You're bad for me

Hovor

,,Dobré ráno, sluníčko," prohodila máma, když jsem v pondělí ráno vylezla z postele a sešla do kuchyně. Nebo jsem si aspoň myslela, že je to ona, a radši jsem si sedla s krabicí ovesných vloček ke stolu.

Povytáhla jsem obočí. ,,Ty vaříš?" Mamku jsem totiž naposledy viděla vařit... no vlastně nikdy.

,,Vtipné," řekla a odložila vařečku vedle hrnce, v němž  právě něco nebezpečně bublalo. ,,Dneska má táta významnou poradu."

,,To ale neznamená, že v tom hrnci musíš něco trápit."

Natáhla jsem se do poličky pro mléko, abych si dochutila svou snídani. ,,Stejně mi to nejde do hlavy," uculila jsem se. ,,Ty a vařit."

,,Ale no tak," spražila mě pohledem a namířila na mě dřevěnou vařečkou. ,,Jenom proto, že často nevařím, neznamená, že to neumím."

Převrátila jsem oči v sloup a s úsměvem se vydala  zpátky do mého pokoje. Hodila jsem se do neustlané postele a zapnula si hudbu, zvolila jsem nejhlasitější možnost a za chvíli už jsem cítila, jak můj pokoj poskakuje v rytmu nezkrotných basových tónů.

 Po chvilce někdo zaklepal na dveře. ,,Dále," zaječela jsem kysele. Nesnášela jsem, když mě někdo ruší. Chtěla jsem být sama. Ukrytá před celým světem, jen já  a moje bílá peřina, pod kterou jsem téměř nešla vidět.

,,Ahoj ségra." Ve dveřích se objevila bráchova blonďatá hlava. Mrzutě jsem se posadila a vypla hlasitou hudbu. ,,Kevine," naklonila jsem hlavu. Pokoje se rázem zhostilo nesnesitelné ticho.

Kevin se posadil vedle mě na velkou bílou postel. ,,Byl tady ten kluk." 

,,Jaký kluk?" 

,,Já nevím, nepamatuju si jeho jméno, ale říkal něco o tom, ať večer přijdeš," odmlčel se. ,, Už si to nepamatuju, promiň."

,,Promiň? Promiň?!" Zhluboka jsem se nadechla a v duchu počítala do tří, abych se aspoň trochu uklidnila, nepomohlo to. ,,Jak vypadal?" dožaduji se odpovědi. Zatínám ruce v pěst, potlačuji touhu do něčeho praštit, nebo spíš do někoho.

,,Já si to nepamatuju, fakt," zvedá ruce v obranném gestu. Kouká na mě z pod hustých řas.

,,Proboha jak si to nemůžeš pamatovat? Snad víš, jestli měl blond nebo černé vlasy ne ? Jestli byl vysoký nebo nižší. Kevine, já tě ze srdce prosím..,"

Kevin vstal. Docupital šoupavým krokem ke dveřím. Měla jsem sto chutí k němu přiskočit, přibouchnout dveře a zamknout mu před nosem, ale neudělala jsem to. ,,Máš večer přijít do té kavárny, nevím, jak se jmenuje, ale chodíš tam ráda, prý. Byl tady před chvílí, ale já mu řekl, že nejsi doma. Sice tě nemám rád," vyplázl na mě provokativně jazyk, ,,ale taky nechci, aby tě viděl takhle. Však víš, neučesanou, neupravenou. Škaredou a tak. Ještě by se lekl, a utekl by. A to přitom vypadal celkem mile." 

,,Hele!" zasmála jsem se. ,,Někdy nejsi ten nejhorší bráška,," podotkla jsem s mrknutím oka, protože jsem věděla, že má pravdu. Ráno opravdu nevypadám nijak reprezentativně.

 Znovu jsem nahmatala své rádio, netrvalo dlouho, a hudba začala pomalu zaplňovat můj pokoj. Lehla jsem si, ruce za hlavou. Byla jsem šťastná. Věděla jsem, že to byl James. Určitě to byl James. Nebyl tu nikdo jiný, kdo by se v deset ráno zjevil u našich dveří. Mé pochyby o to, že by to mohl být jiný kluk, byly minimální. 

 Probudila jsem se až po poledni. Ani nevím jak, ale usnula jsem. Nejspíš mě přemohlo štěstí, ale také únava. Mamka mne nechala spát, nepokoušela se mě probudit z hlubokého spánku, nevolala mě k jídlu, které uvařila. Díky bohu... 

 Neohrabaně jsem se - doslova - vyplazila z postele. Má první cesta směřovala do koupelny, kde jsem strávila značnou dávku času snažením se vytvořit ze sebe člověka. Sepla jsem si neposedné vlasy do culíku, opřela se o umyvadlo a prudce vydechla. ,,Mags, to zvládneš, o nic nejde!" povídala jsem si se svým vystrašeným já. Srdce mi prudce bušilo. Byla jsem nervózní. Obavami se mi svíral žaludek. Co když večer nevyjde podle mých plánů?

 Ještě nebyl večer, vlastně jsem měla dosti velkou časovou rezervu. Ale kdybych se nezačala chystat teď, určitě bych do kavárny přišla pozdě. Hlavou mi vrtalo, kolik času holkám zabere chystání se na ples. Já na plese nikdy nebyla. Ricky je neměl rád  (což je divné, protože je to dost oblíbený kluk) a  přijmout pozvání od někoho jiného nepřicházelo v úvahu. Samantha byla již na hodně školních akcích. Ani nevím, proč jsem si vzpomněla zrovna na školní plesy.  Ale vždy jsem ji to zdlouhavé vybírání šatů záviděla. ,,Však můžeš jít s námi, Jerovi to vadit nebude." Usmála se vždycky, když mě viděla zpoza převlékací kabinky. Zkroušenou, smutnou a opuštěnou sedět na gauči pro takový ten doprovod. Čekala jsem na ni, až si zkusí poslední šaty. Nákupy se Sam byly pokaždé delším a delším procesem, ale já si nestěžovala. Ani když jsem musela smutně zírat, jak se s vysmátou tváří chystá na ples.

Zavrtěla jsem spěšně hlavou. Nemám čas přemýšlet o blbostech, ne teď.  Nasadila jsem si růžové náušnice ve tvaru růžiček. Podle mamky mi sluší. Prý mi hezky ladí k plným rtům stejné barvy a zvýrazňují mé uši. Ale já si tím tak jistá nejsem. Naposledy jsem se zkontrolovala v oválném zrcadle. Kombinace džínové košile a obyčejné sukně se mi nesmírně líbila. Snad se bude líbit i Jamesovi, pomyslela jsem si. Sukni jsem si stáhla o něco níž, abych jí nikoho nepohoršovala. Cítila jsem se tak líp.

 Stál tam. U prosklených dveří do mé oblíbené kavárny schované v dlouhé ulici plné nejrůznějších obchodů, butiků. Neviděl mě přicházet, protože byl otočen zády. Právě s někým telefonoval, a tak jsem se potichu začala přibližovat. A ačkoliv jsem nechtěla poslouchat, něco z rozhovoru jsem zaslechla. 

,,Ano...tedy ne...proboha...vyřiďte mu, že za ním brzy přijedu...ne, to ne...dobře, budu o tom přemýšlet...prosím, to byste byl moc hodný...uvidím, co se z mé strany bude dát dělat...na shledanou," zavěsil. Zkroušeně si promnul obličej.

,,Je všechno v pořádku?"

James se na mě otočil. Usmál se. Jeho smutné oči trochu pookřály. Znovu jsem v nich uviděla ten známý plamínek, který bohužel po chvíli zhasl. 

Tak a nový díl je tady. Moc, opravdu moc, bych se Vám všem chtěla omluvit, že mi jeho sepsání trvalo tak dlouhou dobu. Hrozně se za to stydím :D Byly prázdniny, potom škola, vše bylo tak moc hektické... Ale teď, teď se snad vše vrátí zpátky do starých kolejí a mě už nebude trvat psaní jedné ,,blbé" části měsíc :D Jinak doufám, že se Vám i tento díl líbil, a že s ním budete spokojeni.:)