Bonusovky

30| Leo & Alessandro VI.

Hazel vyběhla z pokoje a jeho srdce doslova vynechalo pár úderů nad tou roztomilostí. 

Byl totiž Halloween. Jejich letošní Halloween vypadal tak, že Alessandro měl jít s Hazel obcházet domy a Leo tentokrát zůstával doma, aby rozdával bonbony i u nich, což taky znamenalo, že mu Alessandro samozřejmě zatajil, jaké kostými pro ně vymyslel. 

Hazel ale vyběhla v perfektním kostýmu papuška, který ji skvěle sedl. Když přiběhla k Leovi, už jí stihla spadnout kapuce. "Ty jsi papoušek!"

A v tu chvíli Hazel zopakovala: "Ty jsi papoušek!"

"Táta ti řekl, ať opakuješ?"

"Táta ti vekl, ať opakueš?"

Musel se zasmát. Jelikož dřepěl, Hazel se o něj opřela. "A když už o něm mluvíme, kde ho máš?"

"Táta víkal, že na tohle nejsi pvipvavený."

"Připravený? Co zas vymyslel-"

Jenže v tu chvíli Hazelin pokojík opustil i Alessandro a Leo dlouho nevyprskl smíchy, jako v tu chvíli, když Alessandra uviděl ve skvěle padnoucím kostýmu Jacka Sparrowa. Jenže on to vzal na novou úroveň. On měl dokonce i místo nohy jen dřevěný kůl.

Leo by v tu chvíli dokázal brečet i smíchy. "No to si děláš srandu! Kde jsi to proboha vzal!"

"Pirát má svý způsoby," odvětil Alessandro. "Za tu nohu jsem dal celé tři zlaté groše."

Hazel to milovala. Dlouho ji neviděl z něčeho tak nadšenou, než v tu chvíli, co byl její táta oblečený za piráta, ona za jeho papouška, a měli se spolu vydat pro nějaké ty sladkosti. Alessandro možná vypadal navenek tvrdě, ale jak už Leo samozřejmě za ty tři roky poznal, pro jejich dceru by se rozdal. A udělal i takové blbosti, jako byla tato. 

Nehledě na to, že ten Alessandro, kterého Leo poznal, by  nikdy nevyměnil protézu za viditelný kůl. Hazel to ale naprosto milovala.

"Jsem tátův papoušek a on můj pivát!" zvolala nadšeně. Pak kolem něj začala běhat kolečka a mávala rukama, pomyslnými křídly, jako by chtěla vzlétnout. 

Leo přemístil svůj pohled na Alessandra, nevěřícně zavrtěl hlavou a vděčně se usmál. On se usmál zpátky. A to byla přesně ta chvíle, kdy děkoval bohu za všechna ta rozhodnutí, která v životě udělal. 

Alessandro přerušil jejich oční kontakt, když zastavil poletující Hazel a kývl zpátky k jejímu pokojíku. "Běž si pro tašku. Vyrazíme."

Hazel ho ihned poslechla a stále imitující papouška, doběhla do svého pokoje.

"Ty jsi naprosto neuvěřitelnej, víš to?" vydechl Leo.

"Chodí se v tom dost na hovno, takže ano, vím to," odvětil Alessandro. "Ale miluje to. To je hlavní."

"Troufám si říct, že budete nejlepší dvojka v sousedství."

Alessandro si odfrkl. "To je samozřejmost. Já neprohrávám."

Leo si stoupl a došel k němu. Narovnal mu šátek na hlavě a uchechtl se. "Vypadáš v tom ale dobře. Sakra. Proč tak nechodíš častěji?"

"Mám si nechat narůst vlasy?" nakrčil obočí.

"Můžeš to zkusit," odvětil Leo nenuceně a pak hned spojil jejich rty v krátký polibek. "Vrať se co nejdřív. Ne, že se tam zakecáš."

"Tvůj bratr mě pravděpodobně začne štvát po pěti minutách, neboj," odpověděl Alessandro.