zato se v něm udála podstatná věc :)

Jsem moc ráda, že tento příběh stále čtete ♡

Haňulle