Lepší život

🦋19🦋

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Uchechtl se nechutně. "Zaplatil jsem za tebe i za tvou sestru slušnou částku, která má pokrýt tři dny radovánek. Tvá sestra mi je dala a teď je řada na tobě." Pronesl. Chlustla jsem mu do tváře. Nacož mi dal takovou facku až mně to štíplo.

Hodlám se fyzicky bránit, jak jen to půjde, když už nemůžu křičet.

Počkal až natočím hlavu na něho. "Mně odporovat nebudeš!" Vyhrožoval mi se vztyčeným prstem.
Postavil se a odešel z místnosti. Propukla jsem v pláč.

"Tohle nikam nevede, Sane." Pronesl Mingi, když jsme byli pomalu na konci seznamu a stále jsme neměli žádnou stopu.
"Nesýčkuj, kolik jich tam ještě máme?" Optal jsem se ho. "Ještě tři." Odpověděl mi. "Tak to doděláme. Já svému psovi věřím." Pronesl jsem a zastavil už u páté budovy. Už byla tma ale mně to nevadilo.
Zase jsem dal očichat sáček Jahovi a ten nasál vůni a šel. Tentokrát už měl stopu. Usmál jsem se. "A ty že to nikam nevede." Poznamenal jsem s úsměvem na Mingiho.
"No jo no." Zamumlal a mobilem volal na stanici pro zásahovku.
Sklonil jsem se k Jahovi a podrbal ho na hlavě se slovy: "Pašák."

Po chvíli byl ten hajzl zpátky a na rukách měl natažené rukavice. V jedné z nich držel injekci s nějakou tekutinou. Začala jsem sebou cukat ale provazy mi to znemožňovaly.
Ten hajzl mi tu látku píchl a pak čekal až tu bude působit. Nevím, co to bylo ale dostalo mně to do takové apatie, že jsem nebyla schopná vnímat realitu.

Ten chlap se na mně podíval zblízka a usmál se. Zahlédla jsem jak pohybuje rty ale nedokázala jsem se soustředit na to, co říká.

Rozvázal mně a já nebyla schopná zvednout ruce na obranu. Rozvázal mi i nohy a přesunul mně na matraci.

Přešlapoval jsem z jednoho místa na druhé. Čekali jsme na zásahovku. "Kde jsou tak dlouho?!" Zeptal jsem se už naštvaně. "Vydrž. Chvíli to trvá než se shromáždí celý tým." Pronesl Mingi v klidu. "Ale Sachi ten čas nemá. Jdu tam!" Pronesl jsem rázně a odjistil si zbraň. "Sane, neblbni! Je to nebezpečné! Našli jsme ji a to je hlavní." Domlouval mi Mingi. "Nehodlám čekat až ji zabije." Sykl jsem naštvaně. "Kdyby jí chtěl zabít, udělal by to už dávno. Takže zůstaň tady a čekej." Argumentoval Mingi. "Prosím. Už jsem přišel o jednoho parťáka a nechci přijít o dalšího." Prosil mně nejen tónem hlasu ale i očima. "Dobře kámo, počkám ale ne moc dlouho. Jasný?!" Souhlasil jsem. Mingi se usmál. "Díky kámo." Poděkoval úlevně.

Ležela jsem nahá na té špinavé matraci a slzy mi stékaly po tváři. Ten bídák byl ve mně a já se nedokázala nějak bránit. Chtěla jsem ho odkopnout ale ani jednu nohu jsem nedokázala zvednout. Pokoušela jsem se bránit rukama ale ani ty mně neposlouchaly. Jediné, co jsem cítila, tak jeho ve mně a jeho pohyby.
Když to skončilo nechal mně bezvládně ležet na té matraci, postavil se, oblékl se a odešel z místnosti. Propukla jsem v pláč a doufala, že se mi vrátí zpátky cit do ruk a nohou co nejdřív.

Seděli jsme v autě dlaších patnáct minut v tichosti. Nikdy mi neřekl, že přišel o parťáka. "Jak se jmenoval tvůj parťák?" Optal jsem se ho a tím prolomil to ticho. Koukl jsem se na něho. Mingi se usmál. "Choi Jongho." Odpověděl a podíval se na mně jedným okem.
"Děláš si srandu? Ten Choi Jongho?" Vyhrkl jsem ze sebe.

Vím o koho jde. Před dvěma lety byl velký zátah na bankovní lupiče, kteří vykrádali banky ve velkém stylu. Sledoval jsem ten zátah na akademii. Dokonce jsme to i rozebírali a ti, co padli dostali dodatečně ocenění, které předali rodinám. Choi Jongho byl mezi nimi.

"Jo ten Choi Jongho. Poznali jsme se na akademii a dostal nápad jak zabránit těm loupežím ale stálo ho to život." Pronesl Mingi smutně. "Hele, mně se jen tak nezbavíš." Povzbuzoval jsem ho a konečně dorazila zásahovka. "No to je dost." Poznamenal jsem a oba jsme vystoupili z auta. Jaho zůstal v autě.

✨ To by continued...✨