You're bad for me

Parťák

 ,,Než cokoli řekneš, zkus si mě nejdříve vyslechnout." V klubu bylo rušno a my na sebe museli křičet. 

Protočila jsem oči. Na jeho srdce rvoucí povídání jsem neměla náladu. ,,Jamesi, jdi pryč. Dnes jsi napáchal už spousty škod." James sedí vedle mě s hrníčkem tequily. Vypadá smutně. Jenže mě jeho výkyvy nálad už nebavily.

,,Já nevím, co se to se mnou děje," začal. ,,Nikdy jsem k holce nic necítil a teďka PFÚ, prostě je to pro mě úplná novinka. to všechno, má, ehm, ne moc hezká minulost..,"

Hlasitě si povzdychnu. ,,To stačí," přeruším ho naštvaně. 

,,Maggie, proč to musíš takhle komplikovat? Já...Já ti toho potřebuju tolik vysvětlit. Choval jsem se jako kretén." Jeho hlas se třásl. Byl nervozní. A ačkoli to nerada přiznávám, bolelo mě to takhle jej vidět.

,,To máš pravdu," konstatuji. ,,Jako kretén se chováš i teď." 

,,Můžeš mi dát ještě jednu šanci?"

Zvážněla jsem. Zpražila jsem ho pohledem. Takové věci se přeci v na takových místech řešit nedají! ,,Podívej...já už ti jich dala tolik. Tolik. A vždycky z toho vyjdu zraněná já. Ani nevíš, jak moc mi ubližuješ."

,,Maggie," cupitá k nám rychlým krokem Samantha. ,,Je všechno v pořádku?"

,,V naprostém. Půjdeme?" zvedám se ze židle zatímco se na kamarádku prosebně podívám. Samantha mlčky přikývne. Rty má semklé do úzké linky a ve tváři je bílá jako stěna. 

James mě chytne za zápěstí. Vypadá naštvaně, nebo možná smutně. Pod tak špatným světlem, které v klubu svítí, se to nedá rozeznat. Zorničky má rozšířené.

 Věnoval mi jeden pohled. ,,Zůstaň...prosím."

Naštvala jsem se. ,,Jdi si za tou blondskou," odsekla jsem kysele. Pohárek mé trpělivosti přetekl.

,,Maggie," zašeptal nevinně. Seděl vedle mě vzpřímeně. Já měla slzy na krajíčku a myslím, že on taky. A bylo to tu zase. Zahleděla jsem se do jeho očí a začala jsem se v nich ztrácet. Topila jsem se a nemohla jsem ven. Celý prostor kolem nás jako by zmizel. Teď jsem byla jen já a on. Bylo to tak zvláštní. Nesměřovali jsme k polibku. Bylo to daleko intimnější. Zhluboka jsem dýchala a přes to se mi začala točit hlava.

Když jsem přestala vnímat existenci ostatních, přestala jsem vnímat i Samanthu. ,,Hele vy dva," hlásila se ke slovu. Pořád nad námi stála. Vypadala jako anděl. Dlouhé blond vlasy ji padaly do čela a modré oči svítily jako dva kamínky. Není divu, že se po ní kluci otáčeli.

,,Měly bychom jít," odkašlala si. ,,Musíme najít Zacka."

Samantha mě probrala z transu a já musela odvrátit hlavu. Rychle jsem sebou škubla. ,,Musím..musím jít, ahoj Jamesi."

Věnovala jsem tomu mladíkovi jen jeden jediný strohý pohled, a pak jsem odešla. Nerozběhl se za mnou, nepokoušel se mě zastavit. Nechala jsem ho tam. Vždycky je to naopak a proto jsem měla hrůznou potřebu ukázat mu, jaké je to trpět i když jsem zraněná byla i já...

 Ve škole jsem se Jamesovi snažila vyhýbat. A když jsme měli společné hodiny, prostě jsem na buď nešla, nebo jsem si sedla co nejdál od jeho místa. Celý týden mi to téměř vycházelo. Plížila jsem se po chodbě jako šedá myška a se skloněnou hlavou jsem se mu vyhýbala. On se mě nesnažil najít. Nesnažil se se mnou mluvit nebo vyhledávat mou společnost. A mně to vyhovovalo. Každý jsme si šli svou vlastní cestou.

 Bohužel to všechno skončilo jednoho dne na ekonomii, kterou mám s Jamesem společnou.

Paní učitelka Collinsová seděla na své židli. Své obrovské černé brýle měla posazené na hlavě a vypadala daleko starší než doopravdy je. Právě něco sepisovala do svého bloku, od kterého jen občas zvedla pohled, aby nás zkontrolovala. Vždycky mě zajímalo, co si tam píše. Už skoro rok nad tím přemýšlím. Dívala jsem se z okna a odpočítávala minuty, kdy tohle všechno skončí. Ekonomie je totiž díky bohu dneska má poslední hodina.

James se zašíval v poslední lavici. To znamená, že jsem si musela sednout do té první. Takhle to u mě fungovalo. Když byl v poslední lavici, já byla v první. Když byl u jídelny, já byla na druhé straně školy. 

Najednou učitelka vstala. ,,Takže děcka. Konec školního roku se blíží, proto vám budu muset zadat závěrečnou práci. Bude se jednat o takový menší projekt." Třídou se ozvalo hlasité sborové zasténání. Nikdo nesnášel projekty do ekonomie, protože se vždycky jednalo o těžký úkol, nad nímž promarníte několik večerů.

Učitelka pokračovala: ,,Tento rok ale proběhně taková, řekněme, že menší změna. Budete pracovat ve dvojicích," usmála se.

Děti ve třídě už se začaly párovat. ,,Mags, jdeš se mnou, jo?" ujišťovala se Samantha z lavice za mnou.

,,Dvojičky vyberu já," odkašlala si učitelka. ,,Budete spárování vždycky kluk a holka. Losovat budu já. Ale jelikož v této třídě máme děvčat víc, jedna dvojice budou jen děvčata. Bližší informace k této práci vám rozdám až příští týden, do té doby se ale snažte vymyslet něco životu prospěšné," usmála se a sáhla do velké, skleněné mísy s papírky. ,,Takže Samantha," řekla a a začala rukou lovit v druhé, úplně totožné míse. ,,Samantha a Elliot, první dvojička."

,,Požaduju nové losování," zavrčela kamarádka směrem k učitelce. Pak se podívala na Elliota. ,,Promiň kámo."

,,Žádné nové losování nebude."

Samantha už mlčela. Ale byla naštvaná. Opravdu moc. Viděla jsem, jak se jí na čele objevila žilka. S Elliotem bych ve dvojici být nechtěla. Je to kluk, kterého nezajímá vůbec nic. A blbý chemický experimment už vůbec ne.

Kamarádka si hlasitě odfrkla. ,,To abych si ten stupidní projekt udělala radši sama." Věnovala jsem jí letmý pohled a v duchu jsem se dál modlila, abych neskončila s Jamesem. I když bude Elliot mizerný společník, raději bych byla s ním.

,,Maggie, ty jsi s Jamesem," prohlásila paní Collinová. V krku se mi objevil obrovský knedlík a na tváři se mi udělaly červené flíčky. To nejhorší, čeho jsem se obávala se vážně stalo. Takže jsem se mu celou tu dobu vyhýbala zbytečně. Učitelce jsem neodpověděla. Do tváře se mi nahrnula krev a já se musela párkát zhluboka nadechnout a zase vydechnout.

Když zazvonilo na konec hodiny a všichni začali odcházet, třída se začala vylidňovat, zaklepal mi někdo na rameno.

,,Takže jsme asi spolu," řekl James monotónně.

,,Hm."

Rychle jsem své věci začala házet do modrého batohu. Ruce se mi strašně třásly a já se modlila, aby si toho nevšiml.

,,Jsi nervozní?" zeptal se.

,,Proč?" nechápala jsem.

James se ironicky zasmál. ,,Nějak se ti třesou ruce."

Už jsem se otočila k odchodu. Ve třídě seděla paní Collinová a něco si - opět - zapisovala do jejího notýsku. Že ve třídě zůstali dva žáci si nevšimla.

,,Počkej," zastavil mě James klidným hlasem. ,,Musíme se domluvit na té schůzce."

,,Schůzce?" opakovala jsem.

James ke mně přistoupil blíž. ,,Studijní schůzce," vydechl měkkce. Podlomily se mi kolena. Nenáviděla jsem se za to. Nenáviděla jsem se jak slabá proti němu jsem. Vůbec se nedokážu ovládat. Snažila jsem se dívat kamkoli jinam než do jeho pronikavých očí. To už bych asi nezvládla.

Ve třídě jsme byli už jen my a paní Collinová, která si - opět - zapisovala do svého notýsku. Nám dvěma vůbec nevěnovala pozornost. James byl tak blízko, že kdyby naklonil hlavu, políbili bychom se. Zrychleně jsem dýchala a snažila se přimět nohy k odchodu, ale nešlo to. Nemohla jsem jim poručit. Byla jsem jako v transu. Kdyby paní Collinová nezasáhla, nevím, co by se stalo. ,,Děcka tohle si nechte na potom. Já chápu, že jste mladí a todle...ale u mě ve třídě prosím ne," posunula si své brýle výš na nos.

James se zaculil. Já jsem zrudla. Zatřepala jsem hlavou a musela jsem se hodně přemáhat, ale řekla jsem to. ,,Dobře, kdy a kde?"

Další díl je tu. Moc se omluvám, že jsem delší dobu nepsala, ale jsou prázdniny a toho času tolik není. I přes to ale doufám, že se Vám tento díl líbil. Jsem ráda za každý like, každé přečtení..:)