Bonusovky

2| Alex a Yohan

Když Alex koupil zásnubní prsten pro Yohana, schoval ho doma do jednoho ze svých starých kabátů, u kterých měl jistotu, že by si ho Yohan nikdy ani nepůjčil, protože tvrdil, jak příšerný je, a přes půl roku na něj nešáhl.

Koupil ho totiž, když spolu nebyli ani dva roky. Jenže mu bylo jedno, jak dlouho spolu byli nebo ne, klidně by ho požádal o ruku už po pár měsících jejich vztahu. Bál se ale, že by Yohana vyděsil. Pamatoval si tu jejich velkou hádku, jak chtěl Alex zveřejnit jejich vztah a Yohan prohlásil, že jsou spolu krátce. Třeba vnímal čas jinak, než Yohan.

A tak se k němu vrátil, až když to bylo skoro dva a půl roku, co byli spolu, začali mluvit o jejich budoucích plánech - budou dále hrát? Splní Alexův sen s charitou? A Alex chtěl zkrátka Yohanovi ukázat, že jeho budoucí plány zahrnují i jeho.

Poprvé Alex Yohana vzal na rande do restaurace. Prsten ho tlačil v kapse, ale za celou dobu ho nevytáhl. Zkrátka šílel. Byl nervózní, vyšiloval. Druhý pokus se uskutečnil na oslavě Alexovy mámy, ale i tam prsten zůstal v kapse.

Třetí pokus byl ten finální, ale vlastně to pokus nebyl. Později mu Yohan říkal, že tohle byl celý on, protože když se vrátili z oslavy jeho mámy, Alex prostě odhodil své oblečení na postel a když ho Yohan později bral, aby ho dal prát, krabičku našel v kapse.

Alex byl v tu chvíli u sebe v pracovně. Yohan se tam objevil tiše jako duch, opřel se o futra a začal si s krabičkou házet. "Něco jsi nechal v kapsi," řekl pobaveně. Když Alex vzhlédl od počítače, Yohan si prstenem ještě dvakrát hodil do vzduchu, než ho hodil s úšklebkem na tváři Alexovi.

Chytil ho a naprázdno otevřel pusu. Ne, ne, ne, pomyslel si. To nemůže být pravda. A začal zmatkovat. Začal koktat, vymlouvat se, že to je jen obyčejný prsten, který měl pro mámu k narozeninám a zapomněl jí ho dát (což byla pěkně pitomá výmluva, protože Yohan moc dobře věděl, co jí Alex dával), že to nevypadá tak, jak se mu zdá a tak dále.

Yohan měl na tváři celou dobu ten triumfální úšklebek a očividně si užíval, jak Alex zmatkoval. Přešel k Alexovi a opřel se o stůl vedle něj. "Víš, mohl sis vymyslet třeba to, že máš novou spolupráci. To bych ti možná uvěřil, ale tohle ti nežeru."

Alex ještě chvíli hrál nevinného. Pak se ale jeho výraz změnil, ztvrdl a pěstmi začal Yohana být (ne doslova, Alex by ho nikdy nepřepral). "Já tě nesnáším, nesnáším! Vždyť jsi to teď úplně pokazil! Proč mi pereš oblečení?"

Yohan se ale jen smál a snažil se Alexovy ruce chytit a zastavit. "Vždycky ti peru oblečení, jinak bys neměl už dávno v čem chodit."

Konečně Alexovy ruce chytil za zápěstí a zastavil ho. "To nic nemění na tom, že jsi teď všechno pokazil." Chtělo se mu brečet.

Yohan si ho přitáhl k sobě a donutil ho tak si stoupnout. Jednu ruku mu obmotal kolem pasu. "Takže jsi mě chtěl požádat o ruku?"

Alex neodpovídal. Uraženě složil paže na prsou.

"Proč jsi to neudělal?" položil další otázku Yohan.

Alex se na něj letmo podíval. "Protože vyšiluju. Protože se bojím, že bys řekl ne a netuším proč."

Yohan znovu vzal krabičku s prstenem, kterou Alex stihl odložit na stůl dřív, než ho začal být, a podal mu ji. "Tak to zkus. Být tebou, odpovědi bych se nebál, jen taková malá nápověda."

Alex si nejistě krabičku vzal. Otevřel ji a podíval se na ten jednoduchý, ale krásný prsten. Věděl, že na Yohanově prsteníčku bude vypadat skvěle.