You're bad for me

Čemu mám věřit?

,,Šššš" konejší mě James a pevně si mě tiskne na svou vypracovanou hruď. A tak tu sedíme. Na trávníku v pruhovaném stánku plného barevných balonků. Člověk by si řekl, že na tomto místě se musí cítit každý šťastně. Působí to tady velmi příjemně, pravdou ale je, že je mi celkem na umření. Taková ironie.

Kéž bys jenom věděl, jak moc to bolí. Mé srdce bije tak rychle, že občas pár úderů vynechá. Je to hrozně zvláštní, protože takhle mizerně jsem se necítila ani po tom incidentu s Rickym.

Lapám po dechu a snažím se do plic nabrat pár doušků drahocenného vzduchu.

,,Řeskneš mi teda, co se stalo? Meggie?" vyzvídá opatrně James. ,,Prostě se mnou musíš mluvit, jinak to nejspíš nepůjde," utírá mi slzu.

,,Ale to všechno ty," vykoktám ze sebe mezi neúprosnými vzlyky.

James třeští očima. Zaskočen si projede rukou své neupravené černé vlasy. ,,Já, já, jak za to můžu já? Musíš mi to nějak vysvětlit. Já...já... nevím, co jsem udělal špatně. Nechápu to." V jeho hlase jde rozpoznat přímo děsivý strach, až mě to přivádí do rozpaků.

,,Meeeggie, jsem tu."

,,Dobře Zacku," utírám si nos a v rozpacích se stavím zpět na nohy. Jsou zesláblé, div nepadám zpátky na zadek. Kamarád těká očima ze mě na Jamese. Je zmatený. Celá tahle situace je zmatená a pitomá.

Hodím po Jamesovi jeden netečný pohled. ,,Měl bys jít."

,,Ale tys mi ještě neřekla, to cos mi chtěla," šeptá. Poslední slova jakoby polkne, téměř je neslyším. V hluku kolemjdoucích lidí a rockové hudby se doslova ztrácí.

Mlčím.

,,Tak já ti ještě zavolám, jo?" pronese zdánlivě nenuceně a přitom si chladným pohledem prohlédne doteď zmateného Zacka.

Rozpačitě kývnu hlavou, pak už jen zvedám ruku a tím se pro dnešek s Jamesem definitivně loučím. Teda spoň si to myslím.

Chtěla jsem to vůbec? Chtěla jsem vidět Jamese? Zrovna dneska? Proč se toho tak moc muselo stát? Otázky, otázky, jen a jen otázky. Kéž bych aspoň na nějakou z nich věděla odpověď. Mám strach, že z toho jinak zešílím. Vážně, možná mě odvezou do nemocnice, protože tohle není normální. Můj kluk je potencionální vrah a můj bývalý kluk pravděpodobně brzo zavraždí mě. Dokážu překousnout Jamesovu černou minulost?

,,Nechceš mi náhodou něco říct?" ptá se Zack, čímž přerušuje tok mých myšlenek.

Už zase?

,,Vlastně ani ne," zalžu.

,,Meggie, já nejsem slepý, a ani hloupý... tys plakala?!"

,,Neplakala," zapírám.

,,Víš, že jsi špatný lhář, žejo?" Představ si, že vím, jenže to všechno není tak lehké.

,,Nechci se o tom bavit...tady," špitnu po chvilce neúprosného ticha. Zack se vítězoslavně pousměje, potom vytahuje telefon a někomu volá. ,,Joo...jasně...do deseti budu doma. Zatím ahoj mami."

,,Pojď, vezmu tě odsud pryč ať mi můžeš všechno v klidu říct. Teď jsem to sdělil mamce," oznamuje mi. ,,No tak jdeme!" usmívá se.

,,Proč voláš mamce, když tu určitě někde poblíž pobíhá a něco organizuje? A navíc kdo to tady za nás převezme? Tys asi neviděl ty řady těch mrňat, že?" kývnu hlavou k zástupu dětí, které se dožadují balonků.

,,Mamka tu někoho pošle, neboj. Právě proto, že tu někde - což je mimochodem hodně široký pojem - pobíhá a něco organizuje tu někoho nasadí, takže je to v klidu," směje se. ,,A teď pojď. Mám tu toho už plný zuby."