Bonusovky

17| Chris & Mateo IV.

Byl přestupný rok. A právě dvacátý devátý únor jim změnil život o sto osmdesát stupňů.

Když byl na cestě z práce, sám to ještě netušil. První náznak toho, že něco bude jinak, ale přišel, když se vrátil domů a uviděl Matea. Ten jeho nervózní postoj, kdy se opíral o sedačku, tikal snad všemi prsty na nohách i na rukou a kousal se do rtu. 

"Co se děje?" zeptal se jako první Chris, jelikož Mateo si ani nevšiml jeho návratu. Znervózněl.

Mateo vzhlédl. Překvapeně se na něj podíval. A pak lehce zvedl ruku, aby mu ukázal, že v ní má telefon. "Rain volal," řekl prostě. A Chris i z těch dvou slov věděl úplně všechno. 

Takže si ani nesundal oblečení z práce, jen se otočil ve dveřích a i s Mateem sedl zpátky do auta. Byl čas jet ke Carterovým. 

"Víš něco víc?" zeptal se Chris, když vyjeli z jejich ulice.

Mateo zavrtěl hlavou. "Až tam nám vše řeknou."

Bylo to už několik měsíců, co padlo rozhodnutí, kterému předcházely hodiny konverzací. Rozhodnutí se zeptat Raina a Judeho, pěstounů, o pomoc se založením jejich vlastní rodiny. A to tak, aby jim zavolali, když se jim dostane do dočasného pěstounství dítě, které přišlo o rodinu. 

Ten moment přišel. Teď. 

Nemuseli ani zvonit, protože Jude si všiml jejich auta, když přijížděli. Zavřel za sebou hlavní dveře a počkal před nimi venku, než k němu dojdou. Na tváři měl lehký úsměv. "Proč vypadáte tak nervózní? Nebuďte," rýpl si hned jako první.

Chris se musel pousmát taky. Mateo? Ten jako vždy vypadal, že každou chvíli hodí nervozitou šavli. "Zasvětíš nás?" zeptal se.

"Jmenuje se Nick. Nebo jako Nicolas, ale má raději, když se mu říká Nick. Jsou mi čtyři roky, za tři týdny pět, tedy, a je u nás dneškem deset dní. Rodiče mu zemřeli při autonehodě. A jeho rodiče byli jak to tak vypadá oba bez rodiny - oba z pěstounské péče, která se na ně s plnoletostí vykašlala. Takže nám pár hodin zpátky přišlo potvrzení, že nemá žádnou rodinu, ke které by mohl jít."

Chris byl empatický člověk a slyšet tohle ho přímo bodlo do srdce. Uvědomoval si, jak Mateo vedle něj sotva dýchá. 

Jude ztišil hlas. "Nikdo neví, že jste tady. Jsem si docela jistej, že takhle porušujeme pravidla. Ale říkám si, že Nick potřebuje pomoct a vy jste ochotni pomoct a na tom není nic špatně, ne?" S těmito slovy otevřel dveře. 

"Takže předstíráme, že jsme normálně na návštěvě?" ujistil se Chris.

"Tak nějak. Bude lepší, když Nick zatím nebude mít tušení, proč jste tady, dokud se nerozhodnete."

"Jasně," špitl Mateo, což byla taky ta první věc, co řekl. 

Nebylo pochyb, že až se rozhodnou založit rodinu, budou si někoho adoptovat. Jelikož sám Mateo si tím vším prošel a měl štěstí, Chrise ani nepřekvapilo, když jednou za ním přišel a řekl, že by rád pro nějaké dítě udělal to, co pro něj udělal Ben s jeho ženou. Chvíli to ale stejně musel zpracovat. Od začátku ale věděl, že bude souhlasit. 

"Ještě je tady jedna věc," zastavil je Jude na chodbě a ztišil hlas. "Nick... nejspíš to s rodiči neměl nejlehčí. Nabourali se zdrogovaní. A když ho k nám přivezli, měl viditelné modřiny."

Mateo vedle něj zhluboka vydechl. Chris vyhledal jeho ruku a stiskl ji. I když to bylo těžké slyšet, vidět, bylo to přesně, proč to dělali. Aby někomu pomohli.