Luna byla na světě již velmi dlouho. Za tu dobu se její život několikrát změnil, občas k horšímu, občas k lepšímu.
A tentokrát ji to čekalo znovu.
Jen nevěděla, zda je to dobré, či špatné.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hantanyë len."
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Luna nemohla říct že by byla přímo unavená, ale boj jí také vzal nějakou tu sílu a pocítila únavu.
Boj byl nelítostný a věděla, že skřetí armáda je příliš velká. Nebude tak jednoduché je porazit. Ne s tím jakou měli skřeti převahu. Jak dlouho to proti nim ještě vydrží? Obzvláště lidé.
Dokonce i Dain nařídil ústup k hoře, kde byli obklíčeni.
Luna se rozmáchla a s výkřikem usekla dvoum skřetům hlavy, než natáhla ruku a skupinu skřetů odhodila pryč a tvrdé skály.
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
„Nemůžeme tu jen tak sedět, nemůžeme tu být jen tak. Bojují za nás a my se tu schováváme. Bojuje tam náš druh, Dain." Promluvil Kili odvážně. Už se nedokázal skrývat. Jejich lidé bojovali a umírali tam venku, ale oni neudělali nic.
Všichni se otočili, když uviděli Thorina, který k nim kráčel.
Kili se postavil a byl připravený odporovat svému strýci, který v poslední době neučinil zrovna dobrá rozhodnutí. „Nechci se schovávat za kamennou zdí, když ostatní bojují za náš boj, za nás! Nemám to v krvi, Thorine." Zavrčel a v jeho očích byly vidět slzy.
„Ne to nemáš. Jsme synové Durinovi a Durinovo plémě neutíká z boje." Usmál se Thorin.
I jeho synovec se usmál a Thorin si opřel čelo o jeho.
„Nemám právo to po někom z vás žádat. Budete mne následovat? Naposledy?"
Trpaslíci jako odpověď pozvedli své zbraně.
~•^•♡︎•🌑•♡︎•^•~
Luna se ohlédla, když uslyšela roh. A nebyl to skřetí roh.
Ušklíbla se, když kamennou hradbu prorazil obrovský, zlatý zvon.
Z hory vyběhlo všech třináct trpaslíků, jejich zbraně byly pozvednuté, když vyrazili do boje. Společně. Po boků své rodiny, svých bratrů, svého lidu.
„Nazdar, bratranče. Co ti to tak trvalo?" Zeptal Dain a objali se. „Těch mizerů je nějak moc, Thorine. Máš nějakej plán?"
Thorin se zahleděl na vrchol hory, kde stála banda skřetů. „Ano, sejmout její velitele." Řekl Thorin. Luna na něj chvíli hleděla. Měla ho zastavit, věděla to, ale... kdo jiný by potom zabil Azoga? Povzdechla si a rozhodla se, že ho nezastaví. „Azoga?" Thorin nasedl na kozu. „Zabiju toho hnusného zmetka."
„Thorine, ty to udělat nemůžeš. Jsi náš král." „Právě proto musím." „A jak se chceš bez pomoci probojovat na Havraní vrch?"
Místo odpovědi se tam objevily kozy, které táhly vůz, na kterém seděli Balin, Dwalin, Fili a Kili.
