You're bad for me

Aller en France!

   ,,Počkej, to mi chcš vážně namluvit, že jsi byla u něho doma?" při slove něho Samantha ztlumí hlas, jako by slovo on bylo tabu, nebo něco, co je prostě zakázané vyslovovat nahlas mezi lidmi. Prostě jsem byla u Jamese. Taky to moc nechápu. Divné, no ne ? Ale ještě divnější je fakt, že se choval vcelku mile a nic na mě nezkoušel. Nejspíš ho někdy vyměnil, a pokud ne, tak se chová hodně zvláštně. 

,,No vlastně jo. Ale neboj, bylo to poprvé a taky naposledy," pokusím se o úsměv. Nebo o úšklebek, sama nevím. Otáčím se za sebe a hledám ve třídě plné dětí, nebo spíš ve třídě mladých lidí Jamese a hned na to mu oplácím  jeho vřelý úsměv. Vřelý úsměv? Zajímavé.

,,No jen aby," zazubí se kamarádka a odvrací zrak k právě vcházejícímu panu Morrisovi. Kdyby jí ovšem nevycházela špatná známka z angličtiny, věnovala by se dál mě. 

,,Takže třído," odkašle si nahlas ná třídní, ,,pamatujete si ještě na zmiňovaný výlet do Francie?" Slovo Franice funguje jako zaklínadlo - rázem totiž učitel získává veškerou pozornost všech včetně mě. Samozřejmě, že si všichni pamatujeme na loňský nevydařený výlet do Paříže! 

,,Naskytla se nám jedna příležitost," odmlčí se pan Morris. Baví ho nás mučit, ať už jakýmkoli způsobem, tak proč tuhle situaci ještě nenatáhnout? Žáci jej sledují jako boží zjevení. Ani se jim nedivím, ,,Jedná se o týdenní výlet do Paříže. Máte-li zájem o účast, nahlašte se mě nebo jinému z učitelů. Jen taková připomínka. Odjíždí se už pozítří. Ptáte se proč tak brzo, že ano?" uchechtne se pan profesor, ,,Původně se vůbec jet nemělo, ovšem jiná škola exkurzi odmítla a tak jsme nabídku dostali my. Ale teď se tím zabývat nehodlám, musíme dobrat nové učivo."

Je vám jasné, že po oznámení takové noviny šla veškerá škola stranou. Se Samanthou jsme na sebe nevěřícně zíraly. Už se vidíme na vrcholku Eiffelovy veže.

  ,,Takže se budete hlásit taky?" zeptá se mě kamarád Zack. 

,,Jasně. Vlastně už jsme přihlášené. Víš, jak Paris milujem, ne ?. Mimochodem musíš jet taky!" odpovídá mu i za mě nadšená Samantha. Zack jen protočí oči, to je vše co stihne, než ho má kamarádka popadá za ruku a vleče k panu Morrisovi, aby se zapsal.

Týden v Paříži mi příjde jako super čas na přemýšlení. Musím si v hlavě všechno srovnat. Od doby, co znám Jamese nejsem totiž schopná zdravě uvažovat a zdá se mi, že on toho jen využívá. James se podle mého do města za památkami vydat nehodlá. Sám mi to řekl. Možná jsem byla trošku zklamaná, jenže jsem dost chytrá na to, abych se zavčas vrátila zpátky nohama na zem. Od tohohle kluka dávám ruce pryč! Nebo ne?

,,Zlatíčko. Tak tady jsi." Vytrhne mě z přemítání něčí hlas. 

,,Ricky?" otáčím se a automaticky lípnu mému klukovi pusu na tvář. Tak dlouho jsem ho neviděla a popravdě James nebo ne, můj kluk mi prostě začínal chybět. 

,,Miluju tě," sevře si mě pevněji v objetí. 

,,Ale notak hrdličky nechte si to na někdy jindy. Megg, potřebuju s tebou nutně muvit!" před námi teď stojí James. Rozeplá červená, károvaná košile mu obepíná svaly a to ho dělá ještě přitažlivějším. Co tu do zrovna teď pekla chce? 

,,Megg. Jen chvilku, je to nutné," stále mu na tváři hraje ten jeho drzý úšklebek, avšak jeho oči srsší hněvem. 

,,Myslím, že bys teď neměl rušit," otáčí se k němu Ricky čelem, pouští mě z objetí. Vysocí jsou asi stejně a tak se jejich oči prolínají a navzájem se spalují pohledy. James vypadá opravdu naštveně a Ricky už taky. Tohle nedopadne dobře!

,,Megg, prosím. Nepočká to. Já nevím, co mám udělat abys se mnou šla. Je to naléhavé," poslední tři slova zdůrazní, možná abych si je lépe uvědomila? Stejně nevím, o co tu jde. 

,,Vodprejskni." Procedí mezi zuby Ricky. Páni, takhle nasupeného jsem ho ještě neviděla. Zatajuji dech, bojím se cokoli říct. A bojím se, co od těch dvou mám očekávat. Atmosféra houstne a to není dobré.

,,Kluci, prosím..," pípnu. 

,,Zklapni," štěkne po mě Ricky, což me zaskočí. Ještě nikdy po mě totiž nezvýšil hlas. 

,,Meggie doprdele, on tě podvedl!" 

Co?

James

 ,,Meggie, doprdele on tě podvedl!" vyštěknu bez přemýšlení myšlenku, kterou mám na jazyku už hodně dlouho. 

Čekal jsem cokoli. Že po něm bude řvát, že bude řvát po mě, že bude histerčit a kopat kolem sebe tak, jak to holky po rozchodech dělají. Místo toho se ale jen otočila a beze slova se vydala dlouhou školní chotbou ven. Doprdele Coopere, to jsi posral.

Užuž se za ní chci rozběhnout, a je mi jedno, co si o tom budou ostatní myslet. Jenže dostávám nečekanou ránu hrubou pěstí přímo do hrudníku.

,,Je to tvoje vina!", žduchne do mě Ricky, čímž způsobí můj prudký náraz do školních skříněk. 

,,Kreténe zasranej!" vstávám pomalu, oslaben předešlou ránou. Z nosu mi začíná téct krev a pociťuju štípání v obočí. Doprdele!

,,Podívej ty svinně. Mezi mě a tu holku se už nikdy nestav, je ti to jasný?" 

,,Tak se k ní nechovej jako zasranej bastard," vyštěknu po něm zatínajíc obě pěsti. Další malér už by můj školní rejstřík asi neunesl. A vyloučení riskovat nemůžu.

,,Tak tady si někdo bude hrát na hrdinu jo? Ale já nebudu hrát slušnou hru sakra! V Paříži bude hodně příležitostí, jak ji dostanu zpátky a ty tomu nezabráníš. A jestli se ještě o něco pokusíš, garantuju ti, že udělám něco tobě ale i jí!" Ten smrad by ublížil i Meggie?!

Po těchto slovech mám všeho už plný zuby. ,,Zkusíš se ji jen dotknout," zavrčím na něj a rozbíhám se najít Meggie. Myslím, že si tu Francii ještě nechám projít hlavou.

Snad se aspoň trošku líbí další díl:) Jsem ráda za každé přečtení!:)