You're bad for me

Nový kluk

   ,,Meggie, Meggie. Slyšela jsi už o té novině?" žene se kě mě přes celou školní chodbu má nejlepší kamarádka. Dlouhé blond vlasy zapletené v copu vlály ještě dobrý metr za jejím drobným tělem.
,,Nejsem si jistá, o čem je řeč," nechápavě jse na Samanthu zamračím.
,,Ty to nevíš? Dneska má do školy přijít nový kluk," rozzáří se jako sluníčko.
,,A co já s tím? Vždyť do školy pořád přichází někdo nový, Sammy, já už kluka mám, pokud nevíš, takže je mi další novotina úplně ukradená," opřu se o žlutou školní skříňku a založím si ruce na prsou.
   Se Samanthou se znám snad už od plenek. Jako malé jsme se sice moc rády neměly, teď však bez sebe nemůžeme být. Drobňoučká, vždy pozitivně naladěná modrooká blondýnečka, mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Vždycky jsem ji záviděla její blond vlasy. Já mám vlasy do hněda a oči taktéž. Se Sammy mě spojuje nějaké neviditelné pouto, které nedovolí, abychom se od sebe oddálily. A i když mě někdy štve, mám ji víc, než ráda.
,,Magg, já vím. Ale slyšela jsem, že je hrozně pěkný, fakt. Naprostý bůh," řekne zasněně. ,,Ale prý ho už vyhodili ze dvou škol, takže to bude dost velkej lump. Zkrátka jsem na něj zvědavá," začne se hlasitě smát.
,,No vidíš," usměju  se nenuceně na kamarádku. Ještě Samanthě zamávám, otočím se na patě a vydám se do třídy.
   Tenhle rok mi všechno vycházelo. Měla jsem úžasného kluka.Bydlela jsem v úžasném domě a měla jsem úžasnou kamarádku. Rodiče mě ve všem podorovali. Stejně jako já chtěli, abych se dostala na Harward.  Málem bych zapomněla na mého malého brášku Kevina. I když bych ho někdy nejraději poslalana tu nejvzdálenější planetu, která existuje. Mám ho ráda. Zkrátka mám úžasný život. A vše mi vychází podle mých plánů.
   Zamyšleně jsem si sedla do své lavice a zkontrolovala mobil.  Sepla jsem si mé dlouhé kaštanové vlasy a odepsala pár lidem na jejich zprávy.
   V tom vešel do třídy můj angličtinář a taky třídní pan Morris. Dnes ale nebyl sám. Vedle něho postával celkem vysoký, pohledný kluk s černými pronikavými oky a havraními vlasy. Pleť měl ale bílou jako alabastr. Na sobě měl černé džíny a bílé tílko, přes které měl oblečenou denimovou bundičku. Poslední, co si pamatuju bylo, že ml v uchu náušnici.
    Pak se naše oči setkaly. Prohlížel si mě chladným, odměřeným pohledem. Zároveň se mi ale zdálo, že se usmívá. Odvrátila jsem pohled a upřela jsem jej na několik let starou podlahu. Cítila jsem, jak se na chlapec dívá a doslova mě vysléká pohledem. A taky jsem cítila, jak se začínám červenat.
   ,,Klid, třído. Klid." Vytrhl mě z přemýšlení profesor Morris. Postrčil si brýle na nose směrem nahoru a pohladil si jeho lysou hlavu poté se podíval na chlapce stojícího vedle něj.
"Tohle je James. A ode dneška s vámi bude chodit do tídy, jako váš nový spolužák."  Usmál se na třídu náš tlusťoučký angličtinář.
"Posaď se třeba támhle."  Polka jsem. Protože místo, kde si měl nový kluk sednout byla právě za mnou. Tep se mi zrychlil a začala jsem se červenat. Teď už můžu říct, že jsem vlastně byla rudá, jako rajče. James byl totiž opravdu pěkný, v tom měla Samantha pravdu.
   V průběhu hodiny jsem se stále chtěla otočit na Jamese. Znovu se podívat do jeho černých očí a něco vě mě mi říkalo, ať to udělám. Jakoby mě onen chlapec očaroval. V duchu jsem se modlila, ať už zazvoní. Nebyla jsem totiž schopna v jeho přítomnosti přemýšlet.

   "Sam. Měla jsi pravdu. Je opravdu krásný." Zkousla jsem si ret a znovu se zamyslela. Předala jsem si telenon k uchu, abych kamarádku lépe slyšela.
"Já vím. O přestávce jsem ho viděla na chodbě . A děvče, ty se sklidni. Co by tomu řekl Ricky?" Zasmála se Samantha.
"Máš naprostou pravdu. Musíme změnit téma." Oklepala jsem se z mých představ. A opravdu to byly představy, které vám nemůžu ani prozradit. 
   Po dlouhém vyprávění, o tom, jak Samantha nemůže najít svého vysněného prince jsem venku zaslyšela hodně divné zvuky. 
"Počkej chvilku." Položila jsem mobil a připlížila jsem se blíž k balkonu, od kterého ten rámus vycházel. Vstoupila jsem na balkón a s údivem jsem se zarazila.
Sice jsem věděla, že dům vedle koupil někdo nový a že se tam pravděpodobně i někdo nastěhuje. Ani ve snu vy mě však nenapadlo, že právě tam znovu spatřím Jamese. Toho tajemného kluka.
Zrovna nesl nějaké krabice, nebo co to držel v ruce.  CHtěla jsem balkon opustit. Ale nešlo to. Musela jsem tam stát a sledovat jej. Po chvíli si mě ale všiml. A zamával mi? Ano. Opravdu mi zamával. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nemám halucinace, potom jsem mu ale odpověděla zvednutím ruky. Samozřejmě na pozdrav. 
Teď jsem se s klidem mohla otočit a jít zpět do mého pokoje. A i když jsem odcházela, cítila jsem na sobě jeho pohled.
                           Dobrou Jamesi. Pomyslela jsem si.