You're bad for me

Něco výjimečného.

  ,,M- co?" zašeptám s úžasem v hlase. Lapám po dechu. Mé srdce právě vynechalo několik úderů a krev v mých žilách se nadobro zastavila. Nemohu uvěřit tomu, co právě řekl. Ten nafoukaný, egoistický James dokáže milovat ? Opravdu neuvěřitelné.

,,Miluju Megg. Slyšela jsi dobře. Já...já nevím, co se to se mnou děje. Nikdy jsem nic takového k žádné holce necítil. Ale ty jsi prostě jiná, něco v tobě mě hrozně moc přitahuje."  Páni! Nějak to pořád nemůžu vstřebat. Nedělá si ze mě jen legraci?

,,Jamesi, já nevím, co říct," špitla jsem potichu. Můj hlas zněl až moc užasle, byla jsem zaskočená. 

,,Meggie, nikdy jsem nechtěl žádnou jinou holku tak moc, jako chci právě tebe," přichází ke mě blíž a opatrně mě chytá za mou ledovou - neprokrvenou - ruku. Znovu zalapám po dechu. Snažím se odejít, ale nejde to. Nejsem schopná se pohnout z místa a tak tam jen nehybně stojím a s obavami v očích čekám, co bude následovat.

Opatrně vezme mou ruku a začíná ji lehce přejíždět svými měkkými rty. Opatrně mi slíbává každý kloub, což způsobuje, že mi pomalu vynechává srdce. Tohle se ti přece nemá líbit! Řve po mě mé podvědomí a já ho chci tak strašně moc poslechnout. Jenže nemůžu, na to se mi Jamesovo počínání až moc líbí.

,,Děcka, snídaně," ozve se najednou z chodby něčí hlas. Trhnu sebou. James pouští mou ruku a já ladně a bez jediného slova otevírám dveře. Všechny děti už jsou na chodbě. Většina teprve vstávala. Poznám to podle neupravených vlasů mých spolužaček. Snad nemám i já velké pytle pod očima, pomyslím si.Tady je sice už devět ráno, ale u nás to máme nějak jinak. Nojo, časový posun.

Jídelna je zařízena v ghotickém stylu, stejně jako celý tento hotel. Stěny jsou pokryty nějakou hodně drahou tapetou s abstraktími ornamenty. Hned u dveří se táhne dlouhý švédsky stůl, který přímo praská pod nákladem jídla, tady by si pokrm vybral každý. Uprostřed celého prostorného sálu visí obrovský lustr, takový ten, co ho znáte jen ze starých pohádek. A to je právě věc, která mě zaujala nejvíce.

  ,,Takže děcka," postaví se odhodlaně pan Morris. V jídelně je jenom naše skupina, protože ostatní hosti mají snídani posunutou na jiný čas než my, ,,dneska jsem pro vás vymyslel volnou zábavu," prohlédne si nás všechny jeho veli známým pohledem. 

,,Jakože si můžem dělat co chceme? Můžem si chodit po Paříži?" zeptá se užasle Zack. Sedí se mnou u stolu ještě s holkou, která se mu tak moc líbila. Vůbec se mu nedivím. Vypadá sympaticky a má milý úsměv. Mám pocit, že se jmenuje Sheila, ale jistá si nejsem. James sedí u stolu s nějakýma klukama. Moc na něj nevidím ale občasnému pohledu na něj se neubráním, on po mě taky občas mrkne. Rickyho nikde nevidím a jsem ráda. 

,,Dá se to tak říct," usměje se pan učitel, ,,jen vám dám nějaké hranice kam můžete a kam naopak nesmíte, doufám, že jste natolik velcí, že to chápete." Děti mu na souhlas pokynou kývnutím hlavy. Sice je jasné, že to nikdo nehodlá dodržet, jen chceme uklidnit už tak dost vystresovaného pana Morrise. 

  ,,Takže máme utvořit skupinky nejméně po dvojicích," zopakuju potichu slova našeho učitele. Paříž je momentálně přeplněná turisty, není divu, je krásné počasí. A sluníčko svíti jako u moře. Proto si na oči nasazuji sluneční brýle. Stojíme na nějakém ne moc známem Pařížském náměstí, všude kolem jsou lavičky s lidmi. Na kráse tomu tady přidává i fontána, která tu stojí už asi hodně dlouho.

,,Zacku půjdem teda spolu?" Zeptám se kamaráda. Nechci jít s Jamesem a už vůbec si tuto volnou zábavu nechci užít s někým, koho vlastně neznám. 

,,No...já už jsem domluvený se Sheilou," odpoví nervózně Zack, ,,ale klidně můžeš jít s náma, jestli chceš," dodá. 

,,Ne, to je v pohodě. Užijte si to," pokusím se usmát. Snad nevypadám moc zoufale. prosím ať n mě zbyde někdo normální, a za normálního nepovažuji Jamese. Nechci být zrovna s ním. Nevím totiž, co mu mám říct. Sama mám momentálně ve svých myšlenkách zmatek a tak doufám, že mu v nejbližší době nebudu muset čelit. Otočím se a hledám nějakou skupinku, ke které bych se mohla přidat. Vedle mě stojí asi čtyři holky, velké výstřihy, namalované pusy, zkrátka nic pro mě. Vedle nich se něčemu smějí děti, kteří se smějí vlastně pořád. Na triku mají nípis Peace a taky nepatří mezi moji krevní skupinu. Dál tu máme ještě Rickyho s jeho partou, a pár dalších dětí, kteří se pravděpodobně obejdou i beze mě. S tebou se zase nepočítalo Megg. Povzdechnu si.

,,A nechceš jít s náma?" přichází ke mě James ještě s nějakýma dalšíma klukama, které moc neznám. Teď mi Zack a Sheila nepříjdou jako tak špatný nápad, jenže už se vydali někam pryč. Vlastně skoro všechny děcka už jsou v tahu. Jen pan Morris tu sedí sám na lavičce a snaží se něco vyčíst v jeho skautské mapě. 

,,Hm," kývnu. 

,,Dobře, takže kam bys chtěla zajít?" zeptá se mě nenuceně James. Kam bych asi chtěla zajít, když nemám ponětí, kde se vlastně nacházím?

,,Mě je to jedno," odpovím popravdě. Snažím se nevypadat tak moc zoufale, jak se právě cítím. Nevím, jak bych se měla chovat nebo co bych měla očekávat.

,,Dobře, takže kluci chtěli jít do casina a my se můžem jít projít. Co vy na to?" podívá se na ty dva za ním. Ti dva jen beze slov kývnou, jako by to měli nacvičené a naplánované dopředu. A co můj názor? Zavřískám v duchu. 

,,Tak už pojď Meggie," chytá mě za ruku a vláčí mne za sebou jako kus hadru. Dělá dlouhé rychlé kroky a já za ním cupitám jako poslušný psík.

,,Proč tak ženeš?" hodím po něm nevrlý pohled. Klopýtám za ním, on se na mě ani nepodívá, stále mě však drží za ruku.

,,Megg, toho času tolik není," věnuje mi jen letmý pohled a už se ženeme dál.

,,Aha," zabrblám, ,,a kam vlastně jdeme?" 

,,Na speciální místo," odpoví aniž by se zastavil.

Snad se vám líbi i tento díl:) Děkuji z každé přečtení:)!