Lepší život

🦋30🦋

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Na druhý den jsme se vydali s kočičkou do ordinace. Jaho nás musel doprovázet.
Ještě dnes ráno jsme s Jahoem vymýšleli jméno pro kočičku a shodli jsme se na Mitsu.

Usmál jsem se a klekl si k Jahovi. "Mitsu má na tebe dobrý vliv. Jdeš do ordinace bez přemlouvání." Poznamenal jsem s úsměvem a Jaho štěkl.
V čekárně nikdo nebyl kromě nás a jeho štěknutí se tak rozléhalo po celé místnosti a vzbudilo Mitsu, která spala v klíně u Sachi. Tence zamňoukala. Jaho se hned otočil na ní a olízl jí. Mitsu se zase uvelebila v klíně a pokračovala ve spánku dál. Uchechtl jsem se a sedl si zpátky vedle Sachi.

San mně objal kolem ramen. *Stává se z nich nerozlučná dvojka.* Ukázala jsem mu s úsměvem. "Tak jako z nás dvou." Dodal a políbil mně.
Po polibku jsem si položila hlavu na jeho rameno.

Po chvíli nás vyzvala Jinhee s úsměvem do ordinace.
Vešli jsme i s Jahoem. "Ahoj, už má kočička jméno?" Optal se Woo s úsměvem a postavil se ke stolu, kde jsem položila kočičku. Já si všimla toho krásného cucfleku, co zdobil Woovovi krk. Nenápadně jsem se otočila na Jinhee a ukázala jí palec nahoru. Ta se usmála a ukázala svůj krk. Taky tam měla hezký cucflek ale schovávala ho vysokým rolákem. Usmála jsem se.

"Jo, Jaho a Sachi se shodli nad jménem Mitsu." Odpověděl jsem mu a všiml si cucfleku. Otočil jsem se na Jinhee. "Já myslel, že jsi zdravotní asistentka a ne upírka." Poznamenal jsem s úsměvem. "Já zas myslela, že je veterinář a né upír." Pronesla Jinhee s úsměvem. "Neměla jsi provokovat." Poznamenal Woo a prohlížel Mitsu. Sachi se usmívala.
"Z lékařského hlediska je Mitsu v pořádku a vypadá, že se má u vás čile k světu." Informoval nás Woo a hladil Mitsu, která se schoulila zase do klubíčka a spala dál. "Dle mého odhadu je tři měsíce stará." Dodal Woo s úsměvem.

Založili jsme kartu u Wooa a já vzala Mitsu do náruče. Sedla jsem si k Jinhee a povídaly si ve znakové řeči.

Jinhee: *Máme zítra volno, tak co kdybychom šly zítra nakupovat.*

Me: *Skvělý nápad.* Odsouhlasila jsem jí to s úsměvem.

Jinhee: *Dobře. V kolik tě můžu vyzvednout?*

Me: *Řekněme v deset?*

Jinhee: *Super v deset budu u tebe a půjdeme nakupovat.*

Me: *Bezva. Už se těším.*

Jinhee: *Já taky ale kluky necháme doma.*

Me: *Co by to bylo za dámskou jízdu s klukama?*

Jinhee: *Přesně tak.* Ukázala a rozesmála se.
Tím na nás upozornila. Kluci k nám přistoupili.

Mně vzal kolem ramen San a Jinhee zase objímal Woo. "Zase kujete pykle proti nám?" Optal se Woo s úsměvem. Jinhee se postavila a objala Wooa kolem pasu. "Nene. Jen si domlouváme rande na zítřek." Pronesla Jinhee a já se usmála. "Aha. Dámská jízda." Dodal Woo a políbil Jinhee. "Sane, nepodnikneme pánskou jízdu?" Optal se Woo s úsměvem Sana.

San se podíval na mně. Vzpomněl jsem si jaké jsme s Wooem měli zátahy. Občas to bylo vážně divoké. "Můžeme ale ne takovou, jakou jsme podnikali, když jsme byli bez svých drahých poloviček." Pronesl jsem s úsměvem. "Tak a teď mně zajímá jaké jízdy jste měli před námi." Ozvala se Jinhee a těkala pohledem z nás dvou. "No. Docela divoké a takové, které už nemůžeme provozovat, když máme vás." Odpověděl Woo s úsměvem a líbl Jinhee.
Já se sklonil ke své drahé polovičce a ukazal jí: *Půjdeme?*
Kývla s úsměvem na souhlas a opatrně nadzvedla kočičku. Postavila se a otočila na mně.

Rozloučili jsme se s těmi dvěma a jeli domů. Celou cestu jsem uvažovala nad těmi divokými jízdami od Wooa a Sana. Jak asi vypadaly. Jistou představu mám ale nechci tomu věřit. Ani do jednoho z nich bych to neřekla.

✨ To by continued...✨