You're bad for me

'Syčák'

"Au." Sykla jsem bolestí a masírovala si ruku, na které se určitě brzo objeví nemalá fialovo-modrá modřina a bude si měnit barvy podle nálady, jak se ji bude chtít.

"Tak promiň maličká." Ušklíbl se na mě ten kluk. Ten kluk, který mě tak moc přitahoval. James. Asi mi pořád nedhocházelo, co se vlastně stalo. Že jsem snad poprvé odešla z hodiny a ještě k tomu kvůli klukovi, který mi jen tak zamotal hlavu. Stála jsem asi dva metry od něho a stále jsem si mnula bolavou ruku. On se jen usmál. Myslím, že v tom úsměvu bylo něco víc. Zatím jsem však nevěděla co.

"Ehm..," odkašlala jsem si, "co po mě vlastně chceš?" Nechápavě jsem se opřela o stůl, který mi jeho nepříjemným zvukem oznámil, že se zde nachází už asi hodně dlouho a ať se okamžitě postavím zpátky na své nohy.

Neodpověděl. Místo odpovědi se ke mě začal pomalu přibližovat. Jelikož byl o pár čísel vyšší, než já, a já mu chtěla vidět do očí, musela jsem trochu nadzvednou hlavu. Čím byl blíž, tím rychleji moje srdce bilo.  A já v tu chvíli zjistila, že vlastně nevím, co cítím.K Už byl doopravdy blízko. Daleko za mou 'osobní zónou'. 'Vypadni. Jdi pryč. Přestaň' přikazovala jsem si sama obě, ať mu to okamžitě oznámím, dokud je čas. Kdyby to byl kdokoli jiný, už ho od sebe odstrkuju a možná by schytal i polibek mé ruky na  tváři, ale právě James se mnou dělal věci, které  omezovaly mou mysl. Ne, vážně. Jakoby mě hypnotizoval svýma očima, ve kterých jsem se pomalu ale jistě začala ztrácet. Řeknu vám tajemství. Ačkoli znám Rickyho už hodně dlouho. Takový pocit jsem s ním ještě nikdy nezažila.

O bože, proč tak krásně voní? Přivřela jsem oči a začala vdechovat jeho nepopsatelně božskou vůni. Když už byl ale nebezpečně blízko, tak blízko, že kdyby naklonil hlavu, byl by svými rty nalepen na těch bých. A já je opravdu chtěla okusit. Chtěla jsem vědět, jestli jsou ty úžasné rty tak měkké, jak vypadají. Pro mé (ne)štěstí jsem si však zavčas uvědomila, co vlastně dělám. Uvědomila jsem si to, že mám milujícího kluka a že ani nevím, kdo tenhle nadpřirozeně úžasný James vlastně je. Něco ve mě se zlomilo lehce jsem ho odstrčila a sama jsem ustoupila o krok dál. Avšak mé počínání ho vůbec nezajímalo. Nalpil se na mě ještě blíž. Objal mě kolem pasu a začal mě líbat na krku. Zarazila jsem se. To však nic nemění na mé spolupráci s ním. Sice to zprvu to bylo velmi příjemné a mě se tou slastí přivíraly víčka. Cítila jsem, jak mi projíždí mráz po celém těle. Při každém jeho doteku jsem se zachvěla. Měla jsem pravdu. Jeho rty jsou opravdu tak měkké, jak vypadají. Možná ještě lepší!

Když však ale zajel rukou pod mé tričko a začal pod ním hledat mé prsa,, uvědomila jsem si, že to zachází až moc daleko. A hodně rychle jsem se probrala.  Vší silou ho od sebe odstrčila. Šlo vidět, že to nečekal a že ho mé chování zakočilo.

"Co děláš?" Nakrčil obočí a nechápavě si mě sjel pohledem od zhora až dolů. Avšak jeho jednáním jsem byla zaskočená spíše já, ne on.
"Jak co dělám? Co děláš ty?" Nevědomky jsem na něj zvýšila hlas. Nicméně nekřičela jsem. Teda apoň doufám, že ne.

"No já tě chtěl políbit, Meggie Chci tě..chci tě." Odpověděl tak stručně, že jsem se málem udusila vzduchem, který je pro mě za normálních okolností přísunem kyslíku.
"Co prosím?!" Vyvalila jsem na něj oči. Co si to ten syčák dovoluje. Ani nevím, proč používám slovo syčák. Většinou ho používají jen důchodci, ale já ho jinak nazvat zkrátka nemůžu.

"Normálně a jednoduše tě chci, čemu na tom nerozumíš?" Zkousl si ret. Sice byl sexy, to ne, že ne. Ale k čemu krása, když je to debil, zamyslela jsem se. A zdálo se mi, že je zase nějak nebezpečně blízko. Možná se ani nepřiblížil, jen se moje diskrétní zóna se trošku změnila. Aspoň tedy pro Jamese.

"Jak si můžeš dovolit, mě vůbec líbat? Vždyť tě ani neznám. Nevím kdo jsi. Třeba jsi nějaký úchyl. A pak mě naložíš do kufru a zabiješ a i když jsi přímo božský, absolutně ti nedávám právo mě líbat.. a jinak se mě dotýkat!" Až po konci mého 'proslovu' jsem si uvědomila, že v mé hlavě to všechno znělo úplně jinak a slovo božský jsem si mohla vážně odpustit. Meggie. Pozdě.

"Tak božský, jo?" Olízl si spodní ret.  A znovu se začal smát. Pořád se na mě usmíval. A to mě nehorázně vytáčelo. Ještě před chvíli bych  se mi z jeho krásného úsměvu podlamovaly kolena. Teď byl tento stav velmi daleko od toho, co jsem právě pociťovala.

"Jsi jenom nadržené prase." Hodila jsem situaci na pravou míru. Teda aspoň z mého pohledu.

"Proč házíš všechnu vinu na mě?" otázal se James. "Já myslela, že jsi to chtěla i ty..."  Trošku se pousmál. "Jinak nevidím absolutníí důvod, proč jsi mě tak sledovala. A v podstatě mě svlíkala pohledem" Dodal.
"Navíc, jsme od včerejška sousedi Megg." Ladně si mě obešel a začal zkoumat věci kolem. I když tu vlastně nic zajímavého nebylo. Pár vycpaných, zaprášených exponátů zvířat jako zajímavosti totiž vážně nepovažuju.

"Ty! Ty... ty jeden. Vůbec nevím, o co ti jde, ale je to sprosté. A dívej se na mě, když s tebou mluvím!" Teď jsem byla opravdu naštvaná. Divím se, že jsem tam nevybuchla. Co si vůbec o sobě myslí?

"Jsi tak roztomilá, když se zlobíš Meggie." Usmál se na mě James. Cítila jsem že rudnu, i když jsem byla opravdu rozzuřená, když mi někdo zalichotí, vždycky zčervenám. Bez ohledu na situaci. Nebo člověka.

" Nechápu, jak jsem s tebou vůbec mohla ztrácet čas." Rozhazovala jsem rukama a je možné, to, že jsem si toho ani nvšimla. V kabinetě bylo totiž opravdu hodně krámů a nemysím, že by bylo těžké je jen nepatrným pohybem shodit.

"Jdu." Narovnala jsem se. A prudce jsem vyrazila ze třídy. Ještě než jsem za sebou zabouchla dveře otočila jsem se na Jamese. Vypadal tak v klidu. Opíral se o stůl a ruce měl zkřížené na prsou.

"Bacha ať nezačneš slintat." Vyplázl na mě jazyk a začal se hlasitě smát.
"Megg, a ještě něco," pousmál se, "nezapomeň, že jsme odteď sousedi." Zatvářil se tak sarkasticky, jak jen to může neznámý James umět. Ještě jednou jsem na něj hodila zamračený pohled a jelikož už jsem  neměla naervy, vyletěla jsem z kabinetu jako uragán. Všechno dobré, co jsem si o Jamesovi myslela je pryč. Sbohem ty náfuko. Ještě teď jsem z něj byla zhnusená a  přísahám vám, že takhle, jako teď, jsem se v životě ještě nezlobila.

-Jestli to někdo čte, tak se vám chci omluvit za chyby:)