Bonusovky

18| Chris & Mateo V.

Chris do školy doslova doběhl. 

Když už byl ve správné chodbě, uviděl na jejím konci první Matea sedícího na jedné ze židlí u zdi. Oddechl si. A pak mu spadl pohled na Nickyho vedle něj. 

Píchlo ho u srdce. Když mu Mateo zavolal, co se stalo, přál si v tu chvíli se teleportovat, aby u jejich syna mohl být co nejdříve a obejmout ho. Bohužel byl ale v tu chvíli na schůzi na druhé straně města.

Tu ovšem ihned opustil, protože Mateo i Nick pro něj byli prioritou číslo jedna v každém případě. I kdyby ho to mělo stát práci.

Došel k nim. Nicky už nebrečel, ale jeho oči byly zarudlé. Mateo ho objímal a hladil po zádech. 

Chris si před ně dřepl a už chtěl chytit Nicka za ruku, ten ale seskočil ze židle y vyloženě mu padl do náruče. Chris zvedl pohled k Mateovi a smutně se na sebe usmáli.

Nebylo to tak od začátku. Bylo samozřejmě pro Nicka těžké pochopit, že přišel o rodiče, i když ho jako syna naprosto zanedbávali. A ještě těžší bylo pro něj pochopit, že by mu Chris s Mateem rádi nabídli nový začátek. Takže když vše vyšlo, Nicky přece jen byl trochu stydlivý, ale všechny ty hradby, co si kolem sebe postavil, se už postupně bouraly. 

"Už jsi s nimi mluvil?" zeptal se Chris Matea.

Přikývl. "Krátce."

Byla to přibližně hodina, co mu Mateo zavolal, že mu volali ze školy. Nick měl ve třídě dva spolužáky, kteří si ho dovolili dobírat za to, že měl mrtvé rodiče. A jeho noví jsou teplouši. 

Stiskl ho v náruči silněji. Byl jejich jen pár měsíců a už kvůli nim trpěl. To bylo to poslední, co pro něj chtěl. 

"Je tady ale jedna věc, co jsem se dozvěděl až po příjezdu," pokračoval Mateo a jeden jeho koutek se zvedl do lehkého úsměvu. "Tady pán se totiž rozhodl bránit. A bude kvůli tomu týden po škole."

Chris překvapeně zvedl obočí a odtáhl si Nicka od sebe, aby mu viděl do tváře. "Bránil ses?"

Promnul si oči a přikývl, nic ale neřekl. A on ho nechtěl nutit mluvit, a tak se podíval na Matea s prosbou o vysvětlení. 

"Dal jednomu z nich pěstí."

Chris se uchechtl. To byla opravdu jeho prvotní reakce, protože si hned pomyslel díky bohu. Bylo mu jedno, že teď bude Nick týden po škole, že teoreticky porušil pravidla. Nenechal si to líbit. Nenechal si nalhávat, že je něco míň, protože jeho rodiče jsou mrtví nebo protože má teď dva táty. Což nejspíš znamenalo i to-

"Nelíbilo se mi, jak o vás mluví," zamumlal Nicky.

Bingo, pomyslel si Chris. Znamenalo to i to, že Nicky nebránil jen sebe, ale i své táty.

Musel si ho přitáhnout zpátky do obětí. Lehce se zasmál. "Je to v pořádku, Nicky," řekl mu. "Tedy, nechci podporovat násilí, ale na jednu stranu jsem strašně pyšný, že ses bránil."

"Jsem týden po škole," pokračoval.

"Říkal jsem ti, že to je to nejmenší," ozval se Mateo. "A nezapomínej. Ti dva jsou po škole déle než ty."

"Fakt?" podivil se Chris.

Mateo přikývl. "Prý... prý se to z jejich strany nestalo poprvý."

Píchlo ho u srdce poprvé. Byl sám až překvapený, jak rychle se mu vytvořilo pouto s Nickem, jakoby byl jejich vlastní, jako by ho vychovávali od malička. Jako by nebyl oficiálně jejich jen sto dvacet jedna dní přesně. Počítal to. Počítal to, protože tím dnem, kdy si konečně mohli vzít Nicka domů, byl jeden z těch nejkrásnějších.