Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 5

Po velmi dobré večeři jsme se šli ještě projít po městě a dali si velmi dobrou zmrzlinu. Kluci byli velmi pozorní, Ben se držel stále blízko mě.

Nakonec jsme dorazili na letiště, kde už na nás čekal autobus. Vzali jsme proto svá zavazadla, donesli je do autobusu a s Abi jsme si sedly hned před kluky, kteří zabrali zadní sedačky.

Byla jsem dost unavená, tak jsem si sedla k oknu a usnula.

Zbudilo mě až hlazení na rameni.

"Abi, co blbneš?" zeptala jsem se jí rozespale.

"Snažím se tě vzbudit. Jsme na místě," ozval se Benův hlas.

S rychlostí blesku jsem oteřela oči. "Co tady děláš? Kde je Abi?"

"Šla vám pro kufry a zeptala se mě, jestli bych tě nevzbudil. Spala jsi jak Šípková Růženka. Škoda že ses tak rychle vzbudila, mohl jsem použít princovu metodu."

Co sem mu na to měla říct sakra. Pak mi došlo, že mám být přece zlobivá holka.

"Na to si budeš muset ješte počkat," odpověděla jsem mu, přelezla přes jeho nohy a vydala se k východu.

On tam zůstal v šoku sedět.

"Tak jak tě vzbudil, co?" zeptala se mě Abi, když sem k ní přišla. Držela svůj i můj kufr a čekala na mě. "Kde si ho nechala prosimtě?"

"To si s tebou ještě vyřídim."

Vyrazily jsme ke vchodu. Hotel byl dost luxusní. Nemohla jsem se dočkat, až si to tady všechno pořádně prohlédnu.

Když jsme dorazily na recepci, stouply jsme si do fronty. Dostaly jsme s Abi pokoj vedle sebe. Přesně to jsme chtěly. Já dostala pokoj 69, ona 70. Byla jsem natěšená, jak malé dítě na Ježíška.

Výtah zastavil v šestém patře a já začala hledat místo, kde budu příští 2 měsíce bydlet.

Našly jsme to s Abi celkem rychle. Strčily jsme do dveří naše karty od pokojů, ještě naposledy se na sebe podívaly a otevřely každá své dveře.

První, co jsem uviděla, byly venkovní dveře na balkon na konci pokoje.

Po pravé straně jsem měla další dveře. Když sem je otevřela, naskytl se mi pohled na koupelnu. Byl tu sprchový kout, záchod, umyvadlo a obrovské zrcadlo. U umyvadla byla ještě skříňka.

Když jsem vyšla z koupelny, uviděla jsem velkou dvoulůžkovou postel. Po stranách byli malé skříňky s lampičkami.

Naproti posteli byla docela velká skříň a vedle ní malý stolek s dvěma židlemi. Na zdi u čela postele byla tapeta nočního moře s palmami.

Co mě ale nejvíce zajímalo byl balkon, konkrétně výhled z něj.

Odsunula jsem modrý závěs, který byl až na zem, a otevřela dveře.

Byla tma, tak jsem toho tolik neviděla, ale foukal příjemný vánek. Sedla jsem si na jednu ze židliček u malého bílého stolečku a vychutnávala si tento okamžik. Zavřela jsem oči.

"Je to úžasný viť?" řekla mi Abi.

"To teda je," odpověděla jsem jí.

"Půjdu si lehnout, jsem nějaká unavená. V kolik se máme ráno sejít?"

"Myslím, že v osm. Zejtra nám to tu všechno ukážou."

"Tak se tu sejdeme v půl osmý?"

"Tak jo"

"Dobrou."

"Dobrou."

Spala jsem v autobuse, tak se mi ještě spát nechtělo.

Koukala jsem na vlny, když najednou někdo rozsvítil ve vedlejším pokoji. Byla jsem zvědavá, kdo to je a doufala jsem, že se půjde podívat na balkon.

Chvilku jsem čekala, ale nakonec vzal někdo za kliku. Když sem viděla, kdo to je, zatajila jsem dech.