Bonusovky

3| Kit

jen malá poznámka na začátek, abyste se chytili, tohle je kapitola o kitovi před evanem, ten je jen na konci, kde si můžete přečíst, jak ho kit zachránil, tentokrát právě z kitova pohledu! (a taky se tu objevuje thomas. tak by bylo lepší, kdybyste měli za sebou i waves of life)

Ͽ K I T Ͼ

Když byl malý, chodil samozřejmě do školy. 

Nespočítal by ale ani všech svých prstech (i těch na nohách), kolikrát ho rodiče zapomněli vyzvednout. Kolikrát byli opilý natolik, že musel po škole k paní učitelce domů nebo ho musela sama zavést, jinak by skončil ve škole sám s uklízečem.

"Oni jen mají hodně práce," říkal vždy paní učitelce, i když se tak snažil uklidnit spíše sebe. Moc dobře věděl, že neměli. Jen si nechtěl připustit fakt, že ho nechce ani jeho vlastní rodina. 

Proto se alkoholu štítil. Když viděl, co to dělá s jeho rodiči, zavřel se v pokoji, uraženě si sedl na postel a řekl si, že on takový nebude. A hned jak bude moct, od rodiny odejde. Najde si práci, bude zodpovědný a ukáže jim, jak se měli chovat oni. 

No. Budoucnost přišla rychleji než by čekal a Kit selhal v obrovském měřítku. A spouštěčem byl Thomas. 

S Thomasem totiž poprvé alkohol vyzkoušel. Poznal ho, když mu bylo posledních pár dnů patnáct let a na šestnácté narozeniny mu Thomas koupil jeho první flašku alkoholu. Byla to vodka a namíchal mu ji s džusem. "Zkus to. Skoro ten alkohol neucítíš."

Než nadobro s Thomasem skončil, strávil s ním šest měsíců. Nebylo to dlouho, ale čas to byl dostatečný, aby Kit spadl do alkoholu, cigaret i drog. V šestnácti letech. A když už i Thomas odešel, Kitovi nezůstal nikdo, a tak zůstal tam, kde byl. Neměl nikoho, pro koho by se stal lepším člověkem. Neměl kamarády, milující rodinu nebo alespoň nějakého cizince, co by se na něj na ulici usmál. 

Opravdu se snažil, aby se z té díry dostal, ale naopak padal hlouběji a hlouběji. A když se o rok později, po dvanácti měsících snahy, vydal k jezeru, vstoupil do vody a plaval co nejhlouběji ke dnu, poprvé si přišel, že dělá něco správně. Padal dolů jak v životě, tak momentálně i ve vodě.

Když ho Rosie zachránila, nechápala to. Vždyť Kit neměl na sobě žádné závaží nebo něco, co by ho táhlo ke dnu. Kitovi trvalo několik týdnů než jí vysvětlil, že nic takového opravdu neměl. Že byl tak rozhodnutý zemřít, že doplaval co nejhlouběji a silou vůle tam zůstal, dokud neztratil vědomí.

Rosie naopak byla na břehu a všimla si, že se ten cizí kluk dlouho nevynořuje. A tak ho zachránila. Tak se poznali.

S Rosie byl pak svět o něco hezčí, ale alkoholu ani cigaret se nevzdal. Miloval je. A tak to nadále byla jeho každodenní praktika.

Momentálně se Kitovi také motala hlava.

Nebylo to nic nevšedního. Ať už to bylo způsobeno drogami nebo alkoholem, vždy si dal tak akorát, aby se dostal do této fáze. Zapomněl tak totiž na všechno, co chtěl, ale stále při tom vnímal.

Rosie vedle něj měla hlavu na jeho rameni a v ruce držela cigaretu, kterou jí Kit tu a tam ukradl. Bylo jim sotva devatenáct a jejich životy byly tak ztracené, že si připadal, jako by měl chvíli před smrtí.

Možná taky měl. Od jeho pokusu o sebevraždu uběhlo pár měsíců, ale nebyl den, kdy o ní znovu nepřemýšlel. Nikdo by nebyl překvapený, kdyby se na tomto místě, kde teď s partou kamarádů seděli a byli domluvení i na zítra, nedostavil.