Bonusovky

24| Jay & Cody II.

Byla to přesně hodina a půl od toho, co se poprvé políbili (možná podruhé, stále nevěděl, jestli to kopnutí brali jako první pusu). A už se plahočili do kopce v tom příšerném vedru. 

Jay totiž potřeboval rychlý nákup. A samozřejmě, že donutil Codyho jít s ním, když už byl hodinu a půl jeho přítelem. Nebyl čas ztrácet čas.

Cody ho zase donutil, aby to vzali přes park s vyhlídkou, kde byla vždy tuna lidí na západ slunce. I teď tu byla tuna lidí, samozřejmě. Cody chtěl právě západ slunce vidět. "Od toho, co tu bydlím, jsem tu ještě nebyl," namítl Cody, když ho začal k parku táhnout. Pak ho rychle pustil, když si všiml postaršího páru kousek od nich a jejich pohledů. Jay se jen pousmál. Chápal, že Cody bude potřebovat chvíli času, aby se k němu nějak na veřejnosti měl. 

"Víš, vidina toho, že bychom mohli jít zpátky ke mně a být spolu sami, je lákavá více," namítl Jay, jeho nohy se přitom ale daly už do chůze. Kdo byl, aby Codymu něco odepřel?

Cody lehce sklopil pohled a začervenal se. Byl roztomilý. "Uhm, nechci nic říkat, ale jestliže jsme oficiálně... spolu, tak budeme spolu sami v příštích dnech až až. Ne, že bychom bydleli od sebe daleko."

Uchechtl se. "Jsi roztomilý, jak se stydíš mluvit o věcech, jako jsou vztahy." Cody sklopil pohled ještě víc, nejspíše se i začervenal ještě víc. "Oh, teď si ještě víc roztomilej."

"Jayi," napomenul ho. Jayson raději nekomentoval, že si na tohle bude muset zkrátka zvyknout. 

Samozřejmě, že na místě bylo lidí nespočetně. Posadili se na bok a spíše více dole, neměli tak ani pořádný výhled, ale Cody byl očividně spokojený, že přišli. Jayson se nakonec vyplácl do trávníku úplně na záda a jednu ruku si dal za hlavu. Zamžoural na Codyho, který byl už osvícený zlatavými paprsky západu a pomyslel si, jak na tenhle den nikdy nezapomene. 

"Nelehneš si taky? Je to příjemný."

Cody se lehce zachvěl a přitáhl si kolena k hrudi. "A co klíšťata? Nebo mi ještě vlezou mravenci pod triko."

Jay se krátce zasmál. "To můžou i tak, když už v té trávě sedíš."

"Když si lehnu, nabízím jim větší plochu."

"Máš pravdu," mlaskl Jay. "Nenabízej se jim. Už dvě hodiny nejsi k nabídce."

Cody viditelně protočil očima a na protest jeho slovům si lehnul. I když s dostatečným odstupem, Jay se spokojeně usmál. 

"Okay, jsem rád, že jsme sem šli," přiznal nakonec Jay.

"Já ti to říkal."

"Má slabost pro tebe nezná hranice."

Slyšel, jak se Cody uchechtl. "Nech toho."

Jay natočil s lehkým úsměvem hlavu k němu. Jak rád by mu dal pusu, kdyby věděl, jak to měl Cody s náklonností na veřejnosti. O tom se ještě ale bavit nestihli a nechtěl to vytahovat doslova dvě hodiny od toho, co si řekli, že to spolu zkusí. Už tak se Cody červenal téměř konstantně a koktal. Na jeden den bylo konverzací o vztazích až až. 

I když, Jay miloval, co jen svými slovy dokázal. Pro něj bylo přirozené rozhazovat lásku kolem, pro Codyho ji přijímat úplně ne. Jenže měl v plánu ho to naučit. 

Levou ruku měl pod hlavou, pravou měl ale volně na břiše. V tu chvíli ji ale položil mezi ně a nenápadnými pohyby se přiblížil k té Codyho, která mu ležela volně podél těla. A svým malíčkem překryl ten jeho.

Cody ten dotek samozřejmě nečekal, tak se lehce trhl. Jay se v tuc vhíli snažil číst jeho emoce, jestli to bylo v pořádku a možná se Cody nejprve rozhlédl krátce kolem, pak ale jejich malíčky propletl dohromady a dále mlčky sledoval západ slunce.

A tak tam leželi mezi ostatními, jejich ruce u sebe, minimální dotek, ale zároveň to znamenalo všechno, a Jay jen děkoval bohu, že mu Cody i přes jeho naprosto opačnou povahu dal šanci. Nevěděl, co na něm od začátku tak viděl. Ale poprvé měl u někoho pocit jistoty hned od začátku vztahu. Byl to příjemný pocit.

Když už slunce více méně zapadlo a začalo se ochlazovat, byl to Cody, kdo se první zvedl. "Tak jdeme."

Jay se zavřenýma očima zavrtěl hlavou. "Ještě chvilku."

"To máslo v tašce ti nepoděkuje."

"To máslo v tašce nadávalo už v tu chvíli, co jsi navrhl tohle prodloužení v podobě procházky na západ slunce," namítl Jay. "Už mu není pomoci."

"Budeme konečně sami, jak si chtěl," zkusil to Cody nejistým hláskem, čímž upřímně? Jaye překvapil. Že by se tak rychle začal učit, jak na něj?

"No dobře, no dobře," zamumlal a začal se zvedat.

Protože až později zjistil, že ho Cody napálil. Protože když přišli ke svým bytům, Jay automaticky začal odemykat ten svůj bez toho, aby věnoval větší pozornost tomu Codymu, když se za ním Cody ozval. "Uhm, no, tak... uvidíme se zítra?"

Jay odemkl, pootevřel, ale překvapeně se otočil. "Říkal jsi, že budeme konečně sami!"

"Však jsme byli! Na cestě sem. Já jen... už je po deváté, chci si dát ještě sprchu, dohnat pár věcí do školy..."

"Já mám taky sprchu. A učení si můžeš vzít ke mně," namítl Jay.

Cody se lehce pousmál a znovu se začervenal. "Je mi to jasný, jen... Asi potřebuju chvilku sám. Na zpracování."

Zpracovat. Mohl být ještě roztomilejší? 

Jasně, že Cody to celé vnímal jinak jak on. A i když byl nadšený, i když ho chtěl mít u sebe teď už neustále a navždy, chápal to, že Cody to musí i zpracovat jinak. A chtěl mu dát ten prostor, ne na něj tlačit zuby nehty. 

"Dobře," přikývl nakonec. "Jasně." Došel k němu, vzal Codyho jemně za bradu a zvedl jeho pohled k sobě. Lehce ho políbil. "Dobrou noc, Cody."

Cody se vyloženě usmíval očima a Jay zahřálo u srdce, že on byl tím důvodem. 

"Můžeš... můžeš ráno přijít na snídani," řekl pak Cody tiše, nejistý svými slovami.

"A nebo ty můžeš přijít ke mně, až prostě budeš chtít," zkusil to Jay. Nechtěl, ať se Cody cítí nucený cokoliv dělat.

Protočil očima. "Tak to nemyslím. Přijď na snídani. A na oběď půjdeme k tobě, protože myslím, že u mě nenajdeme dostatek ingrediencí na cokoliv jedlého."

"Mě stačíš ty," namítl Jay nevinně a hned si vysloužil plácnutí přes paži od Codyho. Smál se ale taky.

"Proto chci spát ještě sám. Musím si zvyknout na ty tvé sexuální vtipy, které teď budu slyšet nejsíše každý den," zamumlal a začal hrabat v kapsi klíče svého bytu.

Jay se rozesmál. Zatímco Cody byt odemykal, ještě ho ze zadu objal. Dal mu jednu pusu z boku na tvář. Cody si ji automaticky setřel jako vtip.

A pak se naposledy otočil a tentokrát to byl on, kdo přepadl Jaye polibkem. V břiše se mu rozletělo snad milion motýlků. Co on to s ním už teď dělal? "Dobrou, Jayi," zašeptal Cody, když se odtáhl. Když se Jay natáhl po víc, Cody už se krutě otočil a s úšklebkem na tváři zmizel u sebe v bytě.

Jay se kousnul do rtu, aby se tak pitomě neusmíval. Ještě tam chvíli stál, koukal na ty zavřené dveře, dal si chvíli na to, aby cítil tu upřímnou radost. 

Nevadilo mu, že chtěl Cody spát sám. Protože hned od dalšího dne se jen stěží našla noc, kdy by nespali vedle sebe.

◼▪◼ 

víte co mě na MR bonusovkách baví? četla jsem si. tomuhle ty dvě kapitoly kolem jejich prvního polibku, MR jsem psala 6 let zpátky. a přijde mi, že ten rozdíl v psaní jde lehce vidět :DD