Beach, Sun, Sea and Part-Time Job

KAPITOLA 13

K obědu jsme si na baru koupily jen salát, protože se nám v tom vedru nechtělo jíst nic teplého.

"Nezajdeme na chvíli do výřivky?" navrhla jsem Abi.

"A pak rovnou do posilovny?"

"Tak jo. Neviděla si někde kluky?"

"Neviděla. Jako by se po nich zem slehla. Stejně si myslím, že Ben nakonec za tebou přijde a nějak se to vyřeší. Vždyť s tebou viditelně flirtoval."

"Tak proč utekl?"

"To já nevím. Jenom jsem si celkem jistá, že se to vyřeší. Uvidíš."

"Jak to můžeš vědět?"

"Cejtím to."

"Ty jsi s ním mluvila, co?" zeptala jsem se s podezřením.

"Nemluvila. Vážně. Kdy asi? Vždyť jsme stále spolu."

"Třeba v době snídaní."

"Ty seš vážně malej blázen, viť?" rozesmála se.

...

Vířivka byla moc příjemná a skoro nikdo tu nebyl. Odhadovala jsem, že všichni tráví čas buď na obědě nebo v pokojích s příjemnou klimatizací relaxují.

Pak jsme tedy šly, jak chtěla Abi, do posilovny. Já jsem raději cvičila doma, i když párkrát už jsem v posilovně s Abi byla, nebo jsem ráda chodila běhat.

"Po večeři si nejspíše půjdu zaběhat," řeka jsem Abi. Zrovna jsme ležely na zemi na zádech a dělaly nějaké cviky na břišní svalstvo. "Nechceš jít se mnou?"

"Zlato, ty víš, že mě běhání baví jen na přístrojích, kde mohu pozorovat televizi a vymakaná mužská těla." Zasmála se.

"Kdyby sis to náhodou rozmyslela, půjdu nejspíš po podávání večeře."

"Moc v to nedoufej," vyplázla na mne Abi jazyk.

Po odcvičení pár sérií jsme šly každá na svůj pokoj. Osprchovala jsem se, znovu se nalíčila, oblékla se a rozhodla se, že konečně zavolám mamce přes skype, když mám ještě dost času.

Vyndala jsem si z tašky svůj notebook a zapnula ho. Když počítač naběhl, napsala jsem do kolonky své heslo a chvilku počkala. Zanedlouho se mi na liště automaticky zapnul skype.

Uviděla jsem, že mamka je zrovna online, a tak jsem zmáčkla zelené tlačítko se sluchátkem uvnitř. Počítač začal vyzvánět.

Stačilo pár tónů a na druhém konci jsem uslyšela mamky hlas. Zapnula jsem kameru.

"Mami, zapni si taky kameru. Chci tě vidět."

"Jak se to dělá?" Vyvedla jsem mamku z míry. Nakonec našla tlačítko na zpřístupnění kamery a já po dvou dnech uviděla mamky tvář.

"Chybíš mi, holčičko," řekla mi.

"Ty mě mami taky, ale vždyť víš, že si potřebuju našetřit nějaké peníze. Na začátku školního roku jedeme přece se školou do Anglie a já nechci, aby si vše platila jen ty.

"Ty už jsi tak dospělá, holčičko moje. A jak se tam vůbec máš?"

"Mami, mám se tu skvěle. Počasí je úžasný. Dneska jsem s Abi byly dopoledne na pláži a pak jsme vyrazily do vířivky a posilovny. Jinak práce je v pohodě. Dneska je jídlo, co se jí v Kanadě. K snídani jsem měla palačinky s javorovým sirupem a borůvkami. To ti musím někdy udělat k snídani. Taková dobrota."

"Takže si to užíváš. To jsem moc ráda. A vůbec... co to je za kluka, jak seš s ním sama vyfocená?" ptala se mamka se zájmem v hlase.

"To je kamarád." Když jsem to říkala, trochu jsem posmutněla, ale nechtěla jsem, aby to mamka poznala. "Je to jeden z party pěti kamarádů, kteří se znají ze střední školy." Zakecávala jsem její otázku. Ona se ale nedala.

"Jenom kamarád jo?"

"Ano, mami."

"Tak dobře no, ale slušelo by vám to."

"Už si pozvala kamarádky na tu barbecue párty?"

"Už jsem pozvala Monu s Lisou s jejich manžely. Zbytek holek pozvu zítra. Jdeme si sednout na vínko do té nové restaurace kousek od našeho domu."

"Nezapomeň pozvat ještě pánské přátele," rýpla jsem do ní.

"Jess," okřikla mne mamka a úsměvem na rtech.

"No co."

Do pokoje vtrhla Abi. Budu ji muset vysvětlit, jak se klepe, protože jinak to nevidím. Nebo bych se mohla ještě zamykat.

"Ježiš, promiň," omlouvala se Abi, "ale budeme muset už jít."

Koukla jsem se na hodiny, které byly v pravém dolním rohu. Měla jsem nejvyšší čas k odchodu.

"Mami, moc se ti omlouvám, ale budu muset běžet pracovat."

"Ale zavoláš mu zase někdy, že jo?"

"Až zase budu mít čas, zavolám nebo ti aspoň napíšu a pošlu pár fotek. Mám tě moc ráda. Ahoj."

Ještě jsem jí rychle zamávala do malé kamerky v počítači a hovor ukončila.

"Jenom si vezmu boty a jdeme."

...

Dnešní večeře v kanadském stylu byla hodně pestrá.

Na stolech jste mohli najít plno druhů ryb a mořských potvor. Kdo ale neholduje plodům moře měl na výběr hovězí maso se zázvorovou omáčkou, houby na mnoho způsobů, sladké brambory, pšeničné placky bannock, fazole též na mnoho způsobů nebo tzv. poutine, což jsou smažené hranolky s hnědou omáčkou. Jako moučník si hosté dávali různé druhy zmrzliny, které mohli pokapat známým javorovým sirupem. Dále tu byli mísy se zeleninovým salátem nebo zelenina, u kreré bylu připraveny dipy.

Nemám ráda ryby, a tak jsem zkusila hovězí v omáčce, pšeničné placky a ty smažené hranolky. Bylo to vše moc dobré.

...

Běžele jsem si tak po pláži, zrovna zapadalo slunce, snažila jsem se vyčistit hlavu a přestat myslet na Bena. Mluvili jsme spolu akorát ráno a od té doby jsem ho jen na kratičkou chviličku zahlédla, když nesl pití postaršímu páru ke stolu.

Uviděla jsem kousek ode mne pěknou palmu a rozhodla se na chvilku posadit.

Zahodila jsem botasky a začala brouzdat prsty v písku.

Prostě to s Benem nevyšlo a musím to nějak přečkat a normálně s ním mluvit, i když mi to naše pošťuchování bude chybět.

Zadívala jsem se na moře. Už byl vidět jen srpek sluníčka. Byl to nádherný pohled.