You're bad for me

Cizí byt

   "Co tu chceš?" Zkoumavě jsem se na něj podívala. Snažila jsem se posadit rovně, to však po pár drincích nebyl tak snadný úkol. Musím najít Samanthu. Hned teď. Nebo ať si ona najde mě. Nechci tu sedět s tímhle blbcem, pomyslela jsem si.

"Spíš bych se měl zeptat já, ne ? Myslel jsem, že ty na takové zábavy moc nejsi, nevypadáš na člověka, co se rád baví." Přisedl si vedle mě za bar a nespouštěl ze mě oči. Doslova se do mě vpíjel pohledem a tohle mědost znervózňovalo. Celý James mě znervózňoval. Podepřela jsem si rukou hlavu. Bylo pro mě obtížné zůstat napřímená, neo jen rovně sedět. Snažila jsem se však nevypadat tak poníženě nebo zkroušeně. Mám za sebou první zlomené srdce a já neechci aby mě James viděl na tom nejhlubším dně, kde jsem se mohla ocitnout.
Co to povídám. Vždyť on mě vidí jako úplného ztroskotance. A jestli si toho ještě nevšiml, tak mu to moje řasenka, která je mimochodem všude po obličeji jen ne na řasách, hodně ráda řekne. 

"Ale já se bavím se, nevidíš? Vůbec nic o mě nevíš!" Prskla jsem jako kočka, co se chce bránit. I když měl pravdu.
"Právěže nevidím. Meggie," odmlčel se, "děje se něco? Připadalas mi smutná." Podíval se na mě pohledem, který jsem u něj ještě neviděla. V jeho očích byl...soucit? Vážně, soucit. Nebo si to možná jen namlouvám. 

"Nedělej, že tě to zajímá." Nepřítomně jsem do sebe kopla dalšího panáka. Zamávala jsem barmanovi a naznačila mu, ať mi donese další pití. James ať si dělá co chce.

"Neměla bys tolik pít." Vyrval mi další alkohol z ruky. Div, že jsem to ustála.

"Podívej. Nikoho nezajímá, co si myslíš. Jsi mi úplně ukradený, tak jako všichni ti kreténští, podělaní kluci!" Pomalu jsem na sobě začínala cítit opilost. A nejhorší bylo, že jsem ztratila úplně všechny zábrany.

"Řekneš mi, proč jsi tak smutná, nebo co se stalo?" Pohladil mě po zádech. Bylo to příjemné. Bylo to jíné než od Rickyho. Bylo v tom více něhy. Zavrtěla jsem se na barové židličce.

"Protože ten debil se tam cucal s nějakou krávou." Vrhla jsem se Jamesovi kolem krku. V tu chvíli jsem tak nějak nebyla úplně při smyslech a všechny mé zábrany už byly stoprocentně pryč.

"To bude dobrý Megg." Pošeptal mi a dal mi pusu do vlasů.

   Ráno jsem se probudila s hroznou bolestí hlavy. Nikdy jsem se neopila tak moc, aby mě další den bolela hlava. Líně jsem se převalila v posteli a pomalu otevřela oči. Nevím kolik mohlo být hodin. O času jsem ztratila pojem už včera v klubu. Sakra! Najednou jsem se prudce posadila. Trochu jsem zamžourala, stále jsem měla rozostřený zrak. Pane bože! Vždyť já nejsem doma!! Zděšeně jsem si přitáhla peřinu víc ke krku. Místnost byla útulně zařízená, všude visely obrazy a na stolku byla váza s růžemi i přes to však pokoj působil strašidelně, aspoň pro mě. Opatrně jsem vylezla z postele. Proč si nic ze včerejší noci nepamatuju?! No jasně Meggie, neměla jsi tolik pít!. Když jsem však chtěla otevřít dveře, někdo byl rychlejší. 

"Meggie?" Opatrně vešel do dveří. Kdo ? Kdo jiný než James!

Já doufám, že se vám další díl aspoň trošku líbil. Za jeho délku se omlouvám, ale stjně mám poci, že to moc lidí nezajímá. Bohužel :)