Bonusovky

10| Elias & Oliver

Elias byl nesnesitelný, když pracoval na novém albu. Sám to o sobě věděl.

Hlavně, když měl přítele, když měl Olivera. Věděl, že ho zanedbává, věděl, že tráví ve studiu až moc času. Tohle album bylo pro něj ale to nejdůležitější ze všech. Nebylo to jen tak ledajaké album, bylo to album, v rámci kterého chtěl požádat Olivera o ruku.

Samozřejmě ho znal dostatečně na to, aby věděl, že by ho Oliver zabil, kdyby ho požádal o ruku nějakým velkým gestem. Elias měl tolik možností, ale zasnoubení v rámci koncertu nebo něco podobného nepřicházelo v úvahu, to věděl. Stačilo to jedno gesto u minulého alba, kdy pro něj složil první písničku a zahrál mu ji v talk show přede všemi.

A popravdě? On by to taky nechtěl. Tohle měl být jejich moment. Elias ale i tak odmítal v sobě udupat jeho zpěváckou kariéru, musel jí využít.

Proto se rozhodl Olivera požádat o ruku s pomocí jeho nového alba. A nemohl se dočkat.

Dal na Alexovu radu. I když si nejprve opravdu nebyl jistý, jestli právě tohle je ten správný krok, šel se podívat do několika zlatnictví na zásnubní prsteny. A pak uviděl jeden, který přímo křičel Oliverovo jméno, jeho osobnost, nutnost ho vidět na jeho ruce. Ten den ho taky koupil.

Prsten měl. Teď zbývalo jen to pitomé album. 

Samozřejmě tu a tam zazpíval Oliverovi něco, co ho napadlo, tu a tam mu pustil něco, co složil, co už i nahrál, chtěl znát jeho názor. 

Pak přišla noc, kdy album konečně dodělal. rozloučil se s lidmi ve studiu, chvíli tam ještě zůstal sedět. Přemýšlel nad tím, jak to teď udělá.

Když se vrátil domů, bylo půl druhé ráno. Celý dům byl ve tmě až na lampičku v ložnici. Když tam Elias došel, uviděl Olivera schouleného v peřinách s knížkou v ruce, do které byl tak zakoukaný, že si ho málem ani nevšiml. 

"Napínavý?" uchechtl se Elias.

Oliver nespustil z řádků oči. "Tohle si musíš přečíst, je to dokonalý. Budeš to milovat."

Elias se pousmál. Plácl sebou na postel a zavřel oči. Jeho úsměv se ještě rozšířil. "Album je oficiálně hotový."

Málem se lekl, jak rychle Oliver knížku zaklapl. "Vážně?" zeptal se překvapeně. "To mi chceš říct, že konečně budeme normálně fungovat zase?"

"Promiň," zamumlal Elias a převalil se na bok. "Ale jo, už se nebudu vracet v tyhle hodiny a mizet zase brzy ráno."

Oliver odložil knížku na noční stolek a s tím nejširším úsměvem si lehl vedle něj a spojil krátce jejich rty. "Konečně, proboha. Už bylo na čase. Chybíš mi."

"Máš něco zítra večer?" zeptal se Elias.

"Zapomněl jsi? Fotíme tvé album."

"Oh. A pozítří?"

Zavrtěl hlavou. "Myslím ne, proč?"

Elias už i v tu chvíli znervózněl, ale skryl to za úsměv. "Tak teď už máš. Uděláme si poslechovou party mého nového alba. Ve dvou."

Dostalo se mu úsměvu zpátky. "Tak jo. Už se těším. Chci konečně vidět, co tě mi kradlo poslední měsíce."

Samozřejmě s jejich programem nelhal, jen nezmínil to nejdůležitější. Měl ho totiž v plánu konečně požádat o ruku. 

Takže když ten den Oliver odpoledne odešel na oběd s Taziou, zavřel se v jeho skromném studiu v domě a pořádně ho připravil. Vystěhoval veškeré židle, na zem pak naházel polštáře. Nainstaloval světýlka, připravil skleničky na víno.