Lepší život

🦋21🦋

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Všiml jsem si Sachiných slz. Pohladil jsem jí po vlasech. Zvedla hlavu a otřela si slzy.
Do pokoje nakoukla sestra a začala se mračit. "Pane! Sem psi nesmí!." Řekla přísně. Usmál jsem se na ní. "To je v pořádku, sestři, je to policejní pes." Pronesl jsem a ukázal jí můj odznak. Nebyla nadšená ale nechala nás.

Stočil jsem pohled na Sachi a sedl si na kraj postele. *Co se stalo?* Optal jsem se ji. *Znásilnil mně, Sane. Teď jsem poskvrněná, špinavá.* Ukázala mi se slzami v očích. Pohladil jsem jí po tváři.
"Ach beruško," Vydechl jsem a objal ji. Natiskla se na mě.
Po objetí jsme se na sebe podívali. *Teď už mně nebudeš chtít.* Ukázala roztřesenými prsty a se slzami v očích. "Jak tě tohle napadlo?" Optal jsem se jí zaskočeně a přejel jí po tváři tam, kde ji tekla slza. "Sachi, neměla ses jak bránit a i kdybys měla, tak bys ses neubránila. Ten chlap do tebe cpal omamnou drogu. Nevyčítej si to." Pronesl jsem a líbnul jí na čelo. Pak se zase koukl na ni. Už zvedala ruce na protest, když jsem je chytl a položil je zpátky do jejího klína. "Sachi, já tě miluji a nehodlám tě opustit kvůli jednomu hajzlovi, který mi tě vzal, zdrogoval a znásilnil." Řekl jsem jí.

Trochu mě ty slova uklidnila. Moje srdce chtělo vyskočit ze svého místa a dopadnout Sanovi do dlaní.

Usmála jsem se a vzala jeho tvář do svých dlaní. Palcemi jsem mu přejela po líčkách. Spojila jsem naše rty v dlouhý a krásný polibek.
Pak se zase na něho koukla. *Taky tě miluju, Sannie.* Ukázala jsem mu s úsměvem. San se usmál tak hezky, že mi ukázal i dolíčky, které mu strašně slušely. Objal mně a povalil mně na postel. Nechala jsem ho a s úsměvem jsem mu zajela rukou do vlasů. Zvedl hlavu a začal mně líbat po celé tváři.
Byla jsem štěstím bez sebe. Na nikom, kromě Sayuki, mi tolik nezáleželo jako na Sanniem. V tom se Jaho začal dožadovat pozornosti a San i já jsme se podívali na něho. Oba jsme ho s úsměvem podrbali za uchem.

Měl jsem takovou radost, že jsem si nevšiml doktora, který mně upozornil na svou přítomnost jemným odkašláním. Hned jsem stočil pozornost na něho. Byl menší a mladý.
"Dobrý den, jsem doktor Kim a jsem ošetřující lékař tady od slečny. Sestřička mi prozradila, že máte v nemocnici psa, kteří tady nemohou." Oznámil mi mile. "Ano ale tenhle pes může. Je policejní." Oznámil jsem mu s úsměvem a ukázal mu můj odznak. "Potom je to v pořádku." Řekl doktor s úsměvem a stočil pozornost na Sachi. "A jak se cítite vy? Nebolí vás něco?" Optal se jí. Sachi popadla tablet, který jsem jí přinesl a s úsměvem napsala zprávu pro doktora. Pak mu podala tablet. Doktor si to četl a usmál se. Pak se podíval na Sachi. "Uděláme ještě jeden odběr krve a pokud budou výsledky v normě, tak bychom vás zítra mohli propustit." Oznámil ji. Sachi se uklonila na znak díku a překryla mou ruku. Zvedl jsem její ruku a políbil ji na hřbetě.

"Dobrá za chvíli končí návštěvní hodiny, před večeři příjde sestra a odebere vám krev." Oznámil nám doktor. Uklonil se zase odešel z pokoje.
Stočil jsem pohled zase na Sachi. "Zítra si tě odvezu domů a budeme už jen pořád spolu." Oznámil jsem ji. "Pokud teda chceš sdílet život s morousem jako jsem já." Dodal jsem. Sachi se na mně láskyplně usmála a pohladila mně po tváři. *Ovšem, že chci. Jsi sice bordelář ale i přesto chci s tebou sdílet život.* Ukázala mi s úsměvem. "Moment, já a bordelář? To rozhodně nejsem." Zaprotestoval jsem a hrál uraženého. Jo jsem ale nepřiznám si to. Sachi se usmála ještě víc. Po očku jsem se na ni koukl. Měla založené ruce na hrudi a pozorovala mně. "No dobře, tak trochu jsem ale vynasnažím se nebýt." Dodal jsem s úsměvem se sklonil k jejím rtům, které jsem spojil v nádherný polibek.

✨ To by continued...✨